Konečně jste se rozhodla být šťastná, ale vaše děti nového partnera nepřijímají a jeho zase vás. Máte pocit, že ať uděláte cokoliv, je to špatně. Buď tlačíte moc na pilu, ač to myslíte dobře, nebo dáváte prostor, což zase vypadá, že nemáte zájem. Existuje správná hranice? Jak být skvělým nevlastním rodičem a jde to vůbec?
Tohle píše život
„Neříkej mi, co mám dělat. Nejsi moje máma!“ Tenhle výkřik slýchávala pravidelně už tři roky, co žila s vdovcem Tomášem. Jeho synovi a jmenovci se toto chování tolerovalo. Nejdříve, protože trpěl ztrátou matky, pak protože si musí na nové rodinné uskupení zvyknout a posléze, protože přichází do puberty a musí ze sebe ten vztek a bolest nějak dostat. Blanka se mohla přetrhnout, aby v rodině vládla pohoda, a než by něco řešila, raději si pobrečela v noci do polštáře. Snažila se vcítit se do pocitů dítěte a trpělivě čekat. Nevlastní syn ale ani na okamžik neuvažoval o tom, že by chování ke své nevlastní matce změnil.
Možná prožíváte to samé a nevíte si rady….
1. Trpělivost, trpělivost a trpělivost
„Vždy myslete na dítě a uvědomte si, že se musí přizpůsobit situaci, nad kterou nemělo žádnou kontrolu. Vše může jít jak po másle, ale ve většině případů je nutná velká dávka trpělivosti a bohužel i fakt, že si náhradní rodič nemůže brát vše osobně, ať to bolí jakkoliv,“ říká psycholožka Marková a pokračuje: „Děti touží po tom, aby se vše vrátilo do situace, kterou znají. Frustraci si pak vybíjejí na novém partnerovi svého rodiče.”
2. Nevychovávejte, buďte raději dobrý přítel
Ano, je to těžké, ale jakmile nevlastní dítě napomenete, nebo ho budete chtít usměrnit, ozve se jeho rodič, protože se bude cítit ukřivděně. Utočíte totiž i na jeho sebevědomí a zkušenosti ve výchově. Nesnažte se vychovávat, poraďte, pomozte, navrhněte, že dáte pouze vyžádanou radu. „Ukažte zájem, a dejte jasně najevo, že si v případě potřeby uděláte čas a pomůžete. A pak to také za každou cenu dodržte. Důvěra se buduje dlouho a pomalu a špatný krok může vaše snažení zhatit,“ radí psycholožka Marková.
3. Nezavírejte oči před bývalou partnerkou, zkuste komunikovat
„S manželem jsme se do sebe zamilovali v práci. Odešel od rodiny, já od bývalého manžela a spolu jsme si vybudovali novou rodinu. Na své děti z předchozího manželství neměl tolik času a já jsem mu musela připomínat jejich narozeniny a vlastně ho postrkávat k tomu, aby se vídali, aby s nimi strávil víkend apod. Pak se nám narodila dvojčata a už jsem tolik nestíhala vnímat, co se děje. Říkala jsem si, že mu nebráním v ničem, ale že je dospělý a měl by vědět, co chce. Teď se po letech rozvádíme, a situace se opakuje. Manžel odchází za novým vztahem a já ho musím po textovkách přemlouvat, aby se s dětmi vídal, aby jim přišel fandit na zápas, že jsou smutné. Uvědomuji si, že jsem se měla s jeho první bývalou spojit a spolu jsme se měly pokusit vytvořit velkou rodinu, kde budou děti milovány a v bezpečí,“ vypráví Eva z Brna. Psycholožka Marková dodává: „Pokud to jen trochu jde a bývalý partner vašeho partnera komunikuje, zeptejte se, jaká má ve výchově pravidla, co preferuje a domluvte se, že stejná pravidla se budou dodržovat i u vás doma. Už jen, když zmíníte před dítětem, že s jeho druhým rodičem jste domluveni, bude pro něj jednodušší vás přijmout.“ V případě, že komunikace nefunguje, snažte se fungovat férově a přátelsky. Nikdy se nestavte do role rodiče.
4. Nekupujte si děti a neuplácejte
Možná vyděláváte víc, ale nesoutěžte s ex svého partnera tím, že si děti budete kupovat drahými dárky nebo zážitky. Tím si stejně nevybudujete dlouhodobý upřímný vztah, založený na lásce a respektu. Je to zkratka, která vede do pekla. Nabídněte raději společně strávený čas a zkuste na to jít hravě. Pokud chcete víkendy trávit aktivně, navrhněte aktivity v určitém rozpočtu (který není velký), vytvořte seznam zážitků a výletů, ze kterého jednou vybere dítě a jednou vy. Občas i vymyslete program jen pro sebe a dejte prostor partnerovi s dětmi, aby si čas užili jen spolu.
5. Nesnažte si vynutit respekt přes vlastního rodiče
I když už máte všeho plné zuby, a říkáte si, že tentokrát už pohár přetekl a vy to půjdete oznámit partnerovi, aby si se “svým“ dítětem promluvil, raději se jděte projít a vydýchat. Nic tím nevyřešíte, ani si nepomůžete. Spíše tím v očích nevlastního dítěte klesnete.
6. Milujte a nečekejte nic zpět
Ano, je to nevděčné a možná vás i občas bude bolet srdce, ale buďte nejlepší přítel, který miluje a chápe. Nesuďte a nastavte férové hranice. Možná budete mile překvapené…
Role nevlastního rodiče je těžká a není na ní žádný recept. Je třeba otevřené srdce a mysl, tuny trpělivosti a lásky. Prožily jste něco podobného? Podělte se s námi o tipy…
