Předčasné posazování, stavění, ale i hopsání na klíně s malými miminky je už pediatry i rodiči potíráno. „Pasení koníčků“ však zůstává zakořeněným nebezpečím. Nejmenším dětem může způsobit svalové a kosterní problémy po zbytek života.
Dítě by nemělo být pokládáno na bříško, ‚hrát si‘, dokud na to není dostatečně vyvinuté, což nastává mezi 12. a 18. týdnem života. Do tří měsíců věku má nepoměrně velkou, těžkou hlavu vůči tělu a síle jednotlivých svalů. Pro představu je to, jako by dospělý člověk nosil hlavu o velikosti až poloviny svého hrudníku. Takovou zátěž nemohou svaly v oblasti páteře a hlubokého stabilizačního systému malého miminka rovnovážně unést. Situace ho pak nutí zapojovat ‚špatné‘ svaly, které si mozek fixuje i do dalšího vývoje. Vadné držení těla se pak promítá až do dospělosti.
Dokud není tělo připravené
Dítě by proto do tří měsíců věku mělo strávit v poloze na břiše pouze nezbytně nutnou dobu – chvilku při koupání, přebalování nebo během prohlídky u lékaře. Až mezi 12. a 18. týdnem života miminka dochází k synchronní aktivitě jeho hlubokých svalů od krční po bederní páteř a souhře přímých a šikmých břišních svalů. Díky tomu začne také samo zvládat pokusy o přetočení ze zad na bříško.
Generace maminek a babiček se ve znalostech psychomotorického vývoje dítěte rozcházejí. Zatímco dřív bylo běžné děti předčasně posazovat (i na nočník), dávat do chodítek nebo přidržovat při chůzi za obě jejich zdvižené paže, dnešní maminky tyto metody zavrhují. Samy poučují babičky, že měkké kosti a klouby miminka ještě váhu hlavičky ve vzpřímené poloze neudrží, že dochází k tlaku na orgány v hrudníku a deformaci páteře. Vědí, že dítě musí mít svaly vyvinuté natolik, aby bylo schopno udržet vzpřímenou páteř proti gravitační síle Země.
Mýtus, který se stále drží
Proč se tedy drží mýtus brzkého polohování na bříško, pro které by měla logicky platit podobná pravidla?
Řada odborníků se stále domnívá, že pokládáním na bříško několikrát denně na tolik minut, kolik miminko vydrží, posiluje krční a zádové svalstvo. Když se dítě snaží hlavu nadzvednout, otočit se za světlem, hračkou nebo maminkou, je pravda, že určité svaly posiluje, rozhodně se ale nejedná o aktivní rovnováhu mezi přední a zadní stranou šíjového svalstva, zad, bříška a hlubokých svalů na páteři, která je pro správný psychomotorický vývoj klíčová.
Stejné svaly, které jsou u miminek aktivní vleže na zádech, jsou aktivní i v poloze na bříšku. Ovšem práci svalů, které jsou dosud vzhledem k nízkému věku miminka neaktivní, přeberou svaly už od pračlověka geneticky silnější. Poté mohou maminky sledovat první dysbalance kolem páteře miminka, ať už jde o záklon hlavy, nebo její rotaci na jednu stranu.
Dítě v poloze na bříšku začne usilovně přetěžovat trapézový sval nebo mezilopatkové svaly. Kvůli nedokonalé aktivitě bránice a souhře břišních svalů mu znatelně vystoupí spodní část žeber a bude se prohýbat v bederní páteři. Prohnutí v zádech si děti pak fixují a používají ho v přetáčení na bok, sedu, plazení, lezení, ale i stoji. Tah svalů a šlach definuje vývoj tvaru obratlů, dlouhých kostí, ale i nosných kyčelních a kolenních kloubů. Problém se pak řetězí v předškolním věku v podobě skoliotického držení těla a v dospělosti se může projevit bolestí zad, hlavy, náhradami kloubů, plochou nohou nebo horší kapacitou plic. Vždy platí, že co se jednou miminko naučí a mozek zafixuje, to je pak těžko odbouratelné.
Kdy tedy začít?
Aby mohlo být dítě bezpečně pokládáno na bříško, musí být samo schopné přetočit se ze zad na bok a polohu udržet, aniž by se nekoordinovaně převrátilo.
Při správné neuspěchané manipulaci má dítě vyvinutou rovnováhu mezi jednotlivými svaly zodpovědnými za správné napřímení páteře, rotaci pánve a hrudníku kolem 4,5 měsíce věku. Adekvátní koordinací svalů udrží napřímení páteře, spodní žebra sklopená, ramenní klouby uvolněné a lopatky fixované tak, aby mohlo dojít ke správné opoře předloktí a pánve o podložku a dítě nadzvedlo hlavičku, aniž by si přetěžovalo svaly v oblasti celé páteře.
Foto: Shutterstock
Autorka: Kateřina Málková
