Networking. Pořád je to pro vás cizí slovo? Nebojte se, není čeho, píše Margareta Křížová.
Základem businessu jsou kontakty.
Kontakty je třeba sbírat. Na networkingových akcích neboli networking events, business mixers, obchodních snídaních a podobných „síťovacích“ akcích. Co vlastně networking v praxi znamená?
Vejdete do místnosti, kde jsou všichni v družném hovoru, kromě vás. Nikoho neznáte. Místnost je plná hloučků lidí, kteří vypadají, že se znají odjakživa a představa, že mezi ně vplujete jako by se nechumelilo, se jeví jako hrdinský čin. Ti otrlejší se infiltrují do kroužku diskutujících a … nastane hrobové ticho. Ještě horší varianta je, když se doteď družný hlouček po chvíli rozprchne a vy zůstanete samotni uprostřed místnosti (efekt „jako když střelíš mezi vrabce“). Úplně nejhorší varianta je, že z hloučku s vámi zůstane jen ten, od koho chtěli ostatní už dávno prchnout, ale nevěděli jak. Vy jste poskytli vítanou příležitost.
Z networkingu má strach většina lidí. Já taky. Dnes mám strach jen o trochu menší, než v době, kdy jsem začínala se svou americkou kolegyní, která networkingovala určitě už jako batole. Tehdy u nás ve firmě platilo “pravidlo 5 vizitek“. Nenáviděné pravidlo. Znamenalo dostavit se na business akci a získat alespoň 5 vizitek od úplně cizích lidí. Před návštěvou podobných akcí mě bolel žaludek, dělalo se mi mdlo a zvažovala jsem užití nervy tišících léků.
Většinou jsem vkročila do místnosti s dvěma základními cíli – najít kohokoliv známého, dostat se k němu a pokud možno vytrvat s touto osobou, dokud neprchla. Varianta druhá najít temný roh, tam se zaparkovat a vytrvat až do odchodu, co nejrychlejšího. Jenomže pokud chcete tímto způsobem dělat networking, je lepší zůstat doma, dát si nohy na stůl a přečíst si dobrou knížku nebo se naložit do vany.
Když už se na business party vypravíte, jděte do toho a nasbírejte těch pět vizitek. Je poměrně dobrá šance, že mezi těmi pěti lidmi bude někdo, s kým najdete společnou řeč. Dobrá zásada je nemořit každého na party prodejní prezentací vašeho produktu nebo služeb. Většina lidí přišla na večerní akci z kanceláře a je jim úplně jedno, jak skvělý účetní software můžete v jejich firmě zavést (riziko efektu „jako když střelíš mezi vrabce“).
Proč se nebavit prostě lidsky? O dovolené, o víně, o filmech, o divadle. Naslouchejte a ukládejte si informace do paměti. Nabídněte poslat informace o tom skvělém hotelu v Toskánsku, kde by se vašemu novému známému mohlo líbit. Pošlete mail s kontaktem na perfektní vinotéku, kde jste objevili to skvělé víno z rakouského Wachau. Vzhledem k tomu, že mám krátkou paměť, píšu si na zadní stranu vizitek datum setkání a drobné postřehy a „špeky“, které můžou být v budoucnu důležité. Určitě zapůsobíte, pokud se za půl roku dotyčného jen tak mimochodem zeptáte, jak se má pes Princ a jestli ještě žebrá u sousedových dveří (ten pes).
A poslední rada – ač se to zdá absurdní, je dobré mít v šatníku networkingový outfit. Nemám na mysli montérky nebo babiččin kapsář, ale úbor s alespoň dvěma kapsami. Do jedné kapsy vizitky vaše, do druhé vizitky ukořistěné. Zkuste mít vizitky v kabelce, v deskách, v ruce, ve vizitkáři, který musíte vždycky zaklapnout a pak ho zase otevřít. Přitom držte skleničku, talíř, potřásejte lidem rukama, elegantně si přidržujte vidličku, ubrousek a usmívejte se na všechny strany. Něco vám určitě upadne, bude to trapas, budete středem pozornosti, ale zase si vás všichni zapamatují.
Více blogů Margarety Křížové najdete na jejím webu www.margaretakrizova.com
Zdroj foto: Pixabay.com
