Je tu nový rok a s ním začíná i řada diskuzí o tom, jaké trendy jej budou definovat. Jeden trend, na kterém se řada analýz shoduje, je daleko širší využití umělé inteligence neboli AI ve společnosti. Nejinak tomu je i v umění.
Kde je vlastně hranice?
Poté, co loni OpenAI zpřístupnil DALL·E AI system, který je s to vytvořit realistické a umělecké obrázky na základě autorem jednoduše definovaných parametrů, se diskuse o tom, co všechno algoritmy dokáží v umělecké oblasti přenesla i mezi nás, laiky. A to jak s určitou dávkou obdivu k technologickému pokroku, který tohle umožňuje, tak s otázkami, co je etické a kde se dostáváme na hranici plagiátu. Tahle diskuse pak zintenzivnila koncem roku, kdy internet a Instagram zaplavily “magičtí” avataři, které si lidé mohli vytvořit po vložení svých selfíček v Lensa.ai apce. Kvalita a různorodost těchto nových profilových “fotek” je opravdu fascinující.
Fanoušci současného umění mají teď také možnost nechat se unést kreativitou AI v instalacích od Refika Anadola. Jedna z nich krátce proběhla Prahou během loňského desátého Signal Festivalu a další jsou k vidění naživo v Muzeu moderního umění v New Yorku a ve zdejší digitální galerii Artechouse v Chelsea. Pokud máte naplánovaný výlet do New Yorku během ledna a února, zastavte se tam.
Refik Anadol a MoMA: Unsupervised (z cyklu Machine Hallucination)
Refik Anadol se interpretaci umění prostřednictvím umělé inteligence věnuje už od roku 2016 kdy se po studiích na UCLA v Los Angeles dostal do rezidenčního programu pro umělce v Googlu (Google Arts and Machine Intelligence Program).
Instalace, která teď upoutává návštěvníky v MoMA (The Museum of Modern Art) používá umělou inteligenci k tomu, aby interpretovala víc než 200 let umění obsaženého v katalogu MoMA. Může počítač snít? Může halucinovat? Jak by algoritmus tahle díla “přetvořil” a jaká umělecká díla by mohla vzniknout, kdybychom jen pár parametrů změnili? Instalace tohle zkouší – stěna před vámi se mění v reálném čase a pokračuje stále vpřed takže vnímáte pořád něco nového, fascinujícího. A aby vše zpestřil, zahrnuje Anadol do modelu i specifické podmínky z dvorany muzea – změnu světla, akustiku a dokonce i počasí venku. Ty pak ovlivňují jak měnící se obrázky tak doprovodnou zvukovou kulisu. Jak kurátoři muzea říkají, vidíte před sebou “meditaci na téma technologie, kreativity a moderního umění.”
A když ne MoMA, tak ARTeCHOUSE
Kromě MoMA teď najdete AI uměni i v ARTeCHOUSE, digitální galerii s pobočkami v Miami, Washingtonu a New Yorku. Digitální instalace Anadola putují mezi těmito městy, takže pokud budete právě v jednom z nich, podívejte se do programu. Máte velkou šanci, že něco uvidíte. Instalace jsou imerzivní a nudit se určitě nebudete. V New Yorku to byla další část “Machine Hallucination” série zaměřená na reinterpretaci New Yorku z více než 100 milionů fotografií města, a momentálně je tu instalace, která zahrnuje umění inspirované meteorologií a “Bosphorous” vytvořené z obrázků zachycených radarem nad tureckým mořem. Autor sám svou práci popisuje jako “hledání poezie a nalezení nové interpretace uvnitř dat.”
Jak na vás působí tahle nová forma umění? Zaujala vás?
Pokud je vám současné umění blízké, nenechte si ujít ani další tipy z této oblasti.
Foto: se souhlasem Jany Zedníčkové
Využití umělé inteligence v umění mi přijde velmi zajímavé.
Velmi zajímavé, i když mi moderní umění příliš neříká.
to jde také mimo mě, nerozumím umění
Moderní umění se mi líbí.
Modernímu umění povětšinou nerozumím….