Moniku Michaelovou před lety učarovala duchovní moudrost kmene Kogi. Je první Češkou, kterou kmen přijal a začal jí předávat učení jedné z nejstarších civilizací na světě. Dnes své zkušenosti a prožitky šíří mezi lidi toužící po svobodě a naplněném životě. Mezi Evropany a domorodci jižní Ameriky obrazně řečeno staví mosty. „Nezachraňujeme, pořádáme programy na uchování domorodé kultury a výměnu s naší společností.“ Založila i nadační fond se stejnojmenným názvem MOSTY-PUENTES.
Běžného člověka možná napadne, proč? Proč jste se dala na tuto cestu a učíte se u kmene v jižní Americe?
Našla jsem u nich poznání, se kterým vnitřně sounáležím. Jako dítě jsem mnoho času trávila na chatě v Beskydech. Moji nejlepší kamarádi byly stromy, pařezy, borůvčí, ptáci, skály, zmije, slepýši. Žila jsem v souladu s přírodou. Když jsem byla na střední škole, přesunuli jsme se s rodinou do Prahy a to byl pro mě takový šok, z kterého jsem se probrala, až když mi bylo přes třicet. Uvědomila jsem si, co ze mě zůstalo v Beskydech a do Prahy se se mnou nepřestěhovalo. Je to moje divokost, kterou nedokážu potlačit. Nastoupila jsem na tři vysoké školy, ale ze všech jsem velmi rychle utekla. Cítila jsem, že chci absolvovat vysokou školu života. Pořád na ní jsem, pořád se učím nové věci. Dává mi to smysl. A ten smysl jsem našla právě u kmene Kogi.
Jaká je ta největší moudrost?
Je to jejich prožívání, cítění, vnímání života, světa, sexuality. Díky nim jsem poznala důležitý přesah, který je nesdělitelný slovy. Je třeba to prožít a procítit. Nežít jen na povrchu věcí, jak jsme zvyklí u nás. Tento způsob prožívání předávám dál u nás.
Jak vám to pomohlo ve vašem životě? A co třeba ve vztahu k mužům?
První změny jsem pocítila v rodině. S mužem jsme prožili hluboké propojení páru a země, tedy přesně to, co učí Kogi. Bylo to krásné a jsem za to vděčná. Nakonec nás rozdělilo, kde se cítíme doma. On je Angličan a já jsem už chtěla zůstat u nás doma. Nechtěla jsem se dál potloukat po celé Evropě, a tak jsem zakotvila tady. Teď se cítím se svobodná.
Dnes tady šíříte učení kmene Kogi…
Tvořím most mezi srdcem světa a srdcem Evropy. Ráda bych, aby k němu měli přístup lidé, kteří se nespokojí jen s tím přežívat. Ale touží mít skutečnou radost ze života.
Vy jste dokonce opustila veškeré jistoty. S nadsázkou se dá říci, že žijete všude a nikde.
Neznamená to, že nemám kde být, ale nepronajala jsem si byt, nemám hypotéku… Nehodlám podporovat šílenství ohromných a svazujících částek, které našince vysávají. Jsem neustále v pohybu. Pobývám tam, kam mě pozvou. Jsou to přátelé, které mám po celé republice.
Bylo obtížné opustit jistoty a jít do tohoto stylu života?
Co jsou ale jistoty? Mám jedinou jistotu, svůj život a svoji smrt. Na ni nečekám, ale žiju s ní už rovnou. To je jistota, kterou mi nikdo nevezme. K tomu není co dodat.
Dá se říci, že kmenu Kogi jejich moudrost, kterou vám předávají, vracíte tím, že jim pomáháte svým nadačním fondem?
Ano. V roce 2016 jsem založila nadační fond MOSTY-PUENTES. Hlavní myšlenkou je zachování duchovního dědictví domorodých lidí kmene KOGI a kulturní výměny se současnou společností. Pořádáme dlouhodobou sbírku na odkup horských teritorií v Sierra Nevada v Kolumbii a také míst pro obnovení ekosystému i vnitřní rovnováhy lidí v České republice. Vytváříme lesní chrámy a posvátné háje. Propojujeme rodová hospodářství, kde realizujeme setkání a celoroční školu pro studenty.
Vás však nyní zaměstnává ještě jeden projekt a tím je vaše kniha. Můžete prozradit víc?
Od roku 2011 tkám peříčkové náušnice. Sepisuji snové příběhy, které vyjadřují to, co prožívám a jak rozumím učení kmene Kogi. Dostala jsem impulz příběhy sepsat a vydat knihu. Je to takové lidsko-ptačí prožívání. Ty příběhy jsou takovým přemostěním od tradic k novodobé duchovní tradici, která se v naší společnosti obrozuje.
