Kapela Mother’s Angels působí na české hudební scéně již od roku 2006 a fanouškům pop-rocku jistě její tvorba neunikla. Patříte-li však k těm, kteří ji dosud nezaznamenali, pojďte to napravit. Její frontman Jakub Dryml nám přiblížil nejen kapelu samotnou – kterou spolu s ním tvoří ještě Kuba Telecký, Petr Lenoch, Vojtěch Sedláček a Pavel Padyásek – ale také například nejnovější album.
Můžete nám přiblížit vznik kapely Mother’s Angels? Jaký příběh stojí za jejím názvem a na jaký styl se zaměřujete?
Mother’s Angels vznikli ještě v době povinné školní docházky. Název byl taková malá rebelie proti vedení základní školy. Tehdy jsem šel s návrhem na ředitelskou důtku do ředitelny a ve dveřích padla věta: „Tak pojď, ty maminčin andílku!“ To se chytlo, a když jsme pak měli akademii pro rodiče a studenty, naše Mother’s Angels vystoupení v tajném rockovém hávu bylo na světě. Existuje z toho dokonce i záznam, který jsme nedávno dali na sítě. Už v té době se mnou hrál spoluzakládající člen Petr Lenoch. A styl? České texty a zpěvné písničky. Škatulkování je vždycky složité, ale nejspíš je to pop/rock.
Proměnila se kapela a její písně nějak od svého vzniku?
Ano, určitě zásadně. Když jsme od roku 2022 začali připravovat album Představy, byla to velká proměna celé kapely. Nový zvuk, nové písně, nové složení. Dá se říct, že šlo vlastně o nový začátek.
Album Představy jste vydali v loňském roce a spolupracovali na něm s Romanem Procházkou z kapely Divokej Bill. Jak toto spojení vzniklo a co vám jako kapele dalo?
Předně musím říct, že jsem opravdu vděčný, že jsem měl možnost Romana v životě potkat a poznat. Za dobu, co spolu tvoříme písničky, jsme se stali opravdovými přáteli. Oslovil jsem ho ještě před znovuobnovením Mother’s Angels, jestli by si neposlechl pár mých nápadů. Znali jsme se z dob natáčení desky Můj Dům, kdy nás Divokej Bill pozval jako hosty na své turné. Souhlasil a první píseň, na které jsme spolupracovali, byla titulní píseň alba Svědomí. Roman se postupně stal spoluautorem celé desky a zhostil se i role producenta alba. Spolupracujeme dodnes, nejen na písních, ale vlastně i na celém chodu kapely.
Jak přistupujete k psaní textů a kde čerpáte inspiraci?
Inspirace je spousta. Bývá to velmi zajímavé. Někdy s Romanem hodiny debatujeme nad smyslem textu a vedení melodie, jindy to vznikne úplně intuitivně a rychle. Většina písní čerpá z reálných příběhů, vztahů a emocí. Příběhy, které se staly, nebo stávají. Třeba u Romanovy písně Srdce tvý pro film Zlatovláska, na které jsem měl možnost se podílet, vzniklo torzo celé písničky během pár minut.
Je na albu Představy nějaká píseň, která má pro vás hlubší význam, máte k ní třeba jiný vztah než k ostatním?
Ke každé písni, která projde sítem a dostane se na album, máte nějaký, a vždy trochu jiný vztah. Alespoň u mě to tak platí. Nicméně v tomto ohledu určitě vybočuje píseň Pamatuj. K ní vznikl i klip a můžete ji znát z Radiožurnálu. Je to píseň psaná pro mého dědu, co zemřel. Postupně jsme ale zjistili, že pro lidi má mnohem širší přesah. Že ji vnímají jako vzpomínku na blízké, kteří už tu s námi nejsou, ale zůstávají hluboko v srdci.
K albu vzniklo již několik videoklipů a ten k písni, která dala název celému albu, se natáčel zcela bez střihu? V čem spočívala největší výzva natočit klip tímto způsobem a chystáte další?
Největší výzva byla skutečně natočit celý klip bez střihu. Celé to bylo velmi náročné na synchronizaci. Nevím přesně kolik, ale těch pokusů bylo snad stovka. Nakonec se to ale podařilo a píseň Představy je skutečně na jeden záběr. Roman a Martin Kolembář (režie/kamera) se nedali odradit a střihu nebylo třeba. Byla to velká zkušenost a hezký zážitek.
Plánujete klubové turné, můžete k němu něco prozradit? Na co se mohou fanoušci těšit?
Bude to naše první samostatné turné od vydání alba Představy. Některé věci si ještě necháme jako překvapení, ale už teď pracujeme na novém, bohatším zvuku kapely. Máme rozpracovaných několik nových písní. Na jaře jsme si v zaplněném domácím klubu Kotelna v Litomyšli vyzkoušeli, jak je skvělé být fanouškům nablízku a mít čas – nejen na delší setlist, ale třeba na pokec po koncertě. Tvořit blízké pouto s fanoušky.
Jak si užíváte živé vystupování? Bylo pro vás v něčem jiné vystupovat jako předskokani Divokého Billa oproti vlastním koncertům? Dáváte přednost klubové atmosféře, festivalům, nebo máte i větší ambice?
Já osobně nemám preference, ono je to vždy jiné. Každý den je jiný, každé podium, charakter akce i celková nálada prostředí. Jako předskokan je to těžší – bojujete o pozornost publika, které nepřišlo primárně na vás. Ale na druhou stranu máte možnost hrát na skvělém pódiu, s výbornou technikou a pro širší publikum. A v případě Divokýho Billa stojíte před oddanými srdečnými fanoušky téhle skvělé kapely. A musím říct, že nakonec i skvělým přijetím pro nás.
Máte nějaké hudební vzory, někoho, kdo vás inspiruje?
To by bylo na dlouho😊. Všichni v kapele inspirace sbíráme a navzájem se obohacujeme. Snažíme se mít oči otevřené a dívat se, v čem jsou jiné kapely výjimečné nebo o krok napřed.
Co je pro vás největší motivací jít stále kupředu a zůstávat v hudební branži? Co vás na hraní nejvíce baví a naplňuje?
Víte, základní motivace u mě je ta vnitřní. Tvořím, protože to někde uvnitř potřebuju. Hraju, protože mě to baví. Vystupuju živě, protože mám tu živost rád. Možná to zní jako klišé, ale věřím, že když tohle děláte naplno, ty vnější věci – úspěch, posun kupředu – se časem prostě dostaví.
Chystáte nějaké novinky? Kam byste se jako kapela v budoucnu rádi posunuli?
Ano. Jednu zásadní novinku oznámíme přibližně do měsíce. Co se týče plánů do budoucna, rádi bychom byli koncertně aktivní, oblíbenou kapelou. Chtěli bychom projet republiku křížem krážem. Ve víře, že všude budou lidé, kterých se naše muzika dotýká, ve kterých naše písně rezonují, a mají je prostě rádi.
Foto: se souhlasem kapely Mother´s Angels
