Ahoj Je pátek dopoledne, prší. Jak příjemná změna! Sedím u počítače, vnímám ochlazující se vzduch a dívám se na kartu. Přichází nostalgická nálada. K tomu takovej zvláštní pocit rozdvojenosti a vlastně o to větší celistvosti. Téma pro tento týden je jasné – naše vnitřní dítě.
Koukám na to a dochází mi jedna věc. Kolik těch vnitřních děti v sobě vlastně máme? Kolik nevyřešených témat si s sebou neseme? Dokážete si vůbec představit, jak všechny ty bolístky, bloky, ústrky a mnohdy i traumata vyčistit? Tak, aby se dál šlo s čistým štítem? Abychom uzdravili naše vnitřní dítě nebo děti a pak znovu. Pro změnu s vnitřní ženou a mužem. Kolik těch archetypů se v nás vlastně skrývá? A co naše duše? Kolik ta si toho asi nese z uplynulých životů? A teď si představte, že tohle všechno chcete mít pořešené. Dobrá fantasmagorie, co?
I když vlastně, proč ne? Stačí rozkliknout internet a vyjede tam na vás spousta seminářů a různých technik, mistrů i nemistrů v oboru (samozřejmě je tu spousta lidí, kteří to umí a jsou fakt dobří, ale pak je ta drtivá většina toho zbytku, která by tohle vůbec neměla dělat), tuny všeho a všech, kteří to s váma pořeší, protože bez toho se přece nepohnete dál! Uzdraveným vnitřním dítětem to začíná! Jak vůbec můžete v tohle stavu žít? Nebo jinak, žijete ještě vůbec?
Esoterika… Jak já ten pojem nesnášim! Schválně jsem si ho zadala do Wikipedie. A víte, co tam píšou? Esoterismus je označení pro souhrn vědomostí určených výhradně pro úzký okruh zasvěcených, intelektuálně vyspělých nebo privilegovaných lidí. Že jich tady ale je, co? Hlavně z toho jasně plyne, že esoterika není pro lidi. Je to další z mnoha bludů. Název pro něco, co zavání tajemnem. A tajemno odjakživa přitahovalo. Dá se taky předpokládat, že i nadále přitahovat bude. Je to přece tajemno. To znamená, že o něm nikdo vlastně nic moc neví. Možná jen ti zasvěcení a intelektuálně vyspělí. Kolik jich znáte? Hmmm, a jsme zase u toho.
Co tím chci vlastně říct? Vykašlete se na všechny ty semináře! Dělá vám to v životě akorát bordel! Řekněte mi, jak někdo druhej může vědět líp než vy, co a jak vlastně chcete? Vždyť to nemá logiku (a není to ani tajemný). Hele, prostě a jednoduše. Nepopírám všechny naše skryté osobnosti, nepopírám ani to, že si s sebou nesem hodně sraček nejen z tohoto života. Ale, lidi, cílem není mít vyřešený všechno. Není naším úkolem tady na zemi vyřešit všechny bolesti a bolístky, který má naše vnitřní dítě, žena, muž a další. Není! Byly tam, jsou a budou. Jdeme stále dál, všechno je proces, všechno se neustále děje, budou přibývat další a další. A je to tak v pořádku. Proto jsme tady. Učíme se žít. A to s sebou přesně tohle nese. My to zase děláme obráceně! Místo, abychom šli dopředu, neustále se vracíme zpátky. Bohužel si ale neuvědomujeme, že čím větší sílu dáváme minulosti, tím silnější ona je. Nemusíme chodit daleko, podívejte se na nynější politickou situaci. Jestli to takhle půjde dál, tak, přátelé, kam se hrabe komunismus! Přestaňte se vracet zpátky! Nebuďte tak zaprděný v tom pohnout se dopředu. Sedíme na zadku a jen nadáváme, ale už nás nenapadne tu pusu zavřít a místo toho udělat něco jinýho, třeba se zvednout a jít dál. Rozdělili jsme se se Slovenskem. A kdo nám tady teď vládne? Komu patří Česká republika? Tohle takhle je. To funguje.
Jak to máme vevnitř se odráží venku. Podotýkám, že na tom není nic tajemného, tudíž to nemá nic společného s esoterikou, takže to není pro zasvěcené a intelektuálně vyspělé, ale pro nás, pro lidi. A teď zpět na začátek. Je jedno, jestli se jedná o vnitřní dítě, ženu, muže atd. Není třeba vyřešit to téma. Je třeba jej přijmout. Vzít ho tak jak je nebo bylo. Ano, stalo se mi to a to, ale jen díky tomu jsem tam, kde jsem. Navíc, kdybych tenkrát uměla reagovat jinak, jistě bych jinak zareagovala. Chápete to? Věci jsou, jak mají být. Ano, nemusíme se vším souhlasit, to se po nás ale ani nechce. Jde jen o to přijmout vše, co k nám patří, co s námi souvisí, vzít si z toho ponaučení a jít dál. Tím to vnitřní dítě taky nejvíc trpí. Tím, že se nejsme schopni poučit z těch chyb, které prožívalo a děláme je dodnes. Že opakujeme chyby, které tenkrát muselo nést naše vnitřní dítě a teď už je nese i vnitřní muž s vnitřní ženou. Pořád dokola to samé. To je to, co je trápí.
Jsme nepoučitelní a líní. Stejně jako v životě. Volíme si stále dokola ty stejné věci a vůbec si neuvědomujeme, že je za nás ponesou ještě naše děti nebo vnoučata. My se prostě nehnem! Najdeme si tisíc výmluv, proč to či ono takhle děláme, ale zadkem nepohnem. Takže, dost řečí, národe. Je čas začít něco dělat!
No, není nad to se zdravě naštvat Nostalgická nálada je pryč krátce před polednem
Tenhle týden jedu na pár dní do Třeboně a pak budou zase konzultace v Praze. Vlastně je můžem udělat i v Třeboni. Ale prosím vás, nepište! Jen volejte! Nebudu mít čas odpovídat na zprávy. Díky
