Jana Bryndová vypadá na první pohled jako vyrovnaná žena sršící sebevědomím a pozitivní energií. Ovšem i ona má svá tajemství a bolesti. Výkyvy váhy a posměch okolí zcela zásadně poznamenaly její sebevědomí. Jak se s tím vším vyrovnala a jaká byla její cesta ke spokojenosti se sebou samou? Čtěte v rozhovoru s jednou žen, která se stala tváří kampaně na podporu ženského sebevědomí Den, kdy se mám ráda.
Jak vzpomínáš na svá pubertální dívčí léta?
Ani nedokážu říct, jestli jsem měla nějaká pubertální dívčí léta. V té době jsem dělala krasobruslení v tanečním páru a to mi dalo, řekla bych, jistou disciplínu, díky které se mě netýkaly žádné průšvihy. Náplní mých dnů bylo jít ráno do školy, odpoledne jet na trénink, potom se naučit skladby na hodiny klavíru, udělat věci do školy a spát. Nechodila jsem po Praze, jako to teď dělají dvanáctileté děti. Zato o víkendech jsme s rodinou jezdili na venkov za prarodiči a tam jsem se ukázala doma jen na jídlo. Vždycky jsem se na to celý týden těšila. Doma jsme měli s bráchou vždycky skvělé láskyplné zázemí, což také pomáhá k vnitřní vyrovnanosti a klidu.
Vzpomeneš si dneska, jak jsi na tom byla tenkrát se sebevědomím?
Mám takový pocit, že jsem snad dřív ani sebevědomí neřešila. Byla jsem šťastná a vděčná za život, který žiju, protože jsem měla pocit, že ho nemůžu asi nijak ovlivnit. Samozřejmě jsou chvíle, kdy se člověk cítí špatně. Já třeba měla smůlu na kamarádky. Vždycky jsem byla ten typ, co má rád tu jednu kamarádku a očekává, že to bude oboustranné a do konce života. Což teď všichni víme, že tak není. Pamatuju si, jako by to bylo včera, ty kopance, co jsem obdržela. Ale člověk se poučí a je do dalších vztahů ponaučen.
Stala ses tváří Atria Flora, nafotila krásné fotografie. Pomůže dívce právě taková příležitost? Podpořilo to tvé sebevědomí?
Rozhodně to podpoří každou dívku. Ten pocit z úspěchu mám v sobě do dnes. Brala jsem to jako výzvu a ty mám moc ráda. Taky jsem hodně soutěživá, co se týče mých vrstevníků, takže to bylo opravdu něco pro mě. Top desítka se vybírala pomocí internetového hlasování, takže se člověk setká i s nepěknými komentáři, ale na druhou stranu mě podpořilo okolo 750 lidí a to je pro mě naprosto neskutečné číslo, které mi dodalo velkou odvahu. Po vítězství jsem si to neskutečně užívala, každé focení, každou další akci na Floře. Moc ráda na tohle období vzpomínám, protože tahle soutěž v Atrium Flora mi dala do života skvělou kamarádku Renču. Flora je zkrátka moje srdcovka.
Tys potom ale ze zdravotních důvodů začala poměrně rychle přibírat na váze. Jak to začalo vnímat tvé okolí?
Ono to nebylo úplně ze zdravotních důvodů. Když jsem skončila s krasobruslením, tak jsem si nastavila svůj režim, kdy jsem závodně dělala standardní a latinskoamerické tance a ve volném čase jsem chodila běhat nebo do fitka. Bohužel jsem si přetrhla vazy v kotníku, takže jsem s tancem skončila a dlouho mě to bolelo i při běhu. Nicméně bývala jsem se do toho režimu mohla vrátit, ale raději jsem si našla přítele, a to byl můj režim úplně v háji. Moje priority se změnily a já chtěla hlavně trávit čas vztahem. Dřív jsem večeřela saláty nejpozději v pět hodin odpoledne, teď jsem večeřela dvouchodové menu klidně po osmé. A tak se mi to líbilo. Až do té chvíle, než jsem po dvou letech stoupla na váhu a bylo tam plus patnáct kilo. Byl to šok nejen pro mě, ale i pro mé okolí. Lidé, které jsem potkávala po delší době, mě na to upozorňovali, chytali za břicho a pořád jsem slýchala: „Ty ses teda spravila. Jsi pěkně přibrala. Ty jsi těhotná?“. Prostě šok.
Jak moc je pro tebe důležitý vzhled?
Přiznám se, že s váhou stále bojuji a nejsem se svou postavou spokojená. Vždycky se nakopnu, a když nemám alespoň nějaké výsledky po dvou týdnech, tak si řeknu, že je to zbytečný, a tu snahu zas opustím. Neměla jsem tu správnou motivaci, protože jsem si říkala, že partner je spokojený, tak proč bych něco měnila. Ale to je ta největší chyba. Teď si moc dobře uvědomuju, že to dělám jen a jen pro sebe. Že se hlavně já musím cítit dobře ve svém těle, a to se pak odráží i do toho okolí. Takže si opět buduji svůj režim tak, abych byla šťastná a spokojená. Ta vnitřní spokojenost se pak promítne do osobního života. Ať už je to ve vztahu, kdy přestanete řešit hlouposti, protože se máte ráda a dokážete vyhodnotit, co je podstatné a naopak. A nebo do sociálního života, kdy je vám jedno, co si kdo myslí, protože vy sama jste se sebou spokojená. Měnit se pro někoho jiného je přece nesmysl. Každá žena se chce líbit, ale musí to dělat hlavně pro sebe a svůj pocit.
A jak naopak hodnotíš ostatní lidi podle vzhledu?
Já nehodnotím lidi podle vzhledu, přijde mi to neskutečně povrchní. Mně je jedno, jak kdo vypadá, jakou má barvu pleti, jaké nosí oblečení nebo co nosí za účes. Já v tomhle ohledu podporuji svobodu jedince, ať si každý nosí to, v čem se cítí dobře. A hrozně všem přeji, aby neřešili předsudky ostatních, protože jsme v tomto směru velmi úzkoprsá společnost.
Jsi nádherná dívka rodící se do ženy, kdyby člověk nevěděl, že jsi prošla takovou změnou, myslel by si, že jsi absolutně vyrovnaná a sebevědomá. Jak je to ve skutečnosti?
Dělám všechno proto, abych byla. Člověk má svůj život pevně v rukou a je na něm, kam ten život bude směřovat. Pokud nejsem spokojená, musím to změnit, abych spokojená byla. Myslím, že tohle je základ, že si uvědomuji, že chci být lepší. Moje sebevědomí dostalo zabrat, protože jsem v podstatě ztratila to, co jsem si do 18 let budovala a teď to musím znovu nacházet. Ale je super zaměřit se na pozitiva a využít život naplno.
Kde bude Jana za pět let?
Nad touhle otázkou jsem se musela dlouho zamyslet. Já viděla svoje životní cíle vždycky v rodině. Takže já doufám, že Jana za pět let bude vdaná, bude mít dvě děti, bude žít aktivní život a bude dělat to, co ji bude bavit a naplňovat. Doufám, že Jana už nikdy nebude zapomínat na péči o sebe samou.
Foto: archiv
Autorka: Eva Čejková Vašková
