Děláte-li svou práci poctivě a s láskou, můžete pracovat odkudkoli na světě, říká Zlata Biedermannová

Majitelka komunikační agentury SeenMedia, přední česká odbornice na PR komunikaci, bývalá moderátorka Snídaně s Novou, reportérka a moderátorka zpravodajských relací v rádiích Impuls, Frekvence 1 nebo Evropa 2 a novinářka. Vášní Zlaty Biedermannové je láska ke všemu, co dělá. A v posledních několika letech přidala na svůj wish list také cestování. Na Bali, odkud vedeme tento rozhovor, tráví už druhou zimu. Co ji přivedlo na druhý konec světa? Dá se vést úspěšný byznys takzvaně z kanceláře pod palmou? O tom a ještě o mnohem více si přečtěte v následujícím rozhovoru.

Na úvod se nemůžu zabalená ve svetru nezeptat, co zrovna vidíte teď, když spolu děláme rozhovor a Vy jste na Bali? Jak se vlastně máte?

Chcete skutečně slyšet pravdu? Sedím v zahradě guest housu, kde už několik měsíců žijeme, dívám se na bazén a nádherné vzrostlé stromy Frangipani, které mají ty nejkrásnější a nejvoňavější květy na Zemi. A místo svetru mám lehké šaty, protože je tu každý den kolem třiceti stupňů a devadesátiprocentní vlhkost. Takže, jak se mám? Výborně a každé ráno děkuji za to, že jsem učinila rozhodnutí žít tak, jak chci, přestože to stálo mnoho úsilí.

Co Vás přivedlo k práci ze zahraničí? Je to Vaše poprvé, kdy jste se rozhodla na čas zvolit home office v cizí zemi?

Poprvé jsem se vydala do ciziny před šesti lety. Rozhodla jsem se splnit si svůj sen a jet do Irska. Naučit se angličtinu a procestovat zem, která mě lákala od osmnácti let. Zkrátka jsem si řekla, že to potřebuji víc než cokoli jiného. Tenkrát to možná byl trochu útěk ze životních trablů, ale rozhodně jeden z nejlepších. A na Bali už trávím druhou zimu. Lépe řečeno – vydáme se sem vždy v únoru a zpět domů se vrátíme na počátku června. Loni mě zkrátka můj muž vzal za ruku a řekl: „Jedeme. Pokud jsi dobrý podnikatel, můžeš pracovat odkudkoli na světě a budeš to dělat stejně dobře z kanceláře, z obýváku nebo z pláže“. Popravdě, byla jsem z toho trochu šílená, ale realita ukázala přesně to, co říkal. Děláte-li svou práci poctivě a s láskou, můžete pracovat odkudkoli na světě. Samozřejmě, jsou profese, kdy to opravdu nejde, ale pokud jen trochu můžete, jděte do toho a nebojte se vlastního strachu. S trochou disciplíny to určitě zvládnete!

Pracujete v oblasti PR a marketingu. Dá se pracovat v tomto sektoru takzvaně z kanceláře pod palmou?

Pokud máte klienty naladěné na podobnou notu, tak ano. Mnoho lidí má ale pocit, že musí externí spolupracovníky neustále hlídat, dívat se jim přes rameno. Z vlastní zkušenosti vím, že existuje řada lidí, kteří umějí pracovat odkudkoli. Jsou disciplinovaní, spolehliví, produktivní. Na druhou stranu jsou lidé, kteří nepracují dobře, i když jim sedíte za krkem. A já mluvím o způsobu uvažování, charakteru, pracovním nastavení. Tomuto způsobu práce také hodně pomohl covid. Většina komunikace se přesunula do online světa.

Na jakou klientelu se specializujete?

Již mnoho let SeenMedia PR zastupuje například knižní nakladatelství. Stavím PR komunikaci pro krásné tituly nakladatelského domu Grada, jeho značku Metafora, nebo nakladatelství Práh. Starám se o PR sportovní značky GoldBee, která v Brně šije krásné sportovní podprsenky, legíny, trika, mikiny a další kousky pro dámy. Dbá na ekologii a udržitelnost. To znamená, většinu všeho šijí na jednom místě, nepřevážejí ze strany na stranu, mají své švadleny atd. To je něco, co se mnou rezonuje. Stejně tak jako například léčivé vody Bílinská kyselka či Zaječická hořká voda, kterým jsem stavěla komunikaci tři roky nebo mezinárodní hudební festival Struny podzimu a jeho Prague Sounds, který jsme s kolegy loni z hlediska PR uvedli na trh. PR je krásná disciplína. Něco, co mě nesmírně baví a díky čemu plním lidem jejich mediální sny.

Co je na práci ze zahraničí nejtěžší?

A víte, že žádný problém necítím? Mně je opravdu jedno, odkud pracuji. I ten časový rozdíl mi tady velmi vyhovuje. Na Bali je o šest hodin více než v ČR. Znamená to tedy, že když ráno vstanu a jdu si zacvičit, vy máte hlubokou noc. Pak si člověk může dát v klidu snídani, zařádit si ve vlnách a vrhnout se do práce a teprve poté první čeští skřivani otevírají oči ☺ Mám pocit, že toho tady zvládnu mnohem více než doma.

Co je naopak velkou výhodou home office u moře?

Na Bali jednoznačně stabilní počasí. Je tu téměř pořád krásně. Když zaprší, tak jen na chvíli, teplota se změní o jeden, dva stupně a za chvíli je po všem (když tedy není dešťová sezóna, kdy mnohdy prší i tři dny v kuse). Také to, že se můžete sbalit a v „obědové pauze“ se vykoupat v oceánu nebo v bazénu. Dát si naprosto skvělé jídlo. Jakožto milovník mořských plodů jsem tu nadšená. Tady v Canggu si můžete dát cokoli. Jsou tu skvělé vietnamské, indické, thajské, mexické restaurace. Nemluvě o lokálních warunzích, ve kterých dělají báječné indonéské jídlo. Bali je bohaté na vůně, chutě, ale i zápach.

Pamatujete si, jestli Vás něco po dočasném přestěhování na Bali překvapilo – něco, co funguje v České republice úplně jinak než na Bali?

Tady funguje všechno jinak! Alfou a omegou všechno je takzvaný „Bali time“. Tady lidé nespěchají. Tudíž, když se domluvíte na nějakém čase, počítejte s tím, že to bude všechno jinak a nikdo to neřeší (tedy, já německá povaha s tím mám problém). Evropský způsob řízení dopravních prostředků je tu naprosto nereálný. Lidé tu jezdí stylem: kdo dřív přijede, ten jede! Je to velmi nebezpečné. Musíte neustále myslet za ostatní řidiče a být plně soustředění. Asiaté mají odlišný způsob myšlení. Jsou situace a záležitosti, které zkrátka nedokáží pochopit a zpracovat.

Našla jste si i na Bali klienty, nebo pracujete výhradně s těmi českými?

Na Bali jsem našla skvělé spolupracovníky. Už dva roky v sobě nosím nápad na podcast, ale nebyla jsem schopná ho rozjet. Přijela jsem na Bali a za měsíc bylo hotovo. Potkala jsem fajn lidi, kteří se se mnou pustili do práce. Za pár dní byla hotová znělka, za další první podcast, který už je teď na Youtube. Světlo světa spatřily „Zlaté hvězdy Bali“. Rozhovory s Čechy a Slováky, kteří žijí a pracují v Indonésii. Povídání o jejich zkušenostech, radostech i starostech života v Asii. Díky skvělému Michalu Šteflovi ze Sliced Production, který stojí za úžasnou znělkou a natáčením podcastů, a Báře Macalové, která čaruje na Youtube a sociálních sítích, se mi splnil další pracovní sen.  Na ten navážu po návratu domů podcasty s názvem Zlaté hvězdy Severu.

Spoustu let jste pracovala v médiích. Dokonce jsme Vás mohli vídat jako moderátorku Snídaně s Novou. Nechybí Vám světlo reflektorů?

A víte, že chybí? Pracovala jsem jako reportérka a moderátorka. Miluju zpravodajství. Je to droga. Jako malá holka jsem chtěla být moderátorkou hlavní zpravodajské relace. Své novinářské ambice si dnes plním tím, že píšu cestopisy a sloupky do krásných lifestylových titulů.

Když jste se rozhodla podnikat a založila si vlastní PR agenturu, jakou nejlepší radu jste na začátku dostala?

„Neměj strach riskovat“ a po pár letech „neměj strach pustit to, co nefunguje“.

Pocházíte z Teplic a teď spolu vedeme rozhovor na lince Praha – Bali. Vždycky jste měla cestovatelské ambice?

Vždycky. A do třicítky jsem měla strach je naplnit. Dnes mi je přes čtyřicet a říkám si…díky bohu, že jsem na to přišla a že můžu! Protože věk je jenom číslo. A pokud opravdu, ale opravdu chcete, cesta se vám vždy otevře. Jen se správně dívat…

Jak vypadá Váš běžný pracovní den na Bali?

Od pondělí do pátku chodím každé ráno cvičit do místních venkovních gymů. Je to neskutečně nabíjející a skvělé. Pak připravím snídani (většinou z domácí granoly, kokosového jogurtu a místního ovoce jako je papaya, banány, dračí ovoce) a pak začne první kolo práce. Když se v ČR vzbudíte, už mám odpracováno a můžu si jít zařádit do vln oceánu, které jsou téměř vždy vcelku velké. Odpoledne – vaše ráno – se vrhnu do druhého kola práce (klienti a novináři začnou odpovídat) a já vše zpracuji. Pak většinou odjedeme natáčet podcast (já si zajdu ke kadeřnici umýt a vyfoukat vlasy za 30 tisíc IDR – cca 45 Kč, abych nikoho na obrazovce neděsila) a k tomu ještě natočím na Instagram tipy na dobré knihy, které jsem právě přečetla. Vy se na ně můžete kouknout na #knizkynasisefky. Kolem mé sedmnácté hodiny mi začnou online porady s klienty. A večer si s přáteli zajdeme k oceánu na sunset nebo večeři. A někdy se také celý den nehnu od počítače, protože frčím jako TGV.

Dáváte si i Vy na Bali dovolenou?

Rozhodně. Každý rok si vybereme jedno místo, kde strávíme zhruba týden až dva.  Loni jsme byli na dva týdny na Papue. Neskutečné. Viděli jsme a prožili věci, na které nikdy nezapomeneme. Letos jsme byli pár dní na Jávě. Pokud nám otevřou hranice na Papuu Novou Guineu, pojedeme na týden tam. Žije tam náš kamarád, který na PNG staví nemocnice. Je to další neuvěřitelný příběh a byl by to skvělý podcast. Jen otevřít hranice. Stále jsme v režimu „covid“, přestože už je situace mnohem lepší.

Lákají Vás i jiné země, které byste chtěla navštívit?

Pokud se zadaří, chceme v listopadu na pár týdnů do Mexika. Každoročně se vracíme na pár dní do španělské Malagy, kde můj muž studoval. Na delší pobyt je ale pro nás ideální Indonésie. Jsou tu tisíce ostrovů. To bychom nedokázali procestovat ani za deset životů.

Jaké jsou Vaše ženské role? Dcera, partnerka, obchodní partnerka, kamarádka… Ve které se cítíte nejvíc komfortně?

V každé z nich už se cítím dobře. Pravdou ale je, že každé z nich jsem musela dát čas, ohmatat si je a najít si k nim tu nejlepší cestu. Ve čtyřiceti jste jiná dcera než v osmnácti. Najednou cítíte mnohem větší zodpovědnost za své stárnoucí rodiče. Vnímáte, jak utíká čas a vy byste chtěli chvíli postát, zastavit ho. V té kamarádské si najednou uvědomíte, jak křehké a pevné umí kamarádství být. Že pokud za to stojí, přežije všechno, protože si o všem dokážete promluvit – načisto, bez přetvářky, her, vlastních zájmů. Velmi podobně to mám v byznyse i vztahu. Pokud nechcete hrát fér, profesionálně, srdcově a naplno, běžte jinam.

Podporuje Vás partner v cestovatelských ambicích?

Můj muž je největším hnacím motorem našeho cestování. Patří mezi lidi, kteří po několika týdnech doma vymýšlejí, kam vyrazit. Společně podnikáme řadu výletů v ČR i mimo ni. Chceme poznávat, objevovat, obdivovat, učit se, žít…

Jaký je rozdíl mezi Zlatou v České republice a Zlatou na Bali?

Zlata v ČR je více ve stresu, to je asi největší rozdíl. Nebo to alespoň říká můj muž. Takže další krok ke svému sebeobjevování bude téma: už se konečně přestaň stresovat, holka!!!!

Máte nějaký nesplněný sen?

Přála bych si být matkou. Moci zažívat všechny ty krásné i šílené detaily. Pánbůh se mnou měl ale doposud jiné plány, které zkrátka musím respektovat. A tak bych si přála, ze srdce přála, ucítit tu vůni vlastního štěstí.

Foto: Michal Štefl, se souhlasem Zlaty Biedermannové

Autorka: Lucie Janotová