Patříte také k rodičům, kteří nejsou příliš spokojeni se školními výsledky svých dětí a používáte věty typu: „Kdybys nebyl tolik na mobilu a raději se učil.“ „Rozhodně máš navíc, proč se nesnažíš?“ Neukvapujte se, ve schopnosti “učit se” totiž hraje kromě rozumových schopností a snahy zásadní roli také to, jaký je dítě typ osobnosti – jak se jeho mozek přirozeně učí, jaký je jeho učební styl a pro co má vnitřní motivaci. Psycholožka Šárka Miková, autorka knihy Milovat nestačí, vysvětluje, že snaha dětí je mnohdy větší, než odrážejí školní výsledky.
Pojďme si vysvětlit, jak může na jednotlivé typy dětí působit skutečnost, jakým stylem je učitel učí. Protože děti nejsou všechny stejné, každému vyhovuje něco jiného. „Výukový styl učitele může být pro určité děti ve třídě naprosto vyhovující, zatímco pro jiné velmi nevýhodný. Tyto děti se pak neustále přizpůsobují něčemu, co není pro jejich mozek přirozené. A my – rodiče – je obviňujeme z nedostatku snahy. Jenomže ony se paradoxně dnes a denně překonávají,“ popisuje častou situaci psycholožka Šárka Miková, autorka řady knih (např. Milovat nestačí), které vycházejí z její osobnostní teorie, tzv. Teorie typů.
Rozdělení do osobnostních typů. Tušíte, jaké je vaše dítě?
Jaké základní typy podle jejich přirozených potřeb, s nimiž se narodí, psycholožka Šárka Miková rozlišuje? A jaký výukový styl jim je tedy přirozený? Jaké aktivity jim jdou doslova „samy“ a co jim naopak může dělat obtíže?
-
Typy osobnosti s vrozenými potřebami svoboda a okamžitý dopad
Tyto děti se potřebují učit zapojením smyslů, používat praktické pomůcky a vidět spojení učiva s jejich životem. Aby něco pochopily a zapamatovaly, potřebují to doslova zažít na vlastní kůži a ideálně se přitom pohybovat. Ve výuce, kde jenom sedí a mají vnímat výklad učitele, se v podstatě nemohou nic naučit. Často to pak dohánějí s rodiči doma.
-
Typy osobnosti s vrozenými potřebami rozumět a prověřovat a kompetentnost
Tento typ dětí se musí překonávat, když jim učitel logicky nevysvětlil, proč mají něco dělat. Případně tehdy, když mají trénovat něco, co už pochopily, ale ony chtějí jít dál, učit se něco nového.
-
Děti s potřebami jedinečnosti a harmonie
Tyto děti se hůř učí tehdy, když je učitel přísný a ony mají pocit, že se o ně osobně nezajímá. A také jim dělá problém, když je výuka příliš systematická a metodická bez možnosti zapojit fantazii a kreativitu.
-
Děti s potřebami stability a spolehlivosti
Pro tento typ dětí je problematické prostředí, které je nepředvídatelné a kde je až příliš možností si volit, co, kdy a jakým způsobem se budou učit. „Školy se svobodným přístupem ke vzděláváním jsou přitom právě takto založeny. Tyto děti ale potřebují velmi konkrétní zadání, ideálně příklad, jak může výsledek vypadat, nebo postup, který přímo vede k cíli,“ vysvětluje zkušená psycholožka. „Poté dochází k paradoxu, že rodiče dali dítě do svobodné školy, aby co nejvíc rozvíjelo svůj potenciál, ale ono je bez podpůrného vedení zejména u kreativních zadání a komplexnějších projektů ztracené.“
Více o rozdělení do 4 typů najdete zde, nebo v knize Milovat nestačí.
„Nepřirozený“ učební styl může poškodit i sebehodnotu
Ačkoliv je pro dítě důležité, aby se učilo ideálně v souladu se svým učebním stylem, neznamená to, že tomu má být pořád. Problém však nastává, když téměř nikdy nemá prostor osvojovat si učivo tak, jak by to jeho mozek potřeboval. A ještě za to dostává špatné známky.
„Děti se určitě mají potkávat i s činnostmi, které je z podstaty nelákají, a naučit se zvládat frustrace, když se jim něco nedaří. Je ale otázka, jak se to mají učit. V útlém dětství se vytváří sebehodnota a dítě potřebuje, aby mu rodiče a později učitelé potvrzovali, že jeho přirozené fungování je v pořádku,“ vysvětluje psycholožka. „Díky zdravé sebehodnotě se pak bude ochotně pouštět i do náročných výzev. Naopak znevažování jeho přirozených tendencí vede k narušené sebehodnotě i ztrátě motivace k učení. A ve výsledku i k horším výsledkům na vysvědčení.“
Vyberte pečlivě pro dítě školu. To je jeden z pilířů dobrých výsledků
Jak již bylo zmíněno, každému dítěti nemusí vyhovovat školy, které jsou více založeny na kreativitě a svobodě projevu. „Rodiče, kteří mají možnost školu dítěti vybrat, bohužel většinou nezohledňují osobnost dítěte a vybírají školu spíš pro sebe než pro něj. Jim by se možná v dětství v takové škole líbilo, ale jejich dítě nemusí být osobnostně stejné,“ objasňuje autorka knihy Milovat nestačí.
Na vině nejen nevhodný styl výuky, ale také vztahy
Určitě bychom neměli opomíjet skutečnost, že poměrně velkou roli ve školních výsledcích mohou hrát vztahy mezi dětmi ve třídě. „Špatné školní výsledky kvůli špatným vztahům v kolektivu mohou mít děti napříč všemi typy osobnosti. Dle průzkumu společnosti SYRI udává 25 % žáků 6. tříd, že nemají ve škole přátele a necítí, že by do školy patřili a vrstevníci je měli rádi. A to bohužel negativně ovlivňuje schopnost jejich mozku se ve škole učit,“ dodává Šárka Miková, autorka řady knih (např. Milovat nestačí), které vycházejí z její osobnostní teorie, tzv. Teorie typů.
Zdroj: teorietypu.cz
Foto: se souhlasem Šárky Mikové a Teorie typů