Chystal se vydat na zdravotnickou dráhu, ale nakonec se stal Tomáš Arsov jedním z našich nejznámějších a nejúspěšnějších kadeřníků. Ovšem své původní zaměření využívá tak trochu dodnes, a to nejen při práci s klienty, ale také při vývoji vlastních produktů. Svou prací žije natolik, že se mu nevyhnul syndrom vyhoření. Dokázal jej však překonat a vrátit se naplno do práce. Co mu pomohlo, jak přistupuje ke své profesi a co bychom neměli podceňovat v péči o vlasy? Nejen to se dočtete na následujících řádcích.
Vzpomenete si, kdy jste si řekl, že se stanete kadeřníkem a proč? Nejprve jste šel totiž zcela jiným směrem.
No určitě bych vám teď neřekl konkrétní čas a datum. Nebylo to tak, že bych si jednoho dne sedl a řekl si: “Tak, a teď budu kadeřník.” Bylo to spíš takové postupné prozření. Jako malého mě vždycky bavilo chodit do kadeřnictví – většina dětí to nesnáší, ale já se na to těšil. Měli jsme salon hned naproti paneláku a máma mi dala čtyřicet korun, abych si tam došel sám. A já si to užíval. Měl jsem rád upravené vlasy, ten pocit, že odcházím jako někdo nový.
Později jsem ale šel úplně jiným směrem – zkoušel jsem zdravotnickou školu. A i když jsem tam brzy pochopil, že to není moje cesta, nelituju toho. Práce s lidmi mě bavila, ale nakonec jsem zjistil, že mě přitahuje jiný typ péče. A vlasy? Ty přišly vlastně intuitivně. Nedokážu říct, proč zrovna ony, ale od první chvíle mi to dávalo smysl. Dneska už je to devatenáct let a pořád mě to nepřestává naplňovat.
Co je v tomto oboru nejdůležitější, aby člověk uspěl a nebyl jen jedním z mnoha?
Za mě je to především vytrvalost, pokora a vzdělávání. Dobrý střih nebo barvení je jen začátek – důležité je, jaký máte přístup ke klientům, jak umíte naslouchat, jaký máte přístup k lidem – jestli jste schopní klienta vnímat, naslouchat mu, pochopit, co skutečně potřebuje, a vytvořit prostředí, kde se cítí dobře.
Velmi důležité je nikdy se nepřestat vzdělávat a sledovat nové trendy. Kosmetický a kadeřnický svět se neustále vyvíjí. Technologie jdou dopředu, objevují se nové aktivní látky, techniky a přístupy. Já osobně se pravidelně vzdělávám, jezdím na světové veletrhy a konference – třeba naposledy do Japonska. A pokaždé si uvědomím, kolik toho ještě nevím.
A taky je důležité být pravdivý sám k sobě. Nedělat věci jen proto, že jsou zrovna trendy nebo že „se to prodává“. Když jdete vlastní cestou, děláte věci poctivě a srdcem, lidé to poznají. Ne vždycky to přinese okamžitý úspěch, ale z dlouhodobého hlediska je to ta jediná udržitelná cesta. Věřím, že pokud svou práci děláte s úctou k lidem a k řemeslu samotnému, vrátí se vám to.
Jaký přístup preferujete při práci s klienty?
Snažím se vždy vnímat, co zrovna ten konkrétní člověk potřebuje. Někdo si přijde popovídat, chce se odreagovat, sdílet, co prožívá, někdo jiný zase potřebuje úplné ticho a prostor pro sebe. V tomhle se snažím být maximálně empatický – vycítit atmosféru, naladit se na klienta a vytvořit prostředí, ve kterém se cítí bezpečně a příjemně. Myslím, že právě tohle dělá dobrého kadeřníka – nejen technika, ale schopnost navázat vztah, být lidský a citlivý k náladám druhých.
Zároveň se nebojím nastavit hranice, když je to potřeba. Když provádím náročnější úkon, který vyžaduje maximální soustředění – ať už jde o složité barvení nebo střih, který musí sedět na milimetr přesně – řeknu klientovi na rovinu, že potřebuju ticho, abych odvedl tu nejlepší práci. Myslím, že je to férové. Klienti to většinou ocení, protože cítí, že ke své práci přistupuju opravdu zodpovědně.
V konečném důsledku je pro mě nejdůležitější, aby se u mě lidé cítili dobře – ať už se chtějí vypovídat, nebo si jen v tichu odpočinout. Věřím, že dobrý salon není jen o službě, ale o celkové atmosféře. Je to takový malý svět, kam si člověk chodí nejen pro krásné vlasy, ale i pro energii, odpočinek a někdy i povzbuzení.
Je něco, co děláme při péči o své vlasy vyloženě špatně? Existuje vůbec nějaká univerzální rada v péči o vlasy?
Ano, často zapomínáme na úplný základ – vlasovou pokožku. Přitom právě tam všechno začíná. Pokud není pokožka zdravá, nebudou zdravé ani vlasy. Spousta lidí se zaměřuje pouze na délky, řeší roztřepené konečky, lesk nebo hebkost, ale zapomínají, že bez správně fungující pokožky hlavy vlasy nikdy nebudou v optimální kondici. Je to podobné jako u rostlin – bez zdravé půdy nic neporoste.
Základem každé rutiny by měl být kvalitní, šetrný šampon bez zatěžujících látek, které mohou ucpávat póry a narušovat přirozenou rovnováhu. Místo toho doporučuji produkty s přírodními nebo funkčními aktivními látkami, které podporují zdraví vlasové pokožky a jsou šetrné k celému organismu. Důležitý je samozřejmě i kondicionér – nejen pro uhlazení, ale i pro výživu a ochranu vlasového vlákna.
Nedílnou součástí by měla být i hloubková péče – masky jednou až dvakrát týdně podle stavu vlasů. A často opomíjený krok: vždy vlasy vyfénovat, zejména pokožku hlavy. Mokrá pokožka je ideální prostředí pro množení kvasinek, vznik lupů, podráždění nebo i svědění. Není pravda, že nechat vlasy volně uschnout je to nejzdravější – právě naopak. Suchá pokožka je základ.
A velmi důležité je nezapomínat na termoochranu. Jakmile používáte jakýkoliv zdroj tepla – ať už fén, kulmu nebo žehličku – vystavujete vlasy extrémní zátěži. Termoochranné produkty vytvoří bariéru, která vlas chrání před spálením a ztrátou vlhkosti. Mnoho lidí tento krok stále podceňuje, přitom je to jedna z nejdůležitějších věcí, pokud chceme mít krásné, silné a zdravé vlasy dlouhodobě.
Založil jste vlastní značku vlasové kosmetiky a také doplňků stravy. Co Vás k tomuto kroku vedlo a v čem spatřujete největší výzvy či překážky?
Původně jsem chtěl jen vytvořit produkty, které mi v práci chyběly. Ale postupně mi došlo, že pokud chci, aby klienti měli zdravé vlasy, musím jim dát i nástroj, jak o ně pečovat doma. Vadilo mi, že i známé značky obsahují složky, které vlasům z dlouhodobého hlediska škodí. A tak jsme začali vyvíjet vlastní řadu. Největší výzvou je udržet kvalitu a inovaci. Ale když máte vizi a dobrý tým, jde všechno.
Jak produkty vznikají a na jaké filozofii značka staví?
Spolupracujeme s odborníky – dermatology, chemiky a vědci, kteří nám pomáhají vybírat složení tak, aby bylo skutečně účinné, ale zároveň maximálně šetrné. Já sám do vývoje vkládám zkušenosti z praxe v salonu – vím, co klientům chybí, co opravdu funguje a co naopak vlasy dlouhodobě zatěžuje. Sledujeme nejnovější trendy, jezdíme na mezinárodní veletrhy a konference, naposledy třeba Cosme Week v Japonsku, kde jsme načerpali spoustu inspirace z korejské a japonské kosmetické technologie.
Naší filozofií je především funkčnost, šetrnost a dlouhodobý efekt. Nechceme vyrábět produkty, které krásně voní, ale po pár týdnech vlasy poškodí. Jde nám o skutečný výsledek – o zdravé vlasy a pokožku. A zároveň chceme, aby byla tato kvalita dostupná i doma, aby si ji klienti nemuseli dopřávat jen v salonu. Proto tvoříme produkty tak, aby byly účinné, ale zároveň jednoduché na použití i pro běžného uživatele.
Nejnovější řada Longevity byla vytvořena pro péči o pleť. Můžete nám ji více přiblížit? V čem tkví její jedinečnost?
Longevity vznikla z potřeby mít péči o pleť, která je opravdu smysluplná – nic navíc, žádné zbytečnosti, ale naopak složení, které pleti reálně pomáhá. Vychází z filozofie, že pokud chceme, aby naše pleť vypadala dobře i za pár let, musíme se o ni starat dlouhodobě a s rozmyslem.
Používáme v ní látky, které patří k tomu nejnovějšímu, co současná kosmetická věda nabízí – třeba REjuveNAD™, Fucogel® nebo Ectoin®. To jsou složky, které pomáhají s hydratací, regenerací i ochranou pleti. Nejsou tam proto, že zní dobře, ale proto, že mají reálný účinek a já vidím výsledky i na sobě nebo na lidech kolem sebe.
Zároveň jsme chtěli, aby se ta péče dala používat každý den, aby byla jednoduchá, příjemná, nezatěžovala pleť a neobsahovala zbytečnou chemii. Pro mě osobně je to řada, za kterou si opravdu stojím, protože vznikla na základě reálné potřeby – nejen mojí, ale i mých klientů.
Na čem momentálně pracujete a co chystáte do budoucna? Kde čerpáte inspiraci?
Momentálně připravujeme několik nových produktů, plánujeme vstup na další zahraniční trhy a čekají nás i přednášky – třeba v New Yorku na lékařském kongresu o padání vlasů. Inspiraci čerpám všude – na cestách, u klientů, od kolegů, i ze svých vlastních zkušeností. A hodně taky v přírodě a ve chvílích ticha.
Vaše pracovní nasazení před časem vedlo až k vyhoření. Jak se změnil po této zkušenosti Váš přístup k práci nebo životu? Co bylo nejtěžší během tohoto období?
Nejtěžší bylo si přiznat, že nejsem stroj. Dlouho jsem měl pocit, že zvládnu všechno, že dokážu pracovat nonstop, bez odpočinku, bez pauzy. Byl jsem zvyklý jet na sto dvacet procent, protože mě moje práce baví a nechtěl jsem nic omezit. Jenže pak přišel moment, kdy se to najednou zlomilo. Přišlo to úplně nečekaně. Přišel jsem domů, zavřel dveře a sesypal se. Nedokázal jsem pochopit, co se se mnou vlastně děje.
Zpočátku jsem si to nechtěl připustit. Myslel jsem si, že je to jen únava nebo nemoc, že to přejde. Ale nepřešlo. A když mě pak přijali do psychiatrické léčebny, bylo pro mě těžké vůbec přijmout, že jsem na té druhé straně. Já, který byl vždycky ten silný. Najednou jsem byl ten, kdo potřebuje pomoc.
Ale dnes zpětně vím, že právě tohle mi otevřelo oči. Pochopil jsem, že odpočinek není slabost, ale nutnost. Naučil jsem se říkat „ne“, když cítím, že je toho moc. Naučil jsem se vnímat svoje tělo, svoje emoce, a neignorovat varovné signály. Umím si dát pauzu, být chvíli sám, odpojit se. A v tom je podle mě největší síla – dát si vědomě prostor a čas na sebe, ne až ve chvíli, kdy vás k tomu donutí okolnosti nebo zdraví.
Lidé mnohdy přehlížejí varovné signály, bylo to u Vás také tak? Co Vám nakonec pomohlo se z toho dostat? Bývá to totiž běh na dlouhou trať.
Ano, úplně stejně. Myslel jsem si, že to zvládnu. Ale najednou jsem nebyl schopný vstát z postele. Pomohla mi upřímnost – k sobě i k okolí. A taky pomoc odborníků. Člověk si musí uvědomit, že říct si o pomoc není slabost. A hlavně, že je to běh na dlouhou trať. Nevyřeší se to za víkend.
Náročnou léčbou jste si prošel už v dětství kvůli tzv. golfové noze, což popisujete i ve své knize. I přes určité prognózy lékařů jste nakonec závodně tančil, a i kadeřnická profese je o tom být stále na nohou. Co pro Vás bylo tím hnacím motorem, dokázat, že to jde i jinak? Dnes lidé často něco vzdávají, a to zdaleka nemusí řešit až tak vážný problém.
Asi ta moje tvrdohlavost. Když mi někdo řekl, že něco nepůjde, měl jsem potřebu dokázat, že to půjde. Věřil jsem, že omezení nejsou překážkou, ale výzvou. Lékaři mi nakonec přiznali, že právě tahle zarputilost mi zachránila chůzi. Dnes už vím, že není nic, co by člověk nezvládl, pokud opravdu chce.
Jakou radu byste dal mladým lidem, kteří chtějí prorazit nejen v kadeřnickém světě?
Řekl bych – nepřeskakujte fáze. Dneska máme všichni tendenci chtít všechno hned. Vidíme úspěch zvenčí, na sítích, v médiích, ale už nevidíme tu cestu, která k němu vedla. Jenže právě ty začátky, které jsou často těžké, nekomfortní a nejdou podle představ, jsou nesmírně důležité. Učí nás vytrvalosti, pokoře, trpělivosti. A to je základ nejen pro kadeřníky, ale pro jakoukoli profesi.
Není nic špatného na tom začít od nuly. Naopak – člověk se toho v těch prvních letech naučí nejvíc. Důležité je být otevřený, učit se od ostatních, pozorovat, ptát se a nebát se chyb. Protože když si všechno projdete poctivě, získáte zkušenosti, které vám pak nikdo nevezme.
A hlavně – buďte pokorní. I když se vám začne dařit, pořád je co objevovat. Já se dodnes učím, jezdím na konference, vzdělávám se. A mám to štěstí, že mě to pořád baví. Takže moje rada zní: Dělejte to, co vás naplňuje, buďte pracovití a pokorní, a výsledky přijdou. Možná ne hned, ale přijdou. A budou o to pevnější.
Jak nejraději trávíte volný čas, když už nějaký máte?
Miluju běh, cvičení, cestování, ale taky úplně obyčejné chvíle – třeba sám v autě se zpěvem. Naučil jsem se být rád sám, protože v pracovním životě jsem pořád mezi lidmi. Takže pro mě je největší odpočinek čas v tichu, sám se sebou.
Hodně cestujete, která země si Vás nejvíce získala?
Těch míst je víc, každé mě něčím obohatilo. Mám rád Japonsko – jejich přístup k estetice, detailu, péči o tělo i mysl je mi blízký. Je to země, kde má každá věc své místo a účel, a to mě fascinuje. Navíc jsou tam obrovsky napřed v kosmetických technologiích, což mě inspiruje i profesně.
Ale pokud bych měl mluvit o místě, kde si nejvíc odpočinu, pak jsou to určitě hory. Tam dokážu úplně vypnout, být sám se sebou, zpomalit. Ten klid, prostor a čerstvý vzduch mi dělají dobře. V horách mám pocit, že se dokážu znovu nadechnout – nejen fyzicky, ale i mentálně. Nabíjejí mě víc než jakékoli rušné velkoměsto nebo exotická destinace.
Říkáte si, že nová Longevity řada by byla přesně to pravé pro vaši pleť? Tak se podívejte do soutěžní části našich stránek, něco jsme pro vás s Tomášem Arsovem připravili.
Autor: Kristýna Solničková
Foto: se souhlasem Tomáše Arsova
