Robert Vano patří k našim předním fotografům a jeho jméno i nezaměnitelný styl jsou známy po celém světě. Sedmdesát let jeho života a padesátiletou tvůrčí kariéru nyní mapuje autorská výstava „Robert Vano“, na níž je k vidění více jak 150 černobílých i barevných fotografií a také několik osobních věcí fotografa.
Místo vojny cesta do Ameriky
Robert Vano se narodil v roce 1948 ve slovenských Nových Zámcích, ovšem po maturitě se s kamarádem a jeho přítelkyní rozhodli rodnou hroudu opustit a přes Jugoslávii a Itálii emigrovali. Robert se posléze dostal až do Spojených států, kde se nejprve živil jako vizážista a kadeřník, postupně začal asistovat módním fotografům a tento svět ho natolik očaroval, že od roku 1984 působí jako fotograf. Jeho fotografie zdobily stránky nejprestižnějších časopisů, jako Vogue, Cosmopolitan, Harper´s Bazaar apod., a před objektivem se mu vystřídala celá plejáda osobností českých i světových. V roce 1990 zakotvil v Praze, kde žije doposud.
Stručný průřez bohatým životem a kariérou
Ačkoliv se na výstavě v Galerii Tančící dům, která bude přístupná do 21. října 2025, nachází více než 150 fotografií, jedná se o pouhý zlomek Vanovi padesátileté tvůrčí práce. Výstava je nejen průřezem jeho tvorbou, ale i osobní výpovědí, jak zachytit krásu, která zůstává. „V Tančícím domě jsem v minulosti fotil, ale nikdy tam nevystavoval. Proto jsem upřímně rád, že v něm několik měsíců budou tančit i moje fotografie,“ říká Robert Vano.
Expozice je rozdělena do několika tematických celků a umožní návštěvníkům cestovat v čase i prostorem, od New Yorku, přes Milán a Paříž, až po Prahu, která je pro Roberta Vana již více než tři dekády skutečným domovem. Vedle portrétů významných osobností a intimních mužských aktů nabídne poetická zátiší i snímky vytvořené vzácnou technikou platinotypie. Tato fotografická metoda, při níž obraz vzniká pomocí solí platiny a palladia a vyznačuje se mimořádnou trvanlivostí, jemnými tóny a výraznou hloubkou, patří mezi Vanovy nejoblíbenější techniky, přičemž on sám je jedním z jejích ojedinělých současných tvůrců. „S platinotypií jsem začínal, když všichni přešli
na digitál. Platinové fotky, které dělám, vydrží tisíce let,“ dodává.
Součástí výstavy jsou i doposud nepublikované fotografie ze 70. a 80. let, nejnovější tvorba inspirovaná estetikou Miroslava Tichého i Sarah Moon, materiály z osobního archivu, audio a video nahrávky, podcasty a dokumentární film Robert Vano – Příběh člověka režiséra Adolfa Ziky. Expozice tak nabízí komplexní pohled na tvorbu i životní příběh autora, který vždy zůstával věrný svému stylu. Některé z vystavených originálních fotografií, dosud nikde nezveřejněné a signované autorem, jsou k dispozici k zakoupení.
Během kariéry se setkal s mnoha světovými osobnostmi, včetně hvězdy umělecké scény Andyho Warhola: „Na toto setkání nemám příliš dobré vzpomínky. Andy byl dost odtažitý a komunikoval jenom přes své asistenty. Myslím, že jeho chování bylo ovlivněno tím, co se mu stalo. Potkali jsme se v období, kdy byl postřelen Valerií Solanasovou. Pamatuji, že s sebou všude nosil polaroid, kterým mě také vyfotil.“
Zahájení výstavy na počátku května se zúčastnila i řada známých osobností, které zavzpomínaly nejen na to, jaké to bylo stát před objektivem tohoto umělce. Dlouholeté přátelství a nejrůznější spolupráce pojí Roberta Vana s modelkou Terezou Maxovou: „Myslím, že každý, kdo Roberta dobře zná, ví, v čem je jeho kouzlo. Je to báječný člověk – má skvělý smysl pro humor a velké srdce. Patří ještě ke staré škole fotografů, čeká na to správné světlo, nefotí jen digitálně, neupravuje každý snímek. Dává fotce čas. A to je v dnešní době vzácné.“
O osobní vzpomínku se podělil také zpěvák a tanečník Jiří Korn: „S Robertem jsme se seznámili, když jsme chtěli nafotit naši taneční company, domluvili jsme si termín a jednoho dne jsme se pustili do práce. A byla to opravdu krásná spolupráce. S Robertem je vždycky legrace, má ohromný přehled a byl neuvěřitelně milý. Samozřejmě vznikly i lehce erotické fotografie, zejména s dívčí částí souboru. Ony nás tehdy poprosily, abychom ty fotografie nezveřejňovali, tak jsme jim to slíbili. Asi se trochu bály, co by na to řekli doma. A jak to nakonec dopadlo? Dneska už jsou všechny stejně samy. Takže – erotika je krásná věc. A na fotkách obzvlášť.“
Zkušenosti s objektivem Roberta Vana má rovněž moderátor Rey Koranteng, který jeho styl vystihl takto: „Někdy má člověk den ‘dobarevna’, jindy zas černobílý, a přesně to se odráží v jeho fotkách. Kompozice s pražskými mosty jste možná viděli mnohokrát, ale tady… ty mraky nad Prahou, to je síla. V tom je pravdivost Robertových fotografií.“
Velká kniha velkého fotografa
Výstava navazuje na nejnovější velkou publikaci Roberta Vana, která nese jednoduše jeho jméno. Vznikala během těžkého životního období autora a na více než 300 stranách přináší přes 280 snímků, mnohé z nich z osobního archivu, jiné z originálních kinofilmů, které více než padesát let čekaly na své znovuobjevení. „Před rokem jsem zažíval velmi těžké období kvůli svému zdravotnímu stavu. Nevěděl jsem, co se mnou bude. Měl jsem velmi silný vnitřní pocit, že musím udělat ještě poslední velkou knihu, která by vše rekapitulovala od začátku do konce,“ prozrazuje autor. Původně přemýšlel nad tím, že do knihy zařadí také fotky supermodelky Naomi Campbell, kterou fotografoval, když jí bylo sedmnáct. „Poté co jsem se od právníků dozvěděl, co všechno potřebuji pro jejich zveřejnění, fotky skončily opět pod postelí. K Naomi však musím říct, že dnes, ve svých čtyřiapadesáti letech, kdy by už měla být v modelkovském důchodu, vypadá mnohem lépe, než když ji bylo sladkých sedmnáct.“ zmiňuje.
Pokud by vás zajímalo, jakou životní filozofii Robert Vano vyznává a předává ji i svým studentům, pak se budete možná divit: „Nejlepší rada? Neposlouchej nikoho – ani rodiče, ani učitele, pokud nechceš skončit jako oni. Kdybych poslechl tátu, jsem elektrikář a dneska elektrifikuju vesnice u Košic. Maminku? Prodávám chlebíčky. Ale já šel za hlasem srdce. A říkám to i mladým – musíte jít tak daleko, kam až dohlédnete. Chceš být astronaut? Musíš do Ameriky. Fotograf? Do Paříže. Poslouchejte sebe. A jděte za svým snem.“
Zdroj: redakce, Wikipedia Commons, Galerie Tančící dům
Foto: se souhlasem Oskara Stolína, Galerie Tančící dům, Kristýny Solničkové (Ženy s.r.o.) a Vojtěcha Vindušky
-480x270.jpg)
