Seznamte se s velmi talentovaným mladým virtuosem, který otevře Noc romantismu 16. července
Ryan Martin Bradshaw nepochází z hudební rodiny a ke klavíru ho nepřilákala hudba velkých klasických skladatelů. První melodie, který si doma na elektrické klávesy brnkal, byly totiž od britské zpěvačky Adele. Ačkoli mu jeho učitelka hudby v osmi letech řekla, že přišel o talent a měl by přestat hrát, teď v patnácti studuje na Akademii múzických umění ve Vídni ve třídě pro mimořádně nadané, v roce 2021 se stal nejmladším rezidenčním sólistou Symfonického orchestru Slovenského rozhlasu a vydal své první CD. Inu, ne všechny rady učitelů bývají vždy moudré. Nepochybně ty, které od hudby vzdalují, namísto aby přibližovaly.
Jaká hudba nejlépe sedne Vašim prstům klavíristy?
Já mám rád klasickou hudbu a zejména romantickou, Čajkovského nebo Chopina. Myslím si, že tento Čajkovského klavírní koncert č. 1 b moll, který na Festivalu Krumlov hraji, je velmi „neklavíristický“, ale má i části, kde se můžete hudebně předvést. Samozřejmě je to velmi známý klavírní koncert. To je nejspíš proto, že je opravdu geniální, neboť je tam všechno udělané naschvál, důmyslně se tam objevují hlavní hudební motivy, ty se pak opakují v jiných částech zase trochu jinak, a to je zajímavé. Struktura v tomto koncertě je též velmi složitá. Hrál jsem ho také na Concertinu Praga, kde jsem s ním před necelým rokem zvítězil. Teď ho navíc znám a hraji ještě lépe, hrál jsem ho s několika dirigenty a díky jejich různým přístupům jsem pronikl ještě hlouběji do jeho struktury a objevil nová témata a souvislosti.
V patnácti letech jste z klavírních soutěží v Evropě vyhrál téměř vše, co se dalo. Jaké máte další hudební ambice?
Chtěl bych se dostat na další velké klavírní soutěže, nepochybně na velkou Chopinovu soutěž ve Varšavě, Van Cliburnovu mezinárodní soutěž v americkém Texasu až po Mezinárodní hudební soutěž Petra Iljiče Čajkovského v Moskvě. Rád bych si také zahrál v dalších velkých slavných koncertních sálech světa.
Chtěl bych samozřejmě obsáhnout více repertoáru, jako Rachmaninovův 3. koncert a Prokofjevův 2. nebo 3. koncert, to jsou opravdu velké a náročné skladby. Hrál jsem už Beethovenův 4. koncert, tak by bylo zajímavé se k němu vrátit a zopakovat si ho, neboť jsem už starší a hrál bych ho ještě lépe. Také Brahmsův 1. nebo 2. koncert, Rachmaninovu Rapsodii na Paganiniho téma a možná i některý z Bartókových koncertů, je toho hodně.
Samozřejmě bych chtěl hrát s dalšími velkými orchestry a dirigenty, ale také bych se rád mnohem více věnoval komorní hudbě, na kterou teď nezbývá tolik času a ke které jsem zatím neměl tolik příležitostí. Rád bych si zahrál třeba Sonátu As dur Eugena Suchoně pro klavír a housle a Schumannovy nebo Brahmsovy kvintety či partity a nějaké komorní Beethovenovy skladby, možná jeho sonáty nebo klavírní tria, ty mám velmi rád.
Máte nějaké předkoncertní rituály?
Před koncerty rád spím, většinou klidně a normálně. Bývám nervózní až těsně před koncertem, tak 5 hodin před ním to většinou začínám cítit a hodinu před už jsem docela nervózní. Normálně cvičím celý den před koncertem, mnohem víc než normálně, a většinou se ani neunavím. A pokud ano, tak si dám nějakou čokoládu nebo kofein, abych se na koncert pořádně “probudil“.
Jak odpočíváte mezi koncerty, bez prstů na klaviatuře?
Já mám každý den klasickou nehudební akademickou školu, kde jsem od pondělí do pátku do pěti hodin, a navíc mám i domácí úkoly. Takže někdy třeba cvičím na klavír jen jednu hodinu, ale když mám více času a o také o víkendu, tak cvičím třeba dvě tři hodiny, i víc. Jsem ze sportovní rodiny, proto občas o víkendu hrajeme tenis, v létě jezdím na kole a v zimě lyžujeme. Taky rád poznávám nové země a města a jejich národní kuchyně, to mě velmi baví ochutnávat. A také rád poslouchám hudbu, a to jak vážnou, tak moderní. Chodím totiž do standardní školy a moji spolužáci jsou z naprosté většiny nemuzikanti, takže se u mě prolínají různé vlivy od klasické hudby až po současný rap.
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...