Rozhovor s hebraistkou Terezií Dubinovou je krátké zastavení na cestě návratu ke kořenům moudrosti ženské spirituality. Moudrosti, která se tvoří a sílí společným sdílením pocitů, myšlenek, názorů, meditací a nasloucháním duši i tělu. A předáváním této moudrosti mužům.
Vaše kniha Kořeny ženské spirituality se dočkala dalšího vydání, můžete ji krátce přiblížit?
Většina z nás patrně cítí, že starý systém nadvlády a diskriminace nebyl spravedlivý a moudrý. Dnes se z něho pomalu a bolestně – alespoň někteří – vymaňujeme. Usoudila jsem, že nám ženám by pomohlo vědět, že máme na co navazovat, že byla v historii doba, kdy bylo uctíváno ženské božství a ženy byly moudrými duchovními učitelkami spojenými s přírodou i aktivními ve společnosti a kultuře. Kniha popisuje nejen tuto původní moudrost, ale i postupný úpadek a přebírání moci mužským establishmentem. Mnoho z nás tuto formu vládnutí považuje za normu – ale není to tak.
Nezastávám lineární evolucionistický pohled, totiž že se vyvíjíme od primitivního k vyspělému: starověk byl duchovně rozhodně na mnohem větší úrovni vědomí, než jsme my dnes. Spíše přijímám model vývojové spirály a proměny forem v hologramu, jak s tím pracuje např. dnešní kvantová fyzika. Dnes máme vyjímečnou možnost zopakovat si lekci, kterou jsme kdysi nezvládli – a kvalitních informací není nikdy dost. Když víte, co se tehdy stalo, můžete vědoměji se změnou spolupracovat. Pracuji jak s historickými, tak s mytickými a intuitivními prameny. Sny považuji za stejně důležité jako text. Uznávám dva druhy pravdy – historickou (akademickou) a mystickou (intuitivní): jsou pro mne stejně důležité. Jednu potřebuje mysl, druhou naše duše.
Termín ženský princip má mnoho definic, máte svou vlastní? 🙂
Vnímavost, jemnost, něha, vnitřní soustředění, laskavost, radost z každého dne. Odvaha jít vlastní cestou i respektovat druhé. Ekologické cítění. Respektování moudrosti těla, spojení s vlastním tělem a láska k němu. Měkkost poodstoupit z tužeb ega a podělit se o sebe s milovaným mužem. Být fyzicky přítomnou, bezpečnou a klidnou náručí pro děti, dokud to potřebují. V tom všem je veliká síla ženského principu a ženství.
Dá se objevit v patriarchálním židovském náboženství ženská spiritualita?
Ano, určitě, jenom si nesmíte nechat mužskými autoritami vzít tu možnost. I v dnešním ortodoxním judaismu jsou emancipované ženy, duchovní učitelky, mystičky. Já osobně více sleduji židovské feministky, které nápaditě tvoří novou tradici, a oživují ty prvky tradice, které ladí se změnami moderní doby. Mnoho Židovek i opouští tradiční židovské náboženství a je pro ně inspirativní jiný druh spirituality, např. jóga, meditace, súfí mystika, apod. Nejnáročnější situaci mají ženy v ultraortodoxním judaismu – ale mnoho z nich to ani neví, protože byly určitým způsobem vychovány a alternativu neznají. To je stejné i u fundamentalistického křesťanství a islámu.
Která z významných biblických ženských postav je vám blízká a čím?
O ženských biblických hrdinkách píši především ve své první knize Ženy v Bibli, ženy dnes. Nejvíc blízká mému srdci je Davidova zavržená manželka Míchal. Milovala ho ještě jako svým otcem pronásledovaného psance, pomohla mu stát se králem – a potom pozorovala, jak se mu mění osobnost. Bible ji odsuzuje, že Davidem „pohrdla“, ale my ženy víme, jaký cítila smutek a hořkost. Je to stále živý příběh.
Co si myslíte o Šalomounově Písni písní, je to pro vás milostný text?
Píseň písní je rozhodně milostný text. Základem jsou tradiční svatební písně. Do kánonu Hebrejské Bible byla jak Židy, tak křesťany přijata pouze pod podmínkou, že jde o alegorii lásky mezi Bohem a Izraelem nebo Ježíšem a církví. Asi aby čtenáři nebyli… pobouřeni? Spíše zasaženi krásou erotiky. Já už před lety tvrdila, že je to nejkrásnější a nejmoudřejší text Bible. Rozhodně by měl nahradit např. křesťanské katolické „Nezasloužím si, abys ke mně přišel“ nebo „Je to má vina, má veliká vina…“ a podobné staré nízkovibrační programy.
Ovlivnilo nějak vaše vnímání studium hebrejštiny, symbolika a vrstevnatost tohoto složitého jazyka?
Ano, ovlivnilo mne zásadně. Je to jako ponor do hlubin, najednou začnete vnímat slova, texty, písmo, způsob myšlení a nahlížení na realitu mnohem plastičtěji. Pochopíte, že jde o živou energii, „bytosti písma a slov“. Miluji mnohovýznamovost hebrejštiny, která jako by byla stvořená pro pluralitní chápání, i její grafickou podobu. Je prostě krásná. 🙂
Zabýváte se mystikou kabaly? Pokud ano, co vás v kabale oslovuje především?
Skutečnou kabalu – nikoli to, co se za ni vydává – je možné studovat, jedině když prostudujete všechny stupně textů od Hebrejské Bible přes Mišnu, Talmud a rabínské interpretace. Na to rozhodně nemám, navíc nejsem Židovka, tak jinak než akademicky bych je patrně ani nemohla studovat. Ale ráda čtu knihy o kabale od skvělých akademiků, je to velmi inspirativní. Nejvíce se mi líbí, že kabalisté udržovali dualitu mužského a ženského prvku v Božství a pochopili, že i zlo je součástí Božství, pokud má být Jedno. Zlo nezasouvali pod koberec a nesvalovali na ďábla, ale učili se, jak s ním zacházet, aby člověka neovládlo. To bychom dnes dost potřebovali…
Umělecké ztvárnění kabaly v obrazech Zuzany Kadlecové je velmi působivé, jsou vám její obrazy blízké?
Já obecně nejsem příliš zběhlá ve výtvarném umění a výstavy mne nikdy nelákaly. Ale když jsem viděla Zuzčiny obrazy, byla jsem hodně zasažena. Ona je skvělé médium a nesmírně nadaná. Její obrazy – nejen kabaly, ale i např. ženské figury, kočky, abstrakce nebo knižní ilustrace, miluji. Všechny mají silnou energii, vtáhnou vás. Jsou dynamické, vyzařující, originální.
Naše čtenářky se hodně zajímají o astrologii. Existuje také židovská astrologie?
Prošla jsem kursem kvantové astrologie a dnes pracuji jako astroterapeutka, ale židovská astrologie je pro mne inspirativní v tom, že už před dvěma tisíci lety věřila v nadřazenost božské – „vesmírné“ síly planetám. Tj. věřila v inklinaci, nikoli determinaci, a v možnost aktivně ovlivnit svůj osud. Byla na to i zcela praktická doporučení, např. žít maximálně eticky, změnit si jméno, přestěhovat se… To, co vám dnes doporučují ženské časopisy, když chcete změnit život. Tedy až na tu etiku… Astrologie od vrcholného středověku neměla v židovství příliš možnost se rozvíjet, protože zvítězil racionální směr. Ale v židovské mystice kabale se povědomí o astrologii udržuje a pracuje se s ní. My známe mandalu horoskopu, židovští astrologové pracují s diagramem Stromu života.
Jednou ze zajímavých biblických postav je Máří Magdalena, považujete ji za emancipovanou ženu tehdejší doby?
Ano, určitě. Máří Magdalena měla rozhodně jinou roli, než jakou jí v 6. století přisoudila církev. Označení za prostitutku a hříšnici je urážkou, snahou ji ponížit a potlačit její význam a roli. Podle mého názoru – a vyplývá to i z tzv. gnostických evangelií nalezených v Egyptě – byla duchovní učitelkou a Ježíšovi minimálně duchovní partnerkou. V květnu t. r. jsem poprvé v životě navštívila nové vykopávky v jejím izraelském rodišti v Magdale a měla jsem tam opravdu silný prožitek. Magdalenské kněžky byly ženy, které ještě spojovaly spiritualitu a posvátnou sexualitu. Jejich pronásledováním a roztržením ženského archetypu na Pannu Marii – asexuální matku a Máří – hříšnici došlo k rozštěpu spirituality a sexuality, což dodnes ženy i muže naší kultury fatálně ovlivňuje. Je to zranění, které je potřeba aktivně léčit, aby dále ženy v nevědomí nenesly křivdu a touhu po pomstě a manipulaci muži. Více o tématu píši v knize.
Mystika se často velmi liší od institucionální teologie. Řekla byste, že tento rozpor je fatální?
Je to přirozený rozpor. Instituce žádá poslušnost a loajalitu a je postavena na řádu a pravidlech. To je v pořádku, to je její role. Mystik neví, kam ho jeho hledání, poznávání, intuice a vize zavedou, pouští veškerou kontrolu, noří se do vod podvědomí a nevědomí. Proto např. křesťanství „uklízelo“ mystiky do klášterů, aby nemátli ovečky a nedej Bože jim neřekli, že jsou svobodnými lidmi! V islámu došlo i k upálení mystika, který se v extázi s Bohem ztotožnil. V judaismu je k tomu příběh: „Čtyři vešli do zahrady Eden: jeden zemřel, druhý se zbláznil, třetí ztratil víru, a pouze jediný nástrahy mystického poznání přežil bez úhony.“ Být mystikem není snadné, je to na hraně toho, co považujeme za zdravý rozum…
Může být hluboká životní krize cestou, jak objevit svou ženskou sílu a kvalitu, své potlačené ženské božství?
Určitě může. Když pojmeme krizi jako „bod rozhodnutí“, tak ve chvíli, kdy se nadechujeme, abychom se odrazily ode dna (tj. když už námi prošly ty nejnáročnější emoce), nám pomůže podívat se na věci novým pohledem. Vidět, co jsme zatím neviděly a nevnímaly – skryté souvislosti, omezující vazby, provazy starých programů, ale i lásku v každém zeleném lístku, moudrost Přírody, naši vlastní hodnotu. Jako bychom se znovu narodily. Věci nám začnou dávat smysl a my cítíme vděčnost a úžas, jak je život krásný a vesmír moudrý. Přestaneme si stěžovat na okolnosti a vydáme se na cestu velkého vnitřního dobrodružství!
Děkuji za příjemný rozhovor 🙂
Na titulní fotografii: Autorka Tereza Dubinová a ilustrátorka Zuzana Kadlecová
