Proč mě tolik vyčerpává být dobrou mámou? Existuje nějaká cesta, jak si to zjednodušit, aby bylo lépe nejen mně, ale i celé rodině? Co mám dělat, abych měla dost síly a lásky? Svátek matek je v měsíci, kdy všechno kvete, ale být mámou, jak víme, není vždy procházka růžovou zahradou. Pečovat o druhé umíme, teď je potřeba se naučit zaměřit na sebe. Jinak v zahradě uvadneme.
Kdo by nechtěl být dobrou mámou? Odpověď na to jak jí být hledáme v knihách, pátráme na internetu, obracíme se na kamarádky, chodíme na semináře, sledujeme webináře. Všude tam nacházíme rady, díky nimž bude naše dítě „dobře vychované“ nebo se bude „přirozeně rozvíjet“, ale ne vždy nám to funguje. Jsme totiž každá jiná a naše děti také, stejně tak i naši partneři i široké rodiny. Proto se o svou pohodu musíme postarat každá sama. Poznat sama sebe. Proč?
Vím, co mě baví a co ne?
Zdá se vám to jako malicherná otázka? Jak to souvisí s tím, že budu dobrá máma a ještě v psychické pohodě? Věřte mi, hodně. Stejně tak míní i psycholožka Šárka Miková, sama maminka. ”Asi se shodneme v tom, že mateřství nás často nutí „být někým jiným“, plnit role, v nichž se necítíme úplně pohodlně. Častokrát (aniž si to uvědomujeme) nemůžeme naplňovat své vrozené potřeby a „nedobíjíme se“, jak bychom potřebovaly. A v neposlední řadě jsme prostě často fyzicky či psychicky vyčerpané. To vede ke stresovým reakcím, které jsou také specifické pro jednotlivé typy osobnosti. Pokud chcete být svému dítěti dobrou mámou, položte si otázku: Dokážu se na dítě nedívat svýma očima? Zvládnu odolat pokušení vychovávat ho tak, jak bych sama chtěla být vychovávána? Jenže co když má vaše dítě jiné vrozené potřeby než vy, a proto potřebuje něco jiného? Asi už tušíte, že důležitým krokem k pozitivní změně je nejprve poznat svůj typ osobnosti a poté se zamyslet nad typem svého potomka. S tím vám pomůže kniha Ani mámy nejsou stejné, která obsahuje řadu příběhů.” doporučuje psycholožka. Zamyslete se, kolik činností a výchovných postupů děláte, “ protože by se to mělo, nebo to tak dělá kamarádka” ale vy sama byste to udělala trochu jinak. DĚLEJTE TO PODLE SEBE. Propojte dětské činnosti s tím, co vás baví. Před dítětem jste malovala? Tak na procházky si vezměte i tužku a skicář. Dítě je na hřišti a vy malujte okolí. Máte hodné dítě? Navštěvujte místní galerie. Nešlo by s manželem domluvit, aby se ve vašem rodinném programu našly dvě hodinky týdně, kdy se budete věnovat své oblíbené činnosti? Pokud víte, jaká jste a co potřebujete, jen vy sama si to můžete zorganizovat a cítit se lépe.
Neporovnávat se a jen inspirovat. Hlavně být sama sebou
Porovnávání je často zlodějem radosti. Každá jsme jiná a tak se porovnávat, že tahle je v pohodě, její děti jsou hodné a ještě k tomu podniká, když my samy jsme úplně jinak nastavené, není pro naši duši zdravé. Některé influencerky svou pravou tvář a tvář jejich mateřství odhalí v drobných střípcích na sociálních sítích, ale většina je dokonalá. Bez pláče, bez nepořádku, bez mobilů v dětských ručkách, bez fast foodu k večeři. Ty si za vzor rozhodně neberte. Nevíte, jak opravdu žijí. Spíše se zaměřte na podobně žijící a smýšlející maminky a těmi se inspirujte. Vy jste na malé dítě sama, při mateřské pracujete a bydlíte v pronajatém bytě. Máte úplně jinou osobnost, zájmy, kvality, potřeby, nastavení a sledováním a porovnáváním se s úplně jinak fungujícími lidmi, nedocílíte lepšího pocitu v sobě. Ba naopak, upadnete do temnoty neschopnosti a nízkého sebevědomí.
Naše vrozené potřeby tedy logicky nejsou stejné. Pro některé činnosti a dovednosti jsme se narodily – máme na ně „nastavený mozek“ a jdou nám snadno, přitahují nás a těší nás se v nich rozvíjet. Jiné činnosti jsou pro nás naopak přirozeně vysilující, a dokud jsme byly samy za sebe, mohly jsme se jim částečně vyhýbat. Jenže mateřství znamená mnoho činností, kterým se vyhnout nemůžeme. A je dobré si přiznat, že nás nadměrně zatěžují a způsobují stres, kvůli kterému nemůžeme být tak dobrými mámami, jakými bychom chtěly být. „Je úplně přirozené, že to všechny mámy nemají stejně. Některé naplňuje péče o domácnost, jiné se raději věnují intelektuálnímu rozvoji svých dětí. Některé maminky se do svých dětí přirozeně vciťují, ale někdy si až moc berou pocity dětí osobně. Jiné se sice snaží vcítit, ale hůře dětské emoce snášejí a snaží se je „vyřešit“ tím, že vyřeší problém, který je způsobil. Některé mámy se ochotně pouštějí s dětmi do dobrodružných akcí, ale je pro ně těžké fungovat v pravidelném režimu. Další zase režim přirozeně nastavují, ale jejich děti se s ním nějak nechtějí smířit,“ objasňuje psycholožka Šárka Miková, autorka knihy Teorie typů, ve kterých dopodrobna jednotlivé typy rodičů a dětí popisuje, pomáhá nastavit komunikaci a fungování.
Nechte si pomoc i opravdově poradit
“Všechno zvládnu a vydržím.” No jasně, já vám věřím, ale také moc dobře vím, jak je pak člověk vyčerpaný, vzdálený od sebe, nešťastný a osamocený. Toužíte po jednodušším způsobu jak se cítit v mateřství dobře? Když vám okolí nabízí pomoc, přijměte ji. To není prohra. Je to pro vás výhra, protože právě v tu chvíli vám dají například možnost dobít si baterky, odpočinout, zjednodušit si komplikovanou situaci. Pokud z okolí pomoc nepřichází, řekněte si o ni. Vím, snadno se řekne, ale těžko udělá. Ve své koučovací praxi jsem zažila řadu klientek, se kterými jsme trénovaly při hraní rolí žádost o pomoc. Často za neschopností říci si o pomoc stojí rodinné modely z primární rodiny nebo naše ego, které chce působit dokonale, vyrovnaně a sebejistě. Několik sezení u kouče vám s tím může pomoci.
S radami je to naopak, o ty si říkat nemusíme a dostaneme jich hned několik. Většina z nich nás irituje, zejména pokud je pronáší člověk, se kterým nejsme úplně v souladu. A také možná proto, že víme, že tohle není opravdová rada. Můžete si to vyzkoušet na sobě. Kdy a proč radíte? Lidé radí většinou proto, aby pomohli sami sobě. Například protože vás chtějí ovlivnit, mít nad vámi „moc“, také aby ujistili sami sebe, že to dělají dobře, nebo aby udělali něco dobrého pro druhé. Ve všech příkladech roste JEJICH sebeúcta. A jak se pozná tedy skutečná dobrá rada? „Ten, kdo vám chce opravdu pomoct, především naslouchá vaší situaci. Ví, že on je JINÝ člověk, má JINÉ děti a žije v JINÉM prostředí. Nesnaží se vám rychle poradit, ale snaží se vám dát najevo, že vás chápe. A radí vám jen tehdy, když si o to říkáte. A ještě zdůrazní, že si uvědomuje, že je to JEHO rada. Před jakoukoliv jinou radou je potřeba se bránit. Útočí na to nejcennější, co máte. Na vaši sebeúctu. Jak říká jedna moje kamarádka: Každý chce vaše dobro. Nenechte si ho vzít,“ uzavírá téma zlepšování duševního zdraví maminek psycholožka Šárka Miková.
Autor: Petra Kubalová, profesionální koučka
Foto: Pexels.com/ Elina Fairytale
