Umíte si budovat pozitivní návyky? Může to znamenat rozdíl mezi naplněným, dynamickým a bohatým životem a frustrací.
Návyky se vyplatí
Je to trochu jako v pohádce, kde malý ptáček nosil vodu v zobáčku tisíc let, až celé moře vysušil. Naštěstí ale nemusíme na pozitivním návyku pracovat tisíc let. Úplně stačí třeba rok.
James Clear, autor knihy Atomové návyky, říká: „Návyky jsou pro osobní rozvoj něčím jako úrokem z úroků. Nezdají se být nic extra v kontextu jediného dne – ale v průběhu měsíců a let se jejich účinky sčítají a výsledek je neuvěřitelný.“
Na zafixování návyku pak stačí podle některých koučů a odborníků 21 dní, podle jiných zdrojů zase 66 dní. Jde o postupné, ale stabilní tempo.
Jste beznadějná, když návyk vzdáte?
To je všechno hezké, ale jak se dostat k tomu vůbec si návyk pěstovat – nejen rok, ale třeba den? Co když jsme ten typ člověka, který si každý den večer říká „zítra ráno vstanu o půl hodiny dřív a zacvičím si“ (půjdu si zaběhat/dám si zdravou snídani/ nebo vůbec snídani/ doplňte)?
Jste ten typ, co se v takové situaci hrabe z postele půl hodiny po budíku a říkáte si: „Sakra, jsem beznadějná“, případně „já prostě na nejsem typ na návyky“, nebo „jsem asi moc unavená“?
Nebojte. Nejste. Stačí trocha poznání pozadí věci zvané pozitivní návyk a „lék“ je na světě.
Pejsek v podvědomí
Abyste mohla měnit sama sebe, musíte pochopit základ, na němž návyky stojí v naší mysli.
Návyk je jednoduchý „pavlovovský“ reflex. Pavlov trénoval své psy tím, že jim za zvuků gramofonu dával pochoutky – a psi pak začali slinit, jen viděli gramofon.
Podobně je to s námi lidmi. Návyk je cesta, vychozená po nervových drahách. Na jejím začátku je spouštěč – nějaká událost. Mezi tím je vaše akce – a na konci je odměna.
Jak přeinstalovat mozek
Takže – třeba jste zvyklá v jedenáct jít a dát si kávu. Jakmile odbije jedenáctá, vyrazíte k automatu nebo kávovaru. Odměnou je injekce kofeinu, která vás na chvíli probudí – a pocit „pohody“, který si většina kafařů spojuje s kávou.
Taky bych občas něco takového potřebovala. Hlavně se odnaučit prokrastinovat. Na https://upwordenglish.cz/ se mi líbí angličtina s rodilým mluvčím, ale říkám si, jestli se donutím do učení. Na druhou stranu ale moje “temné” já říká, že se do učení člověk nesmí nutit. A tak nastává takový ten spor v hlavě. Jestli prostě do sebe investovat čas a jít do toho někdy i přes sílu, anebo to mít prostě jako koníčka, který může být a nemusí. Jak byste to udělali vy?
🙂