Nomofobie: Když strach z odpojení ovládá naše životy

Nomofobie souvisí s rozvojem stresové reakce v návaznosti na nemožnost připojit se k Wi-Fi signálu, k síti operátora v méně dostupných lokalitách či v souvislosti s potenciálním vybitím energie baterie v mobilu. Syndrom FOMO, tj. Fear Of Missing Out, jež stav mobilní nečinnosti provází, se primárně projevuje jako strach, že něco propásneme či o něco přijdeme.

Nepustí mobil z ruky

Používání mobilu nám rychle, levně a efektivně doplňuje dopamin v těle, což je hormon štěstí. Hry a sociální sítě jsou navrhovány tak, aby napomáhaly samovolnému vyplavování dopaminu. Díky této odměně (dopaminu) se fixuje určité chování (pozitivní podmiňování), zde dopamin jako odměna pohání děti k danému chování, jakým je neustálé používání mobilu. To nás vede k tomu, že pravidelně kontrolujeme internetový obsah na sociálních sítích a pravidelně kontrolujeme naše komunikační nástroje (YouTube, Facebook Messenger, Instagram, Snapchat, TikTok). Každá zpráva v sobě nese potencionální vzrušení a neaktivita strach.

Čím více digitálních technologií dítě používá, tím slabší je jeho schopnost sebeovládání a jeho exekutivní funkce. Používání mobilu je vázáno na ranou formu učení, tedy na napodobování dle vzoru rodičů. Když máte malé dítě, které houpete v kočárku při venkovní vycházce, a přitom koukáte do mobilu, ovlivňujete již jeho mozek negativním směrem. Dítě neustále hledá svého rodiče, chce se mu dívat do očí. V ten moment dochází mezi nimi ke spojení a k neuronovému zrcadlení. Ve chvílích, kdy se rodič malého dítěte takto kouká do mobilu, by měl vědět, že tímto chováním na své dítě nevhodně působí a jeho chování má negativní dopad na mozek jeho dítěte.

Děti samy neumí regulovat čas trávený na mobilu, mobil jim nabízí možnost, jak utéct před sebou samým, před vlastními emocemi. To vede ke ztrátě prožívání jeho emocí a také vychutnávání okamžiků „tady a teď“.

Zdánlivě nevinná závislost s mnoha negativními dopady

Obecně víme, že nadužívání digitálních technologií zrychluje životní tempo, zvyšuje se laťka v množství věcí, které se dají stihnout. Běžný dospělý kontroluje mobil minimálně 400 x za den, 80 % teenagerů kontroluje mobil každou hodinu a 50 % z nich uvádí, že je na mobilu závislých. Toto mohu potvrdit svým vlastním experimentem, kdy v rámci třídnických hodin zaměřených na téma Rozvoj porozumění digitálním technologiím, nejvíce žáků 2. stupně základní školy jako svou závislost uvedlo právě užívání mobilního telefonu. Minulý rok bylo 5 % z populace dětí závislých na digitálních technologiích, nyní je nárůst závislosti na „digitechnice“ už 8 %.

Nadužívání digitálních technologií vede k přehlcení informacemi, ztrátě pozornosti, roztěkanosti, mozek je méně trénován. Děti se více soustředí na to, jak jeho zážitek bude hodnocen jinými (laiky, komentáře) a odvrací se tak od vlastních prožitků. Děti mají méně denního snění, vzhledem k omezení reálných kontaktů a pozorností orientovanou do on-line světa klesá schopnost komunikace, kdy při sociální interakci si dítě neustále cvičí interpretaci mimiky a gest protějšku a reakcí na ně. Teenageři mají díky užívání digitálních technologií snazší přístup k pornu, s tím u nich narůstá propagace nevhodných vzorců sexuálního chování.

Co můžeme jako rodiče dělat? Na to vám ráda odpovím v dalším článku. Budu se těšit.

Autorka: Lenka Maturová, školní psycholožka

Zdroj: Lenka Maturová, školní psycholožka

Foto: Shutterstock