Její Veličenstvo královna Alžběta II., nejdéle vládnoucí britská panovnice, zemřela doma v Balmoralu ve Skotsku ve věku 96 let, obklopena svými dětmi, včetně svého nejstaršího syna, nyní krále Charlese III. Během 70 let své vlády, roků oddané služby své zemi a Commonwealthu a jejím národům, byla královna celosvětově uctívaná a hluboce milovaná panovnice. Byla svědkyní vytváření historie a její nedílnou součástí. Vždy s dokonalou vyrovnaností a grácií. Lidé ji milovali pro její povahu, pozitivní energii a styl, odborníci zase oceňovali její znalosti o světovém dění, politice a mocenských strukturách, které byly v mnoha ohledech nepřekonatelné. Ze všech panovníků, kteří vládli Británii, byla jedinou, kterou lidé považovali za součást své rodiny, ale přesto takovou, která si střežila svůj vnitřní svět a v mnoha ohledech zůstala nevyzpytatelná až do konce.
A zrodila se královna…
Mladá princezna se narodila do slavného a šťastného domova. Její otec, narozený jako princ Albert (později král Jiří VI.) , byl plachý a introvertní druhý syn martinského krále Jiřího V. a královny Marie. Pokřtěna byla v soukromé kapli Buckinghamského paláce 29. května 1926 jako Alžběta (Elizabeth) po své matce, Alexandra po Alexandře Dánské, matce jejího dědečka krále Jiřího V., která zemřela šest měsíců před křtem, a Marie (Mary) po Marii z Tečku, babičce z otcovy strany. Po smrti Alžbětina dědečka Jiřího V. se její strýc Eduard skutečně stal panovníkem jako král Eduard VIII., ale ještě tentýž rok se kvůli neústupné snaze oženit se s dvakrát rozvedenou ženou Wallis Simpson abdikoval a britským králem se tak roku 1936 stal jeho bratr a Alžbětin otec Jiří VI. Alžběta se tímto aktem dostala do postavení následnice trůnu. V případě, že by se královskému páru narodil syn, stal by se následníkem on, ale jediným Alžbětiným sourozencem zůstala její mladší sestra Margaret.
Pod závojem války
Když v září 1939 vypukla druhá světová válka, pobývala Alžběta se sestrou nejdříve na zámku Balmoral ve Skotsku a následně pak na Windsorském hradu. Případnou evakuaci do Kanady jejich matka odmítla s tím, že rodina nemůže opustit otce a král nemůže opustit svou zemi. Alžběta navštěvovala speciální dívčí školu, kde se učila přednášet, plavat, tančit, jezdit na koni, vyšívat nebo se starat o děti. V tomto roce ji magazín Vogue uvedl jako nejdůležitější dítě na světě, které sdílí náklonnost britské veřejnosti stejně jako Shirley Temple“. Jako dorůstající dívka pak kromě toho dostávala soukromou výuku o britských dějinách a ústavním právu a učila se cizí jazyky. Od rozpustilých dětských korálků přešla k diamantovému náramku, který ji ke třináctým narozeninám věnoval její otec, král Jiří VI., a stala se patronkou charitativních organizací, začala pořádek večírky, rozesílat své vlastní pozvánky a pořádat klavírní recitály. Alžběta dospívala a britská veřejnost ji milovala!
V necelých 19 letech se v roce 1945 vyměnila opulentní róby za válečný klobouk a odznak vojenské gardy a připojila k Ženskému pozemnímu pomocnému sboru jako důstojnice. Učila se řídit, udržovat vojenská nákladní vozidla a na konci války se pak se svou sestrou anonymně účastnila oslav míru v ulicích Londýna.
První láska
Philipa, prince řeckého a dánského, potkala Alžběta už před válkou. Tehdy jí bylo pouhých 13 let. Láska však přišla po setkání ve škole královského námořnictva v Darthmouthu v červnu 1939. Spisovatel Ray Livingstone Murphy ho tehdy výstižně popsal jako „vysokého, blonďatého, s rameny atleta, pevnou bradou a upřímnýma očima“. Mladá princezna a vojenský poručík si začali dopisovat a z jejich romantického vztahu se postupem času stala láska. Vzali se 20. listopadu 1947. Philip se ještě před svatbou vzdal svých dánských a řeckých titulů, přestoupil z řecké pravoslavné církve k anglické a začal vystupoval pod příjmením své matky Philip Montbatten. Svatbou s Alžbětou získal hodnost královského prince a vévody z Edinburghu. O rok později (14. listopadu 1948) se Alžbětě a Philipovi narodil syn Charles.
Cesta na trůn
Na začátku roku 1952 odjela Alžběta se svým manželem na cestu do Austrálie a na Nový Zéland se zastávkou v Keni. A právě tady ji 6. února zastihla zpráva o smrti jejího otce Jiřího VI. Alžběta byla prohlášena královnou Spojeného království i několika dalších zemí Commonwealthu. Její korunovace se konala 24. června 1953 ve Westminsterském opatství a televizní přenos sledovala asi 20 milionů obyvatel Velké Británie a dalších 12 milionů poslouchalo prostřednictvím rozhlasu. Pro prince Philipa byla jeho role jasná: podpořit manželku a stabilizovat korunu. Michael Parker, princův první soukromý sekretář, pro spisovatelku Fiammenttu Rocco prozradil: „První den, kdy mu nabídl jeho práci, mi řekl, že jeho prvním a posledním úkolem je nikdy nezklamat!“
90. léta ve znamení zvratů
Na začátku 90. let procházela britská rodina asi největší krizí všech dob. Sama královna Alžběta II. ho v projevu nazvala „příšerným“ obdobím. I přes Alžbětinu snahu se nepodařilo zabránit rozpadu manželství jejího syna Charlese s princeznou Dianou a krizí procházelo i manželství její druhé dcery Anny, jež se narodila 15. srpna 1950. Windsorský hrad byl poničen požárem a monarchie byla vystavována narůstající kritice a veřejnému přetřásání jejich potíží. V neobvyklém osobním projevu proto připustila, že každá instituce musí počítat s kritikou, ale přála si, aby „tak bylo činěno s větším taktem, porozuměním a humorem“.
Spisovatelka Rebecca West královnu Alžbětu tehdy v článku pro magazín Vogue dokonale popsala slovy: „Ona je z jedné třetiny konstituční monarcha, z jedné třetiny mýtus a z jedné třetiny dokonalá žena.“
Foto: Shutterstock
Zdroj: Wikipedia Commons, The Guardian, Vogue
Autorka: Lucie Janotová
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...