Adventní zvyky, které přetrvaly do dnešních dnů. Zažehněte v sobě jiskru Vánoc

Adventní čas nám letos začal v neděli 29. listopadu. Víte, proč toto období slavíme a jaké zvyky se k němu váží? Co vlastně představuje oblíbený adventní věnec?
Advent představuje dobu příprav na Vánoce, která trvá čtyři týdny. Název byl odvozen z latinského "adventire", což znamená "přicházet", či "adventus" neboli "příchod". Původní význam připomíná příchod Mesiáše a první adventní neděle je považována za počátek liturgického roku. V současnosti si většina z nás toto období spojuje především s pečením, úklidem a nákupem dárků. Pojďme si ale zkusit připomenout ten tradiční poklidný advent. Počátky adventu sahají na konec 4. století do španělské Galie. V průběhu 12. a 13. století se pak stal advent začátkem nového církevního roku, který do té doby začínal až Vánocemi. Ještě v nedávné minulosti byla adventní doba i postním obdobím, kdy byly zakázány i nejrůznější zábavy a svatby. To již dnes neplatí a naopak právě v předvánočním čase se lidé spolu hojně potkávají. Bohužel, letos nám toto příliš umožněno nebude. Adventní věnec jako symbol věčnosti K symbolickému odpočítávání čtyř týdnů adventu slouží adventní věnec, kdy každou neděli proti směru chodu hodinových ručiček zapálíme jednu svíčku. Barvy svící se mohou dle zvyků lišit, ale asi nejzákladnější je kombinace tří fialových svíček a jedné růžové. Fialová je barvou důstojnosti, pokání, půstu. Růžová svíčka bývá rozsvěcena na třetí adventní neděli a symbolizuje radost. Často je také doprostřed věnce přidávána bílá svíčka, která se zapaluje na Štědrý den. Jako celek představují příchod světla, neboli Ježíše, na svět. Kruhový tvar věnce představuje věčnost a jednotu. Nejčastěji bývá vyráběn ze stálezelených rostlin jako symbolu života a věčnosti, ale fantazii se meze nekladou a věnec lze vytvořit téměř z čehokoliv. Nebo třeba jen symbolicky naskládat svíčky třeba na tác a dozdobit. Dříve se adventní věnce zavěšovaly na stuhách od stropu, ale v dnešní době se pokládají na sváteční stůl. Variantou je věnec bez svíček zavěšovaný na dveře. Zajímavá je též symbolika jednotlivých svíček. 1. adventní neděli, jinak nazývanou také železnou, zapalujeme svíčku naděje (někdy je rovněž nazývána svící proroků) 2. neděle adventní, bronzová, patří svíci míru. Říká se jí i betlémská a reprezentuje lásku. 3.  adventní neděli zapalujeme svíčku přátelství (popř. pastýřskou). 4. poslední adventní neděli rozsvěcujeme svíčku lásky, nebo také andělskou. První adventní týden plný tradic a zvyků Na první týden adventu připadá několik svátků, které s oblibou slavíme i dnes. Možná ale nevíte, že na 30. listopadu připadá svátek sv. Ondřeje a říkávalo se, že co se tuto noc člověku zdá, to se určitě vyplní.   Další, již známější, je 4. prosinec, kdy slaví svůj svátek Barbory. Podle starého zvyku si chodí děvčata ustřihnout větvičku třešně, či višně a ta, které o Vánocích vykvete, se do roka a do dne vdá. Asi nejoblíbenější, především mezi dětmi, je Mikuláš. Ten slaví svůj svátek 6. prosince. Svatý Mikuláš byl biskupem, na jehož přímluvu se prý odehrálo mnoho zázraků. Traduje se, že v předvečer svého svátku, 5. prosince, se spouštěl z nebe na zem na zlatém laně a v doprovodu anděla a čerta obcházel stavení. V knize hříchů měl zapsány prohřešky dětí a chtěl po nich, aby byly hodné a pomáhaly rodičům. Děti to pak musely slíbit, jinak by je čert vzal s sebou do pekla. Poslušné děti vždy dostávaly nějaké dobroty, zlobivé brambory, uhlí, nebo cibuli. Oblíbeným mikulášským dárkem je adventní kalendář. Jeho historie sahá do 19. století, kdy v roce 1851 vznikl první známý ručně vyráběný adventní kalendář. Tehdy se jednalo tak trochu o malá umělecká díla, i když při troše zručnosti a fantazie to tak může být i dnes. První tištěný adventní kalendář byl vydán v roce 1908 a s jeho výrobou začal mnichovský tiskař Gerhart Lang. Nazval ho "V zemi Ježíškově". I když ještě neměl otevírací okénka, jeho cíl byl vždy stejný - zpříjemnit dětem čekání na Vánoce. V současné době existuje bezpočet verzí adventního kalendáře a mnohé z nich potěší i dospělé. Pečení cukroví ochrání domov Začátek adventu je taktéž dobou, kdy by se mělo začít péct cukroví. Tradice vánočního pečení sahá do 16. století. Lidé věřili, že tak ochrání rodinu, zvířata a dům  před temnými silami. Cukroví se věšelo na ovocné stromy pro zajištění hojné úrody, zdobily se jím domy, aby se v nich drželo štěstí a chlévy kvůli zdraví zvířat. U pečení cukroví platí pravidlo, že začínáme vždy tím, co se potřebuje před konzumací naležet, což jsou zpravidla perníčky a zázvorky. Pokud máte rádi štoly, pečte i ty dva až tři týdny před Vánocemi, zabalte do alobalu a nechte v chladu, aby se vůně a chutě v nich obsažené krásně rozležely. Štola má svým tvarem připomínat novorozeného Ježíška v peřince a poprvé by se měla rozkrojit až o Štědrém večeru, aby ochránila domácnost od nemoci a neštěstí.   Další týdny přicházejí na řadu například vanilkové rohlíčky, linecké, pracny apod. Obecně se dá říci, že si ideálně připravíme těsta, která se nechají i několik dní odležet, následně postupně pečeme a nakonec plníme a zdobíme. Úplně poslední připravujeme nepečené druhy. Vedle tradičních perníčků můžete vyzkoušet i trochu jiné, hned měkké sádlové perníčky.

650 g hladké mouky 250 g moučkového cukru 2 lžíce medu 2 lžíce kakaa 12 lžic sádla 1 prášek do perníku trochu jedlé sody 5 vajec (4+1 na potření)

Suché ingredience smíchejte v míse, přidejte med, celá vejce a sádlo. Vypracujte těsto tak, aby se sádlo rovnoměrně rozprostřelo. Vyválejte těsto na asi 4-5 mm silnou placku a vykrajujte. Pečeme na 180°C přibližně 7 minut, horké potřeme rozšlehaným vejcem. Perníčky se dříve nezdobily, můžete je tedy nechat jen tak. Chcete-li ale třeba zabavit děti, připravte si bílkovou polevu na zdobení, nebo se dají zakoupit tubičky se zdobící hmotou. Výroba perníku má u nás dlouhou tradici. První perníkáři přišli do českých zem kolem roku 1324. Říkalo se jim "caletníci" a údajně právě po nich je pojmenována Celetná ulice v Praze. Čím vyzdobit dům Výzdoba domů se dříve dělala až po stříbrné, tedy třetí adventní neděli. Dnes je tomu již jinak, přesto ale přetrvávají některé "ozdoby", kterými domácnost rádi dekorujeme. Jmelí, mělo by být darované, přináší do domu štěstí a požehnání (podle Keltů také plodnost). Vzájemnou lásku má zajisti políbení pod větvičkou jmelí. Chybu ve výzdobě neuděláte ani s cesmínou či břečťanem, ty ochraňují domov před zlými duchy. Na tradici adventních věnců snad navazuje i zvyk přinášet do domu zelené větve, především jehličnatých stromů, které také chránily před zlými duchy. Další ozdoby můžete ladit do tradičních vánočních barev, což jsou především červená, zelená a zlatá. Červená barva symbolizuje krev Ježíše, zelená je znamením věčného života, zlatá barva představuje Ježíšův královský původ a je odvozována od zlata, které jako jeden z darů přinesli tři králové. Další důležitou barvou je bílá, barva nevinnosti a čistoty Panny Marie, a růžová barva představující radost. Užijte si krásný a klidný adventní čas. Foto: Shutterstock, Pixabay