Je právě tolik kolik je……………
Můj ex zvrací na mém záchodě. Naše společné děti spí… Jsme nevinní… Není soudce, není žalobce.
Byl to dlouhý rok… Danečkovi chtějí přiklepnout nejen ADHD… Ale i Aspergrův syndrom…
Dusí nás, nejen školka … popichují… veškerá spolupráce žádná… Společný den ve třídě si musím vydupat. Bez jakýchkoli důvodů chtějí ho poslat do psychyatrické léčebny, na diagnózu.. To je vtip? Ok… Budu tam s ním. Není možná… Ok.. Nikam nejede. Ok najdeme si něco jiného.
Boj s větrnými mlýny začíná. Dan umí číst…. Dan umí psát. Dan se vzpírá autoritám… aha.
Nic světoborného nepřináším, nic nevím… jen …
Poučení: Pořád je to můj chlapeček. Budu věřit Vám, nebo svému srdci? Nebo to nakombinuji … diagnóza sem, a diagnóza tam. Přemítám, kdy byli leváci považováni za ďáblovy vyslance. Dan je levák, a ještě má konflikt s jakýmsi Matýskem.
Ani Matýsek ani Daniel nedělají nic “bakaného”. Jen se to zrovna nenosí… ADHD je in… Leváctví a různá dis – byly in před deseti lety…
Jsem unavená máma, kterou rozložila školka. Nejen mne… Celou naši “křehkou” rodinu.
Dám se? Vím, že ne… Od února budu studovat speciální pedagogiku. Kdo se zlobí??? Paní ředitelka.
A já chápu… Nahlížet pod pokličku 27 let zažitého školství je “nefér”… Oni přece ví, co je pro mého syna nejlepší.
Jste na tom stejně? Nedejte se… Hledejte pomoc.. Pichlavé náruče prohlédněte.
PS: Diagnózy jsou “bezva”, když chcete vysvětlení… Ale měly by tu být pro Vás… Jako pro rodiče… Ostatní ať si zametou před svým prahem… Věřte svému srdci…
Pořád jsou to NAŠE děti…
||Videa
