Ahoj 
Tak jak se máte v tomhle zasněženém čase? Já si na tom sněhu doslova… Jako fakt doslova, hlavně na tom kopci k baráku mi to ujíždí docela solidně, dneska jsem tam zase ani nevyjela Ale je to fajn. Všechno je tak čistý, já to mám fakt ráda. Koupila jsem dětem nový boby, sobě teda taky, tak si tu silnici u baráku hezky uklouzáváme 
Ale baví nás to a jede to jak sviňa Hele, já se přiznám, že dneska vůbec nevim, o čem mam psát, takže jdu spát. Dobrou Tak dobré ráno No vidíte, teď je to mnohem lepší. Sice furt nevim, co psát, ale už se mi aspoň nechce spát Tak karta je taková zvláštní. Nezvykle strohá řekla bych.
Už to mam. Mluví z toho prázdnota. A přesně o tom to bude. Budeme cítit takové zvláštní prázdno. Ale při plném vědomí. Respektive takhle – přestože si budeme uvědomovat, že jsme na tom dobře, že nám nic nechybí, že to, co se děje, sice není nic moc, ale tak co, nepůjdem do kina, nepůjdem do hospody, ale na tom svět nestojí. To je takovej bonus, kterej teď nemáme. Ale furt můžeme dejchat čerstvej vzduch, což je nejvíc!!! Bez něj by to bylo v prdeli, kam by se srala korona. A žijem. Máme co jíst, máme doma teplo, fungujeme, jsme. Tohle všechno si uvědomujem. Přesto je ve vzduchu něco, co začínáme cítit. Takový to divný prázdno, který nevíme, jak máme pojmenovat, co si o něm myslet, co nám přišlo říct a hlavně kdy zase zmizí. Prostě ten divnej pocit, kterej nás tak trochu svírá a kterej se snažíme zahnat tím vědomým uvědomováním si toho, že jsme vlastně v pohodě.
Víte, nevim, jestli dostanem přesnou odpověď. Tenhle stav je hodně spjatej s našima kořenama. Kvůli tomu, co se děje, se nám vyplavujou starý vzpomínky. A nejen naše. Vyplavujou se zkušenosti celého našeho rodu, všech našich předků. Tedy zejména těch, kteří si prošli něčím opravdu těžkým. Třeba válkou, koncentrákem, vyvlastňováním a tak. Ono teď asi dojde na lámání chleba. Přijde čas, kdy si začneme uvědomovat i to, že náš život je opravdu jen na nás. Nestojí za náma žádnej stát, nemáme v něm žádný zastání, žádnou oporu, nemáme v něm nic. Doteď se obecně zastával názor, že stát tvoří vláda a politika. A všichni ti, kteří v tý vládě a politice jsou, si jedou sami na sebe, těm je nějakej stát úplně u prdele, chtěj ho jen ždímat, dokud to jde. Jenže tím, jak se už delší dobu chovají, lidem začíná docházet, že stát není politika. Že jsme to my. To my ho tvoříme. Každej z nás je tím nejdůležitějším dílkem státu. Pojďme si ještě říct, že místo slova stát budeme používat slovo země. Ten stát mi zní moc bolševicky. A taky lidem konečně začne docházet, že tahle země tady není jen teď pro nás, ale že tady je i pro ty, co po nás přijdou. Lidem začne docházet, že je vlastně jedno, jestli jde o zemi nebo Zemi. Že tady nezanecháváme zrovna dobrej odkaz. Začnou se převracet hodnoty. S tím možná bude souviset i pád měny, nebo něco podobnýho. Ono je to logický, když se nad tim tak zamyslíte. Jakmile se změní hodnoty lidem, změní se jejich uvažování, zákonitě se to projeví i v realitě. Takže jestliže se zbortí žebříček hodnot, projeví se to ihned i na penězích. Asi už jim nebudem dávat takovou váhu. Všechno to, co visí ve vzduchu, to neznámo, od kterýho nikdo neví, co čekat, nám pomáhá v nás probudit naši obrovskou vnitřní sílu. Naši moc. Tu, kterou jsme vždycky odevzdali těm politikům. Dali jsme jim svůj hlas, svou moc, svou zodpovědnost za náš život, aby se o nás postarali. A hovno. Dopadlo to, jak to dopadlo. Teď nevědí, co dělat a když jde do tuhýho, tak selhávaj. Díky bohu! Protože ten zmatek, kterej tady provozujou, je možná jedna z mála záchran, který máme proti dalším krokům, který se proti nám chystaj. Včetně očkovacích pasů a kdo ví čeho všeho. Padá jim očkovací systém. Víte, co to v překladu znamená? Padá systém! Bortí se jako domeček z karet. Naše jistoty, kde jsou? No nejsou, a ani nikdy nebyly! To jste si jenom mysleli, že nějaký jistoty máte A teď to všechno padá a na vás padá zpátky ta vaše zodpovědnost za sebe. Každej teď musí jet sám za sebe. Každej se o sebe bude muset postarat, jak mu to nejlíp půjde. Bez práce, bez vlády. Tak, jak je, sám za sebe. Víte, možná teď máme všichni pocit, že jsou nám odebírány poslední kousky svobody. Že už toho, co nám můžou zakázat nebo vzít, moc není.
Jo, je to těžký. Ale my máme to nejdůležitější na světě! Máme to, co nikdo jinem na světě nemá, a přece to mají všichni. Máme to, co oni tak chtěli, ale logicky s tím neuměli zacházet, protože s tím můžeme nejlíp zacházet jen my sami. MY MÁME SAMI SEBE! A my jsme nepřemožitelný. A taky někde hluboko v duši cítíme, že čím víc nás budou svazovat, tím víc my se budeme bránit. Protože my víme, že jsme svobodní. My to víme. A my si to sami pro sebe vždycky nějak zařídíme. Jen teď budeme muset trochu hejbout kostrou no, a to se nám moc nechce, protože jsme byli zvyklí, že to ten “stát” tak nějak všechno dělal za nás. Samozřejmě, že dělal hovno, jen my jsme měli ten pocit No a teď, teď už musíme my. Podle sebe. Cítíte tu svobodu? Já jo! A vy si teď můžete vybrat. Buď se dál necháte svazovat, nebo si to v těch podmínkách, který jsou daný, uděláte tak, jak potřebujete 
Konzultace a karty budou teď ještě po telefonu, roční osobní horoskopy jedu pořád. Andělský pohádky si taky objednáváte, to mě moc těší, děkuju vám za to!
