Muži a výchova dětí. Dejme jim více prostoru

Když se žena stane matkou, vyplavuje se jí oxytocin, aby se připoutala k dítěti a ono díky její péči a ochraně přežilo. Mohlo by to vypadat, že otec začíná hrát tak trochu druhé housle. Jenže dnes už víme, že i mužům se vyplavuje oxytocin, jakmile se o miminko starají. A dítě si od mala potřebuje vytvořit bezpečnou citovou vazbu i s tátou. Jak dát muži více prostoru vychovávat děti? Aby pro něj nebyl den otců jen fráze.

Po generace se většina rodičů řídila poměrně striktními genderovými rolemi v tom, jak vedli domácnost a výchovu dětí. Muži obvykle pracovali mimo domov a byli zodpovědní za finanční podporu rodiny, zatímco ženy byly zodpovědné za vedení domácnosti, péči o děti a řízení rodinných vztahů s přáteli, ostatní rodinou a mezi sebou navzájem. Muži někdy „pomáhali“ s určitými úkoly, ale ženy z velké části v této oblasti vše řídily ženy. Z mé zkušenosti vím, že dnes už takto striktní rozdělení rolí polevuje a  mnoho rodin (zejména mladších) má skutečný zájem o rovnější rozdělení rolí ve svých rodinách. Muž na mateřské dovolené už není tak ojedinělá záležitost. Samotné muže vidíte s dětmi na různých akcích i při různých aktivitách. Do výchovy se zapojují čím dál častěji… s chutí, nápady i zaujetím. Tam, kde se muž do výchovy zapojuje minimálně, tomu většinou brání zažité vzorce a zvyky, mnohdy tradované z rodiny. Někdy je to i strach ženy svěřit muži dítě, nedůvěra a opět zažitá přesvědčení, že hlavním úkolem ženy je právě výchova dětí.  Ale pokud tohle není váš případ a rádi se na výchově dětí podílíte oba, pojďme najít možnosti, jak ještě více muže zapojit do výchovy, aby vše lépe fungovalo a byli jsme všichni co nejvíc v harmonii. Nad čím je dobré popřemýšlet?

 ,,Výzkumy ukazují, že děti mají trvalý prospěch z toho, když jsou jejich otcové přítomni a zapojeni do jejich života.  Děti se zapojenými otci mívají vyšší sebevědomí, lepší vztahy s vrstevníky a prosociálnější chování.” Children´s trust

Neodrazujete nevědomky partnera od výchovy?

Ve snaze vychovávat děti jinak a lépe se mnozí z nás snaží pátrat po nových přístupech. V tomto smyslu se ale málokdy rozvíjejí oba rodiče. Přirozeně mezi nimi vzniká nerovnováha. „Zpravidla je to matka, která výchovu definuje, protože do ní promítá to, co je jí osobnostně přirozené. V oblasti výchovy je často „dál“, ale ne nutně proto, že by pro to byla od přírody lépe vybavená – prostě jen s dítětem tráví více času a učí se praxí, dnes a denně, přes den i v noci,“ popisuje častý jev psycholožka Šárka Miková, která vypracovala teorii osobnosti nazvanou Teorii typů, a doplňuje: „Žena se také často v oblasti výchovy více vzdělává a mrzí ji, že ji partner nenásleduje nebo alespoň nedělá to, co mu ona říká, že je „správně“. Jenže tím muže od aktivního zapojování se do péče o dítě bohužel odrazuje.“ Ženy se zde staví do pozice odborníka na výchovu a muže, který se tolik v této oblasti nevzdělává, staví do podřadné pozice “hlupáka”. Nechte více muže sdělovat své nápady, diskutujte o nich. A pokud sám touží po větším zapojení, dejte mu prostor, příležitosti, přestřihněte pupeční šnůru s dítětem a nechte mu ho na starosti. Však je také ta malá ratolest jeho.

Mateřství může vzájemně odcizovat

Všechny situace, v nichž musíme překročit svou komfortní zónu, nás rozvíjejí. A právě mateřství nabízí k růstu nespočet příležitostí. Partner samozřejmě taky roste, ale většinou v tom, co si vybral, a kde si může úroveň náročnosti výzev sám stanovit – v práci, v koníčcích apod. Zpravidla nemusí tak často překonávat sám sebe, jako to zažívá máma na mateřské, a pokud ano, dělá to dobrovolně. Jenže matky si tento rozdíl většinou vůbec neuvědomují.

„Najednou mohou partneři začít zjišťovat, že se odcizují. Ať už z pocitu křivdy – ‚ty to máš jednodušší, já nevím, co dřív, a ty se vezeš‘ – nebo z pocitu, že jsme někde jinde, kde nám partner nemůže úplně rozumět – ‚nevíš vůbec, o čem to je, nezažíváš to, co já‘,“ vysvětluje autorka knihy Milovat nestačí. Jenže on to opravdu často zažívat nemůže, ani když chce. Ne nutně je to však jeho „chyba“. Za prvé tráví s dítětem výrazně méně času, za druhé ho k tomu žena málo pouští.

Muž potřebuje šanci, aby si to zkusil

Je nezpochybnitelné, že ženy matky se cítí přetížené. Jenže zároveň může docházet k tomu, že se tatínek cítí vyloučený. Přitom muž děti zvládne. „Táta sice může dát dítěti bodýčko naopak a k obědu párky nebo jogurt, a když se rozjede, tak obojí najednou, ale to je úplně jedno. Potřebuje jenom získat zkušenost, jak je péče o dítě a jeho výchova náročná, ale zároveň rozvíjející, jak mu to umožňuje posouvat hranice v úplně jiném oboru. Navíc si tím rodiče udržují sdílenou realitu. Takže když muž ženě řekne ‚já tě chápu‘, má to úplně jinou kvalitu, protože opravdu ví, o čem mluví. Dokáže ženu skutečně pochopit a ocenit,“ upřesňuje psycholožka.

,,Samotní otcové zažívají lepší zdravotní výsledky, vyšší příjem a vyšší životní spokojenost, když se aktivně podílejí na rodičovství. “

Neočekávejte, že partner bude vychovávat stejně

Přestože často bývá realitou, že jsme na rodičovské my, maminky, a potřebovaly bychom více času pro sebe, pro mnoho z nás není snadné nechat partnera, aby se na výchově dítěte plnohodnotně podílel. Může být pro nás těžké dát mu dost důvěry, nepodceňovat ho a zkrátka to všechno nechat na něm.

„Pomůže nám, když nebudeme očekávat, že partner bude kopírovat náš přístup. Je totiž vysoce pravděpodobné, že je jiný osobnostní typ – dle Teorie typů – než jsme my. Pochopit, co je pro něj přirozené, zkoušet se dívat na různé situace z jeho úhlu pohledu a třeba ho i zbytečně nedráždit můžeme také pomocí knihy Ani mámy nejsou stejné, která popisuje typy osobnosti nejen u matek, ale u lidí obecně,“ doporučuje autorka knihy.

Když pečuje tatínek, je to přínosné pro všechny

Pokud máte vy, maminky, obavu svěřit výchovu o dítě partnerovi, zkuste to vidět z té lepší stránky. Především získáte čas pro sebe, který vám v mateřství většinou zoufale chybí. Výhodné je to ale hlavně pro dítě. Ať už pro takové, které má rádo rozmanitost a s vámi už se občas nudí, tak pro takové, které je na nás velmi navázané a potřebuje se zvolna začít odpoutávat.

„Táta dává dítěti něco jiného než máma. Dítě si přece zaslouží, aby i v něm mohlo mít model svého chování. A táta si zase zaslouží mít možnost jeho vývoj ovlivňovat,“ zmiňuje Šárka Miková a ještě dodává: „V neposlední řadě je také důležité hlídat si, abychom my mámy nemyslely jen na vztah se svými dětmi, ale pečovaly i o vztah se svým partnerem. Můžeme totiž zapomínat, že veškerá starost o výchovu a domácnost může přesunout partnera na vedlejší kolej. Přitom i ve velké životní změně, kterou mateřství rozhodně představuje, můžeme vyrůst všichni – my, partner i náš vztah.“

Pár praktických rad, se kterými můžete začít hned:

• Když se něco v oblasti výchovy dozvíte, sdílejte vše s partnerem a nechte ho projevit názor.

• Pokud máte ve svém okolí šikovného tatínka, který se věnuje dětem, mluvte o něm (bez výčitek k partnerovi), buďte přátelé.

• Povzbuzujte partnera, když se mu ve výchově a péči o děti něco podaří a poskytujte mu další příležitosti.

• Naplánujte si dny, kdy děti budou jen s tatínkem, nebo delší dobu, například jeden den v týdnu, dvě odpoledne a udělejte z toho rutinu.

• Zapojte se společně do různých programů aktivního rodičovství

Autor: Petra Kubalová, profesionální life kouč

Zdroj: Petra Kubalová, profesionální life kouč; Šárka Miková, psycholožka; Children´s trust (www.thechildrenstrust.org)

Foto: Pexels.com/ autor foto Pavel Danilyuk