Už jste někdy slyšeli o pojmech jako je bossing, mobbing a staffing? Nebo máte s některým z těchto typů šikany na pracovišti dokonce zkušenosti? Jak se proti nim bránit nebo jak vůbec rozpoznat tento typ manipulace? A co kdyby vás šikanovala žena?
Nejdříve ze všeho si ale pojďme tyto pojmy trochu vysvětlit:
- Bossing – nadřízený šikanuje podřízeného (v pracovních týmech)
- Mobbing – jedna osoba je obtěžována více kolegy (v pracovních týmech)
- Staffing – zaměstnanec / skupina kolegů šikanují nadřízeného (v pracovních týmech).
Promyšlené kroky žen vs. nízká emoční inteligence mužů
Madeleine Albrightová prohlásila: ,,Pro ženy, které nepomáhají jiným ženám, je v pekle zvláštní místo.” A já bych k tomu jen dodala, že další místo je určeno těm z nás, které vědomě a záměrně ztěžují ostatním ženám jejich pracovní nebo osobní život.
Podle průzkumů mezi odborníky jsou to totiž právě ženy, které vědomě dělají bossing. Pokud známky bossingu projeví muž, činí tak většinou nevědomě, často kvůli nedostatku emoční inteligence. U žen se ale jedná o promyšlenou negativní činnost zaměřenou na osobu podřízeného kolegy.
Většinou mají tyto typy charakteristické prvky kultu spasitelské osobnosti, jsou velmi okouzlující a prezentují, že jim leží na srdci blaho druhých. Na druhou stranu mají talent stavět kolegy do pozice blbců (a ještě se u toho dobře pobavit na váš účet), zadávat nesmyslné úkoly (kupovat květiny, vařit kávu pro ostatní kolegy) a zadávat slovní úkoly bez konkrétních údajů. V případě konfrontace nemají problém lhát.
Shazování ostatních jako cesta k ,,úspěchu“
Mobbing vede k urážlivým poznámkám o soukromém životě, zesměšňování názorů před kolegy (na poradách), odmítání komunikace nebo šíření pomluv a drbů. Tito lidé se velmi rádi chlubí prezentací ukradených myšlenek nebo nápadů a považují je za své.
Tichá válka
Případy, kdy podřízený šikanuje nadřízeného, nejsou v organizacích vůbec ojedinělé. Lidé, kteří vedou tichou válku proti manažerovi nebo majiteli firmy, jsou velmi vypočítaví. Svým manipulativním přístupem ke kolegům znevažují autoritu šéfa, často narušují jeho osobní život nebo ignorují jeho názory a stanoviska. Běžně porušují firemní pravidla a vydávají se za vedoucí pracovníky společnosti, aby získali citlivé firemní informace. Často šíří mezi kolegy o šéfovi nepravdy, aby si zajistili svědky na svou stranu. Při konfrontaci si pak hrají na oběti. Dámy a pánové, tohle je staffing.
Otevřete oči a jednejte
Někdy zlo vycítíte okamžitě, jindy vás pohltí a vaše oči jsou slepé, i když máte šikanu přímo před nosem. Důležité je uvědomit si, co se děje a okamžitě začít situaci řešit. Většinou z toho bohužel vyjde nejméně jeden člověk s potřebou léčebné terapie.
Pokud jste obětí nebo svědkem, jednejte a vyhledejte pomoc, neseďte tiše v koutě. Zdůrazňuji, že to platí i pro ženy, které sice často cítí, že by měly být jakousi oporou. I přesto mají ale stále společenskou povinnost nahlásit toxické kolegy nebo šéfy a vyřadit je ze svého života. Bude se tak nám všem lépe pracovat i žít.
Právní předpisy nám bohužel zatím neposkytují dostatečnou ochranu. Podnikové procesy a pravidla jsou v pořádku, pokud jsou v organizacích dodržovány a brány vážně. Jsme však jen lidé a ne vždy najdete chápající orgán, který bude hájit vaše práva. Proto pokud máte vlastní zkušenost se šikanou na pracovišti a jejím následným řešením, podělte se o ni v komentářích.
Autorka: Anna Beňadiková
Foto: se souhlasem společnosti EnvatoElements
S tímto jsem se zatím naštěstí nikdy nesetkala, ale vím, že se to děje a doufám, že mě to nikdy nepotká.
Šikanu na pracovišti jsem zažila došlo to tak daleko,že jsem uvažovala o výpovědi. Naštěstí se vše vyřešilo .
Děkuji za vysvětlení, v mnohém mi článek otevřel oči.
Tak přesně šikanu jsem zažila ve své poslední práci, kde jsem po několika letech ze zdravotních důvodů skončila. Zdravotní důvody bylo mé astma, které psychika hodně nabourávala a já jsem stále marodila. Což bylo trnem v očích šéfové, a ta mi to dávala “sežrat”. Krom toho na mě házela chyby ostatních, o tom jsem tu psala minule…
jojo, když se to takto sejde, nemá smysl v takové práci setrvávat
ani to nešlo, skoro denně jsem doma brečela, nejen únavou, ale díky chování mé nadřízené… kvůli ní už odešlo plno lidí, ale ONA je stále ta nejlepší, nejvýkonnější (když její práci dělají ty po ní!!!)
zajímavé počtení, v jedné práci jsem se setkala s šikanou a proto jsem odešla…
V jednom zaměstnání jsem měla také pocit “lehké šikany”, necítila jsem se tam vůbec dobře, netěšila se tam…No nakonec jsem skončila po dvou měsících a nikdy jsem toho nelitovala.