O blbém dnu se nejlépe píše během blbého dne. A se mnou se už “Můj blbý den” tahá několik dní. Rande, které si nepřeju. Vztah, o který nestojím. V jednom dni to začne a pak se to za vámi tahá jako smrad.
Začne to většinou tím, že hlava vyplodí myšlenku. Vytvoří problém. Myšlenka několikrát proletí zleva doprava a zprava doleva a vy se těšíte, že už bude klid. Jenže ten nepřichází. Myšlenka se v hlavě zabydlela. Postavila nedobytný zámek a už se houpe na houpačce v zámeckých zahradách a hlasitě se směje. Jenže to není všechno. Moc dobře jsem si vědoma, že přesně z takových blbých myšlenek vznikají další a ještě blbější myšlenky. Ty nás vedou k dalším myšlenkám, které si bohužel upevňujeme a utvrzujeme místo toho, abychom s nimi zatočili.
Teď si možná řeknete, a co dál? Ze začátku to bude náročné, ale pokud nepolevíte, bude se vám žít líp. Zkuste si se mnou projít fungující finty na pěkné blbé myšlenky:
Jdu na to zlehka, protože zítra už bude myšlenka určitě fuč.
Den první:
Probouzím se a je tam pořád. Proč, myšlenko, nechceš odejít? Vyhrnuji si rukávy a jdu do boje. Začínám změnou prostředí, myšlenka se ale stále drží zuby nehty. Medituju. Dnes je asi špatná konstelace hvězd, protože ani řízená meditace, soustředění a jiné techniky nepomáhají. Ulehám do postele s tím, že ráno je moudřejší večera a zítra bude nový den. Bez otravné myšlenky.
Den druhý:
Po ranní kávě už zase něco klepe na zámecké dveře. Otevírám bránu, přivítám myšlenku a říkám si, co na ni dnes zkusím. Pojmenuju, co mě trápí! Upřímně, moc se mi do tohoto cvičení nechce. Podvědomě cítím, že tady je zakopaný pes. Trápím se nad něčím, co si nechci přiznat. Říkám nahlas slova a věty, které jsou pravdou a moc se mi nelíbí, ale jsem na sebe pyšná. Umím si to alespoň přiznat. Jakmile si to přiznáte, máte z poloviny vyhráno.
Den třetí:
Včera už to začínalo být nadějné (myšlence jsem dala tvář), ale myšlenka tam pořád je. Kazí mi náladu. Kazí mi celé dny. Místo radování z maličkostí pláču nad rozlitým mlékem. Jdu hlouběji. Beru si do ruky koučovací otázky a začínám #sebekoučink. Zabere mi to tak půl hodinky. Některým otázkám se mi chce vyhnout, ale nepovoluji. Moc dobře si uvědomuji, že právě tyto “nepříjemné” otázky mi pomohou najít cestu zpět ke klidu a že potřebují být zodpovězeny. Začínám se cítit lépe.
Přidávám ještě něco. Zkouším změnit pohled na celou situaci. Dívám se na život očima #IrisApfel. Zkouším se na to podívat svým dětským já. Něco mi tu cinká…asi potřebuju skleničku vína a dobrý spánek. Dobrou.
Den čtvrtý:
Už mě to opravdu nebaví. Beru to od podlahy. Už se nešetřím! Začínám plánovat. Plánuji si den, týden a přidávám jeden úkol, který bych chtěla splnit do zimy. Začíná mi být lépe. Zabralo to! Konečně. Bylo to několik zoufalých dní, které jsem mohla strávit úplně jinak. Škoda, ale poučení si odnáším. Zavírám zámeckou zahradu a doufám, že už bude zase chvilku klid.
Otravné myšlenky nám mohou pokazit celý den, týden nebo dokonce i život. A je důležité si přiznat, že si za to můžeme jen my sami. Nikdo jiný nemůže za to, jak se cítíme nebo nad čím přemýšlíme. Čím déle se budeme utápět v myšlenkách, které nás otravují, tím silnější pouto si s nimi vytváříme. A tak to budeme mít pořád, dokud si jednou neřekneme “A dost!”.
Můžete vyzkoušet zmíněné techniky anebo si dát několik setkání s koučem. Ten vám pomůže rozplést i ty nejzapeklitější myšlenky. Naučí vás přemýšlet jinak, vzít své životy i myšlenky do vlastních rukou. Převzít zodpovědnost. Někdy i mě chvilku trvá, než se dostanu zpět do normálu a začnu “zase žít”. Naštěstí, díky koučinku, se tyto dny zkracují na hodiny nebo minuty a nejsou už časté. Před několika lety jsem měla takovýchto přepadovek několik do týdne. Zbytečně jsem sama sebe trápila…a nikdo mě neřekl, že to jde i jinak.
Pokud by vám výše uvedené návody nezafungovaly, můžete použít ještě tyto aktivity:
- Napsat si, co se vám v ten den, týden nebo měsíc povedlo.
- Napsat si, za co jste vděční. Byste se divili, jak deník vděčnosti může zamávat vaším myšlením a celkovým postoji k životu.
- Pomoct jinému člověku. S čímkoliv, jakkoliv.
- Podívat se na myšlenku realisticky a změnit nastavená očekávání. (Neočekávejte.)
Já se už zase těším z přítomnosti a dívám se do budoucna. Snažím se meditovat (o tom někdy příště) a myslet na to, co udělám dnes, zítra i pozítří. Je důležité si uvědomit, že každý máme „své“ dny, ale je potřeba s nimi zatočit hned v počátku. Někdy to půjde rychleji, někdy pomaleji, ale věřte tomu, že těch špatných dní bude ubývat a těch dobrých přibývat.
Více o myšlenkách se dočtete také v článku Nevěřte všemu, co si myslíte a hned bude líp.
Zahrada už jen kvete a slyším dětský smích…
Foto: se souhlasem Moniky Kukoľ Sochorové
Se špatnými dny to chce umět tak nějak komunikovat. Nebo nevím, jak to říct. Když jsem se vdávala, tak se od rána všechno kazilo. Kadeřnice přijela o půl hodiny déle a prostě tak nějak jsme byli ve skluzu. Nakonec mi svatební fotograf řekl, ať se na to vykašlu a prostě si to užiju. Možná, že jsem nějakou takovou vzpruhu prostě potřebovala, ale od té doby jsem byla najednou úplně v klidu. 🙂
…a co bylo nakonec na svatbě nejkrásnější?
Pěkný článek a moudré rady.
Děkuji Romano:)
Moc pěkné, těch dní je naštěstí málo a snažím se vždy zamyslet na jinými hezkými myšlenky. Každý má špatné období. TO by byla nuda kdyby bylo vše růžové. Jsem v podobné teď situaci a jediné co mi pomáhá je na to nemyslet, hledat zábavu, radost, podporu rodiny.
Tak Neli, to chce správný přístup i podporu rodiny.
Vím, co Vás trápí a je mi to líto. Možná, až se tématem nebudete tolik zaobírat, tak se TO povede 🙂
Dneska si můj tatínek (86) stěžoval, že jim zdražili o 400 Kč nájem… tak jsem mu říkala, aby si ve svém věku užíval KAŽDÝ DEN, a nemyslel na to, že na to naštěstí má, ne jako mnoho jiných starých lidí…
Děkuji Vám. Mám velkou podporu rodiny i přítele. Snažím se na to nemyslet, ale prostě přijde někdy špatná myšlenka, ale snažím se jí hned vyhnat. Moc děkuji. Přesně člověk si může uvědomit, že může být i hůře a zjistí, že je vlastně šťastný člověk a to co si myslí, že mu jen chybí nebo štve – je maličkost.
Neli, to co vám chybí jistě není maličkost, je to důležitá součást každé ženy. Nevím, kolik vám je let, ani jak dlouho situaci řešíte, ale pořád je možnost jiného řešení. Adopce nebo pěstounská péče. I to mnohdy pomohlo ženám, že najednou samy otěhotněly…Chce to svatou trpělivost,
Prima, každý den se snažím aspoň o jeden dobrý čin pro někoho jiného, třeba na ulici, atd
Každý den se snažím o několik dobrých činů směrem k manželovi, rodině
Hodně píšu, což mi taky pomáhá (vypsat se z toho)
Ale jsou dny, kdy bych se raději neviděla, někam zahrabala.
Naštěstí je jich mnohem méně než těch dobrých.
♥♥♥
Lidičky, buďme štastní a užívejme si každý den s úsměvem 🙂
Ano, ano. Dobré skutky jsou jako balzám na duši.