Vybrat ANO: Odvaha přijmout nové výzvy a změnit rozhodnutí.
Občas mě všechny mé role ženy nutí říkat „NE“. Nechci, nemůžu, nepřijdu, nestíhám, neudělám, nebude to… A někdy mě to pak pěkně štve, protože občas odmítnu zajímavou životní výzvu v domnění, že ještě není čas a nebo že to prostě nedám.
A tak když přišel manžel s návrhem, že pojede se synem sám na hory a udělají si páskou jízdu, tak byť se ve mně role matky (tam přeci musíš být!) s rolí podnikatelky (konečně si odpočineš, dáš si týden pro sebe!) praly, odpověděla jsem ANO. A tak jsem si řekla, že mám před sebou týden, kdy není čas na výmluvy a beru všechny výzvy.
První výzva přichází hned v pondělí. Výzva, které už přesně dva měsíce říkám NE… Volám Petru: „Jak dlouho že trvá ta lekce na Power Plate s Radkem?“ „Neboj, jenom 20 intenzivních minut.“ Super, říkám tedy ANO. Po 45 minutách odcházím a říkám druhé ANO, když mi Radek nabízí super výhodnou permici na dalších 20 hodin. Taková pojistka, že minimálně ještě 19x musím říci ANO! 
8. 3., MDŽ, vstávám, kouknu do nádherně poskládané skříně (to jsem konečně od přestěhování také díky rodinnému volnu stihla) a koukají na mě mé nejoblíbenější červené šaty. Jo! Nemusím se synem do školky, můžu přeci vyrazit v lodičkách a červených šatech. Říkám ANO! Až poté koukám z okna a vidím sníh, ale už nemůžu změnit rozhodnutí. Na přednášku pro 20 podnikavých žen společnosti UBER vyrážím jako exotka v červených šatech a zimním kabátě. Nebývám moc vtipná, tentokrát jsem ale byla. 
Odpoledne přicházím do kanceláře a kolegyně mi hlásí „Volali z americké ambasády, pan velvyslanec tě zve na setkání s Jessicou Jessica N. Grounds, mj. ženou z volební kampaně Hilary Clinton…“ Uvědomuji si, že něco takového v mailu přistálo, ale minulý týden jsem vůbec nereagovala, nebyl přeci týden výzev… To bude asi v angličtině, čtyři roky jsem pořádně nemluvila, moje já řve NE, ale máme týden výzev, odpovídám YES!
Čtvrtek, natáčíme další díly našeho prvního TV pořadu „ŽENY s.r.o.“ (joooo o tom jsem ještě nepsala, ale brzy se pochlubíme, to bude také jedna velká výzva a legrace *smile*), scénář pilujeme večer předtím, kolega, společník a kamarád mě připravuje a píšu slovo od slova, když mě uklidňuje: „Kdo si věří, ten se nemusí bát.“ … A tak jsem se nebála a řekla ANO. A ano, dali jsme to!
Natáčení bude pokračovat i o týden později, pro změnu opráším i němčinu, protože aby mého strachu z mluvení cizími jazyky nebylo málo, tak volají z německé televize ARD a svým JA NATURLICH potvrzuji natáčení reportáže i pro ně.
Ale tím můj týden nekončí. Výzva, která přišla už před sobotou, tak byla od Anny Tejklové a její značky Anna Anna, když mi volala a říkala „Přišla bys na přehlídku?“, No jasně, říkám ANO. V zápětí mi dochází, že jsem ve svých 34 letech a velikosti L potvrdila, že půjdu na módní přehlídku rovnou na molo jako modelka!!! Ale už není čas na výmluvy … a tak titulní fotku sdílím ze zákulisí, kdy s údivem sedím a nevěřím, že tam fakt jsem. A jak to dopadlo už musí napsat a fotky ukázat někdy příště sama Annička.
Ale něco mi říká, že pro příště svá další ANO přeci jenom zvážím… Nejenom tento týden a čtvrteční natáčení jsme dali díky pořádně zásobě bonbonů, které k nám přivezla Petra Kovandová z Čokoládového muzea v Táboře. Po natáčení první dílu a před přípravami na další díl přichází Irča a ptá se mne, jestli může ty bonbóny odnést. No jasně, souhlasí všechna má JÁ a říkám „ANO“. A pokud by vás zajímalo, kam se bonbony poděly, tak tady to vidíte, a tak přeci jenom někdy více zvažujte své ANO na rozdíl ode mne… 
Zdroj foto: Eva Čejková
