Anna Henlinová prodělala v 11 letech cévní mozkovou příhodu. Pomoci se jí dostalo až po mnoha hodinách, protože příznaky, které ji postihly, zprvu nevypadaly vážně. Na sportovním soustředění jí brněla noha a když se druhý den ráno probudila, už se na nohách neudržela. Právě ona je jednou z účastnic reality show Lvice, která představuje ženy, jež statečně žijí a plní si sny i s handicapem.
Co je na životě s handicapem nejtěžší? A je na vašem handicapu naopak něco, co vnímáte pozitivně?
Nejtěžší je na životě s handicapem se s tím osobně srovnat. Když už se s tím člověk smíří a naučí žít, má své osobní tipy, jak zvládat běžné činnosti, a dokáže si poradit, tak to není omezující. Občas je těžké najít a přijít na to, jak dělat činnosti s handicapem. U mě je největší problém třes v pravé ruce, kvůli tomu jsem se musela naučit dělat spoustu věcí jednou rukou. Nebo si umět poradit, když jsou potřebné dvě ruce – například nehty na rukou jsem se naučila nalakovat pusou, zapínat knoflíky jednou rukou a podobně. Občas je také těžké to, jak se na mě koukají druzí. Naštěstí mám kolem sebe většinou lidi, kteří můj handicap už ani nevnímají. Samozřejmě je na mém handicapu i něco pozitivního. V době, kdy jsem pracovala v domovech pro seniory, tak jsem se setkávala často s lidmi po mrtvici a předávala jsem jim mé zkušenosti a rady a motivovala je, že se to dá zvládnout. Také se dívám na život trošku jinýma očima a díky svému handicapu jsem také poznala spoustu skvělých lidí. A něco pro zasmání, třes v ruce má i své výhody – třeba když si potřebuji protřepat pití nebo se podrbat, vlastně se u toho nenadřu.
Jak zvládáte život s handicapem? Jak se vám podařilo i s handicapem dosáhnout cílů, které jste si stanovila?
Nebudu lhát, občas je to pěkně náročné. Občas přijdou dny, kdy by to člověk nejradši zabalil. Více než smutek mám spíše zlost, když se dlouho něco nedaří nebo mám špatné dny a jsem nešikovná kvůli mé pravé ruce. Jinak je můj život docela normální i s handicapem, sama sebe beru jako zdravou a tím se i řídím a užívám si život naplno. Dosahování cílů je pro mě stejně náročné jako pro lidi bez handicapu, akorát na cestě k tomu cíli řeším jiné překážky, například v pracovním životě. Můj sen byl pomáhat druhým, ano zní to šíleně, člověk, co potřebuje občas sám pomoct s běžnými činnostmi, chce pomáhat druhým, ale podařilo se mi to. Jen jsem musela o to více ukazovat, že na to mám a že to zvládnu a že mě můj handicap neomezuje v tom dělat práci, která mě baví.
Co vám dala účast ve Lvicích? Jakou hlavní věc jste si z účasti odnesla?
Lvice mi jednoznačně daly neskutečný pocit toho, že zase žiji, myslím tím takový ten pocit, že zase žijete, žijete a jste rádi za to, že žijete, neskutečně mě to vše nakoplo skvělou energií a dalo mi to hrozně moc motivace a inspirace. Před Lvicemi jsem totiž neměla moc dobré období. A musím říct, že se mi s Lvicemi splnil můj sen, pomáhat lidem a dětem po mrtvici, ukázat jim, že nejsou sami a že se to vše dá překonat a že i s handicapem je život skvělý. A co jsem si z Lvic odnesla, přátelství na celý život a pytel zážitků k tomu, a uvědomění toho, že zvládnu opravdu všechno.
Jakou radu byste dala někomu, kdo se s podobným handicapem potýká nově? Jaká rada by v době, kdy jste se s handicapem srovnávala, pomohla vám?
Těch rad by bylo nespočet, protože srovnat se s handicapem, který přišel v průběhu života, je sakra těžký. Rozhodně to nevzdávej, i když výsledek nepřijde hned, je to dlouhá a trnitá cesta, je v pořádku z ní sejít, není prohra se zastavit, důležité je se vrátit a pokračovat dál.
Jaká rada by mi nejvíce pomohla v době kdy se mi to stalo, asi vás to překvapí, ale žádná, všechny rady mě rozčilovaly, i když byly dobré, musela jsem na to vše přijít sama a srovnat si vše sama v sobě. Nemyslím teď rady s rehabilitací a podobně, ale rady o tom, jak to zvládnout.
Máte nějaký sen nebo cíl, na kterém teď pracujete?
Momentálně nemám žádný dlouhodobý cíl, na kterém pracuji, jsem hodně spontánní, a tak moc věcí v životě neplánuji, žiju teď a tady. Co se týká snů, tak těch mám nespočet, od cestování až po řidičák například.
Co je podle vás v životě nejdůležitější?
Žít a užít si ten život na maximum tak, jak chceme my, protože je pravda, že když nejde o život, nejde o nic. Je to to nejcennější, co máme, čas a život, samozřejmě k tomu patří i zdraví.
Autor: Kristýna Malina
Zdroj: Redakční text, Cesta za snem
Foto: se souhlasem Anny Henlinové
