Nedaleko Prahy, v Chýni, najdete nenápadné studio, kde se můžete naučit velké věci. Aneta Faitová se od roku 2017 věnuje pole dance a za tu dobu nasbírala nejen spoustu ocenění v tomto sportu, ale také zkušeností, které nyní ve studiu PoleAnet předává dál. Její kurzy navštěvují děti i dospělí a všichni by vám potvrdili, že ačkoliv si na lekcích užijí hodně zábavy, jedná se o sport opravdu hodně náročný. Chcete se o pole dance dozvědět víc? Pak čtěte dál.
Můžeš nám o sobě prozradit něco víc? Co tě přivedlo k pole dance?
K pole dance jsme se dostala úplnou náhodou před více jak deseti lety. Moji tetu tehdy oslovila její kamarádka, jestli nechce zajít na lekci a jelikož pole dance tehdy nebyl ještě moc známý, tak se bála jít do toho sama a poprosila mě, jestli bych nešla s ní. Už po první lekci jsem věděla, že je to láska na první dotek a chci se pole dance věnovat dál. Dřív jsem hodně tančila, od dětství jsem se věnovala modernímu tanci, baletu, contemporary a pole dance mě oslovil úplně stejně.
Když porovnáš jednotlivé tance, které jsi vyzkoušela, s pole dance, jaký je tam nejvýraznější rozdíl?
Pole dance je mnohem silovější, vyžaduje velkou sílu, ale zároveň i ladnost. Je tedy daleko náročnější propsat vše tak, aby člověk zvládal všechno najednou. Zároveň, když mám možnost při tanci držet tyč, je to pro mě mnohem komfortnější. S tyčí člověk tančí jako s takovým parťákem, má tam oporu, což je pro mě větší komfort.
Vzpomeneš si na svoje začátky? Chytl tě tento sport hned, nebo se napoprvé úplně nedařilo?
Hned to úplně nešlo, bylo to hrozně zvláštní, i pohyby byly úplně nové. Co mě ale na tom bavilo, že po třech nebo čtyřech lekcích to šlo najednou líp. Tohle byla jedna z věcí, které jsem si na tyči zamilovala. Člověk vidí pokroky. A moje pocity? Byla to celkově výzva, ale zamilovala jsem si pole dance hned.
Kdy se zrodil nápad věnovat se pole dance profesionálně a založit studio?
I tohle byla úplná náhoda a ani to nebyl můj nápad. Jedno léto jsem byla oslovena spolužačkou ze základky, jestli nechci přijet pomoct na jeden taneční tábor. Zrovna jsem neměla žádné plány, tak jsem jela a s majitelkou taneční školy jsme si rychle sedly lidsky i v názorech, jak chceme přistupovat k dětem skrze učení tance a pole dance. Otevřít si studio byl vlastně její nápad, ona mě oslovila, jestli nechci zkusit učit a díky ní vzniklo PoleAnet. Ona mi dala motivaci, důvěru a hodně mi na začátku se vším pomohla. Spolu jsme zařídily i studio, její manžel mi pomohl vše postavit, pomohla mi s klientelou a celkovým startem studia. Takže za velkou část můžu poděkovat jí.
Co je tvojí hlavní filozofií, jaký přístup při výuce vyznáváš?
Určitě vyznávám to, aby byly děti spokojené, tanec je bavil a byly hlavně motivované. Já jsem zažila velký dril a věděla jsem, že jestli budu někdy učit, chci to dělat trochu jinak. Samozřejmě důslednost je potřeba, ale je dobré umět najít i v učení určitý balanc.
Kolem pole dance stále panuje spousta mýtů, setkáváš se s nimi, nebo už je to lepší? Můžeš tento sport více přiblížit, jak ho vnímáš ty?
Já se s negativními názory dnes setkávám minimálně, dříve to bylo častější, protože lidé občas ani nevěděli, co je pole dance a měli různé názory, které občas nebyly úplně ideální. V dnešní době je ale povědomí mnohem lepší napříč generacemi. Stále se tento sport vyvíjí a dobrým směrem. Vždy říkám, že pole dance je spojení tance, posilovny a akrobacie. Nejlepší je jít a vyzkoušet ho, pak zjistíte, jak moc náročný sport to je.
Jaké jsou největší přínosy pole dance?
Je fajn na zpevnění středu těla a těla celkově. Určitě je potřeba dát důraz na správnou techniku, aby nedocházelo k úrazům. Pak může člověk komplexně zpevnit tělo.
Pro koho se pole dance hodí? Existují nějaká omezení?
Hodí se téměř pro všechny věkové kategorie. Doporučila bych ho každému, koho láká. Můžou se v něm najít děti, maminky, ale klidně i pánové. Co se týče zdravotních omezení, pokud například měl někdo úraz nebo si není jistý, jestli je pole dance vhodná volba, je lepší poradit se nejprve s lékařem. Mám tu ale i holky, které měly v minulosti různé úrazy, a přesto jsou to pole dancerky. Dá se s tím určitě pracovat.
Ačkoliv se pole dance věnují hlavně ženy, není zapovězen ani mužům. Chodí k tobě nějací odvážlivci?
Určitě se najdou, ke mně chodí jeden chlapec, kterému je asi deset let a druhému mladému muži je asi dvacet a jsou úžasní. Ti kluci to berou hrozně fajnově, dávám jim spíš silovější prvky a kombinace. Lekce berou jako výzvu a baví je to stejně jako holky. Osobně si myslím, že je pro ně největší nezvyk být v dámském kolektivu, ale pokud jim tohle nevadí, je to super.
Mívají lidé pole dance spíš místo posilovny, nebo jako doplněk k nějakému sportu?
Je to hodně individuální, někdo chodí na jednu lekci pole dance týdně a k tomu má například další koníčky. Jiný trénuje pole dance několikrát týdně a věnuje se mu intenzivně. Záleží na tom, co od toho člověk očekává. Já obecně doporučuji k tréninkům pole dance provozovat i další pohyb, například více kardio.
Co tě baví na učení a předávání zkušeností?
Když vidím pokrok. Holky třeba přijdou a ukážou mi fotku nebo video z doby před dvěma lety a je vidět, jak se posunuly. Pak mě hrozně baví, když dokážu v dětech probudit chtíč a zápal, což mi zvláště v dnešní době přijde důležité. Pokud na tréninku dokážu probudit radost, zápal a děti chtějí něco dokázat, tak to mě nejvíc potěší.
Pole dance má vícero variant, věnuješ se pouze „klasice“, nebo i něčemu dalšímu?
Zkusila jsme flying pole, exotic nebo třeba i kruhy, ale zatím v současné době je pro mě klasický pole dance natolik zajímavý a pestrý, že u něj kotvím. Zatím mě to neomrzelo. Existuje nekonečně mnoho možností a kombinací, takže mě to stále baví a ještě jsem nedošla do bodu, že bych hledala něco nového. Určitě bych se ale v budoucnu ráda zaměřila i na něco dalšího.
Jak probíhají soutěže v pole dance? Dá se říci, který prvek je nejnáročnější?
Určitě se dá říci, které prvky jsou náročnější více a které méně. Zároveň ale tím, že pole dance je tak pestrý a je vyžadována flexibilita, síla, dynamika a další aspekty, tak vlastně pro každého to je jiný prvek.
Co se týče soutěží, tak ty probíhají podle stanovených pravidel, která se mohou lišit podle toho, o jakou soutěž konkrétně jde. Každý soutěžící má svou choreografii, jejíž délka je přesně stanovená (záleží, v jaké výkonnostní kategorii soutěží). Soutěží se na spinové i statické tyči. Choreografie by měla obecně obsahovat taneční část, flexibilní, silové i například dynamické prvky. Ale jak říkám, záleží o jakou konkrétně jde soutěž.
Pokud někdo přemýšlí o tom, že by rád pole dance zkusil, ale netroufá si, co bys mu vzkázala?
Ať to vezme jako výzvu, určitý výstup z komfortní zóny, a zkusí to. U všeho je vždy nejtěžší udělat první krok. Pokud se někdo hodně stydí, necítí se dobře v kolektivu, tak je možné si domluvit individuální lekci, kde zjistí, jak hodina probíhá a popřípadě se připraví na kolektivní lekci, kde už bude vědět, do čeho jde. Kdo je větší extrovert, ať skočí do kolektivních lekcí rovnou, je to motivující a navíc zjistí, že jsou na tom všichni v podstatě stejně.
Můžeš srovnat přístup k pole dance u nás a ve světě?
Asi záleží, jak v které zemi. U nás je stále brán jako takový novodobý sport, ale v některých zemích už je považován za zcela běžný sport a je tam více v podvědomí.
Tančit je jedna věc, ale podnikat jiná. Co pro tebe bylo a je největší výzvou právě v podnikání?
Dřív to byl asi celkově strach z toho kroku začít podnikat, protože jsem s tím neměla žádné zkušenosti. Musela jsem zjistit, jak vše funguje, spoustu věcí se pak člověk učí za chodu a je to taková nekonečná cesta. V současné době mi přijde nejtěžší udržet krok. Vzniká spousta nových studií a konkurence roste. Je důležité se stále vzdělávat a nezamrznout na jednom bodě, nabízet stále něco nového, inovovat studio. Jsem ráda, že v České republice ty možnosti jsou, máme opravdu kvalitní lektory a člověk má možnost chodit na workshopy, semináře a rozvíjet se.
Můžeš se pochlubit nějakými úspěchy svých kurzistek?
Máme už pár úspěchů, naposledy vybojovala na Mistrovství ČR v pole sportu jedna moje svěřenkyně, Bára Hanzlíčková, zlato v kategorii Profesionálové, a tím se posunula do elitní kategorie, která je u nás nejvyšší. Máme i medaile z mistrovství ČR v pole artu, který se konal na podzim. Odtud jsem si přivezla já zlatou medaili a také jsem se posunula do elitní kategorie. Dovezly jsme si také dvě medaile z amatérské kategorie – zlato a bronz. Mám z holek velkou radost.
A co partneři, jak vnímají, když se jejich partnerka věnuje tomuto sportu?
Musím říct, že můj přítel mě hodně podporuje a se vším mi pomáhá. Není to ale vždy jednoduché. Člověk má obrácenou pracovní dobu než většina jeho okolí, což ve vztahu také může hrát roli, protože přes týden si v podstatě partneři podávají dveře a vidí se minimálně. Ta podpora od partnera je tedy rozhodně důležitá a já ji mám, což je super.
Pouštíš se i do on-line lekcí, lze to vůbec?
Točila jsem videa pro kurzistky v době covidu, aby mohly trénovat, ale upřednostňuji osobní kontakt. Vím, že spousta studií nabízí dodnes on-line lekce a určitě je to skvělé, když je například někdo z daleka. Mně ale vyhovují klasické lekce, kdy mohu být s kurzistkami v osobním kontaktu.
Připravuješ nějaká vystoupení, semináře nebo něco podobného?
Mám zkušenosti s vystupováním na různých plesech, eventech a děláme i vystoupení na míru. Když si tedy někdo chce objednat vystoupení, může si říct například v jakém duchu, jak má tematicky vypadat a domluvíme se. Koncem července například proběhl druhý ročník Pole Battle, akce, kterou pořádám spolu se dvěma dalšími studii, a to Julie Pole Dance a DaniellaBe. Koná se v berounském kempu Na Hrázi a bývají k vidění vystoupení pole dance, vystoupení na kruzích, samotný battle a spousta dalšího. Dále pořádáme víkendová soustředění pro dospělé, příměstské soustředění pro děti a juniorky a další akce. Od září je pak možné navštěvovat pravidelné kurzy.
Máš nějaké vize či přání do budoucna, kam posouvat nejen studio, ale i sebe?
Co se týče mě, svůj cíl jsem si už splnila. Určitě bych byla ráda, aby studio prosperovalo, byla klientela a mohli bychom se do budoucna rozšířit třeba i o další prostory. Úplně upřímně jsem ani nečekala, že budu někdy provozovat studio. A už někdy před dvěma lety jsem byla tam, kde jsem si tak nějak vytyčila, ale určitě chci, aby šlo studio nahoru. Uvidíme, kam mě cesta dál zavede.
Foto: se souhlasem Anety Faitové
