Nabídl vám lékař chirurgickou nebo konzervativní léčbu inkontinence a vy nevíte, které řešení je pro vás vhodné? Obě metody mají svá pro i proti. Správně zvolená léčba závisí především na typu, příčině a závažnosti inkontinence. Ovlivňuje ji také celkový stav pacienta a v neposlední řadě jeho vlastní preference.
Močová inkontinence je zdravotní problém se společenským dopadem, který může pacienta omezovat v běžných denních aktivitách. Negativně tak ovlivňuje kvalitu jeho života. Správný výběr léčby bychom proto neměli podceňovat. Inkontinence se léčí zpravidla konzervativně. Tam, kde tento způsob léčby nezabírá nebo se jedná o závažnější typ inkontinence, může lékař doporučit operaci. Zvolený postup ale vždy závisí na konkrétním pacientovi a na jeho domluvě s lékařem.
Typy inkontinence
Rozlišujeme čtyři základní typy inkontinence:
• Stresová inkontinence je jedním z nejčastějších typů. K nechtěným únikům moči dochází při zvýšení nitrobřišního tlaku (např. při kašli, smíchu, cvičení, zvedání těžkých břemen) u žen například v důsledku těhotenství, porodu či menopauzy, u mužů po odstranění prostaty.
• Urgentní inkontinence a tzv. hyperaktivní močový měchýř − takto je označován únik moči doprovázený náhlým nucením na močení čili urgencemi (příčinou mohou být například infekce či některá neurologická onemocnění).
• Smíšená inkontinence představuje kombinaci obou předchozích typů.
• Paradoxní neboli inkontinence z přetékání je dána poruchou vypuzovací funkce močového měchýře, kdy dochází k odtékání moči po kapkách z přeplněného močového měchýře po zástavě močení (setkáváme se s ní při některých onemocněních nervového systému, u mužů při zvětšení prostaty aj.).
Mezi dva nejčastější typy patří inkontinence stresová a urgentní. Stresová inkontinence postihuje až pětinu populace, výskyt urgentní a ostatních typů inkontinence bývá o něco nižší.
Stresová inkontinence a její léčba
Konzervativní léčba
Konzervativní léčbou se obecně rozumí nechirurgická terapie − tedy veškeré postupy a prostředky kromě operace. V případě léčby stresové inkontinence zahrnuje:
• úpravu režimu − obecně sem patří snížení tělesné hmotnosti, zanechání kouření a úprava dietního a pitného režimu,
• posílení svalů pánevního dna, při kterém se využívá soubor cviků posilující kontrakční schopnost svalů pánevního dna. Tyto svaly poskytují základní oporu močové trubici. Patří sem tzv. Kegelovy cviky, které jejich autor poprvé popsal a použil již v roce 1948. Efekt léčby pak závisí na správném a především pravidelném provádění cvičení. Zhodnocení efektu léčby lze očekávat zpravidla za několik měsíců. Různé obdoby tzv. Kegelových cviků se v některých případech využívají i k léčbě erektilní dysfunkce a předčasné ejakulace,
• elektrostimulace je léčebnou metodou, při které se využívají elektrické proudy ke stimulaci nervů svaloviny pánevního dna,
• léčba pesary spočívá ve změně anatomických poměrů zavedením pesaru do pochvy. Tuto metodu lze doporučit jako náhradní řešení pacientkám, které nemohou nebo nechtějí být operovány,
• léky − dle příčiny stresové inkontinence se v léčbě zkoušejí léky s různým mechanismem účinku. U žen v menopauze se například využívá hormonální léčba estrogeny. Dále se v některých případech podávají antidepresiva ke zlepšení přenosu nervového signálu či se uplatňují léky ovlivňující specifické nervosvalové přenašeče v močovém měchýři a močové trubici. Nevýhodou jsou možné vedlejší účinky těchto léků (například pokles krevního tlaku aj.),
• inkontinenční pomůcky, jako jsou absorpční vložky, pleny a podložky, se již staly zcela běžnou součástí léčby pacientů s inkontinencí a zvyšují kvalitu jejich života.
Chirurgická léčba
Existuje několik typů operačních řešení. Jejich principem je různým mechanismem vytvořit oporu pro močovou trubici, což hraje zásadní roli při udržení moči při zvýšení nitrobřišního tlaku. V některých případech může problém spočívat ve zvýšené pohyblivosti močové trubice, případně hrdla močového měchýře. Tato porucha se řeší například vložením speciální pásky, která vytvoří podporu. Další možností může být také zavěšení hrdla močového měchýře nebo močové trubice pomocí nevstřebatelných stehů. Pokud je příčinou nechtěných úniků moči narušená funkce svěrače močové trubice, je možné pacientovi voperovat umělý svěrač.
Existují i jiná operační řešení upravující anatomické poměry. Další z možností pak může být aplikace některých látek (silikonu či kolagenu) pod hrdlo močového měchýře. Tento postup napomůže k udržení moči i přes změnu tlaku v močové trubici. Úspěšnost této metody se udává kolem 20 %, její výsledek však bývá jen dočasný − vydrží kolem tří měsíců.
Jak na urgentní inkontinenci?
Konzervativní léčba
Tento typ léčby urgentní inkontinence zahrnuje:
• režimová opatření − opět sem patří snížení tělesné hmotnosti, rovnoměrný příjem tekutin a omezení nevhodných nápojů (např. káva, sycené nápoje) a potravin (př. citrusy, kořeněná jídla),
• trénink močového měchýře (tzv. bladder dril) − tato metoda je založená na přesném stanovení intervalů močení, cílem je tyto intervaly postupně prodlužovat. Zdroje uvádějí zlepšení příznaků inkontinence u 25−57 % pacientů,
• rehabilitace svalů pánevního dna − i pro léčbu urgentní inkontinence lze využít tuto již výše zmíněnou metodu,
• léky − cílem je zvýšení kapacity močového měchýře a omezení urgentního nucení na močení. Nejčastěji se využívají léky ze skupiny tzv. anticholinergik, které snižují dráždivost svalů močového měchýře. Nevýhodou této léčby mohou být vedlejší účinky, jako je sucho v ústech nebo zácpa. Pacientům se většinou aplikují také hormony estrogeny a další léky,
• inkontinenční pomůcky jsou i v tomto případě vhodnou léčebnou pomůckou.
Chirurgická léčba
Urgentní inkontinence se většinou léčí výše uvedenými konzervativními metodami. Pokud jsou však neúspěšné, lze v některých případech navrhnout i operační řešení. Jejich cílem je zvětšit kapacitu močového měchýře, nebo jej v závažných případech dokonce zcela obejít a moč začít odvádět jinou cestou. Další možností může být také aplikace látky botulotoxinu do svaloviny močového měchýře. Výsledkem je rovněž zvýšení kapacity močového měchýře a zmírnění nucení na močení. Efekt vydrží 3−12 měsíců, pak je nutné léčbu opakovat. Aplikace botulotoxinu s sebou také nese riziko nežádoucích účinků. Podle zahraničních studií k nim nejčastěji patří močové infekce a neschopnost se po nějakou dobu od výkonu vymočit. Tento problém si může následně vyžádat i přechodnou nutnost zavedení močové cévky. Po zákroku pacientům navíc hrozí i krvácení do moči, celková únava a nespavost.
Jaká metoda je vhodnější?
Na tuto otázku není jednoznačná odpověď. Primární úlohu, především v lehčích případech, většinou hraje konzervativní léčba. Zejména metoda spočívající v režimových opatřeních a v rehabilitaci svalů pánevního dna s sebou nese nespornou výhodu, že nemá žádné nežádoucí účinky. Při neuspokojivém průběhu popsaných konzervativních metod by pacientovi mělo být, je-li to možné, navrženo operační řešení. Jednotlivé postupy léčby se vzájemně doplňují.
Typy inkontinence
Rozlišujeme čtyři základní typy inkontinence:
• Stresová inkontinence je jedním z nejčastějších typů. K nechtěným únikům moči dochází při zvýšení nitrobřišního tlaku (např. při kašli, smíchu, cvičení, zvedání těžkých břemen) u žen například v důsledku těhotenství, porodu či menopauzy, u mužů po odstranění prostaty.
• Urgentní inkontinence a tzv. hyperaktivní močový měchýř − takto je označován únik moči doprovázený náhlým nucením na močení čili urgencemi (příčinou mohou být například infekce či některá neurologická onemocnění).
• Smíšená inkontinence představuje kombinaci obou předchozích typů.
• Paradoxní neboli inkontinence z přetékání je dána poruchou vypuzovací funkce močového měchýře, kdy dochází k odtékání moči po kapkách z přeplněného močového měchýře po zástavě močení (setkáváme se s ní při některých onemocněních nervového systému, u mužů při zvětšení prostaty aj.).
Mezi dva nejčastější typy patří inkontinence stresová a urgentní. Stresová inkontinence postihuje až pětinu populace, výskyt urgentní a ostatních typů inkontinence bývá o něco nižší.
Stresová inkontinence a její léčba
Konzervativní léčba
Konzervativní léčbou se obecně rozumí nechirurgická terapie − tedy veškeré postupy a prostředky kromě operace. V případě léčby stresové inkontinence zahrnuje:
• úpravu režimu − obecně sem patří snížení tělesné hmotnosti, zanechání kouření a úprava dietního a pitného režimu,
• posílení svalů pánevního dna, při kterém se využívá soubor cviků posilující kontrakční schopnost svalů pánevního dna. Tyto svaly poskytují základní oporu močové trubici. Patří sem tzv. Kegelovy cviky, které jejich autor poprvé popsal a použil již v roce 1948. Efekt léčby pak závisí na správném a především pravidelném provádění cvičení. Zhodnocení efektu léčby lze očekávat zpravidla za několik měsíců. Různé obdoby tzv. Kegelových cviků se v některých případech využívají i k léčbě erektilní dysfunkce a předčasné ejakulace,
• elektrostimulace je léčebnou metodou, při které se využívají elektrické proudy ke stimulaci nervů svaloviny pánevního dna,
• léčba pesary spočívá ve změně anatomických poměrů zavedením pesaru do pochvy. Tuto metodu lze doporučit jako náhradní řešení pacientkám, které nemohou nebo nechtějí být operovány,
• léky − dle příčiny stresové inkontinence se v léčbě zkoušejí léky s různým mechanismem účinku. U žen v menopauze se například využívá hormonální léčba estrogeny. Dále se v některých případech podávají antidepresiva ke zlepšení přenosu nervového signálu či se uplatňují léky ovlivňující specifické nervosvalové přenašeče v močovém měchýři a močové trubici. Nevýhodou jsou možné vedlejší účinky těchto léků (například pokles krevního tlaku aj.),
• inkontinenční pomůcky, jako jsou absorpční vložky, pleny a podložky, se již staly zcela běžnou součástí léčby pacientů s inkontinencí a zvyšují kvalitu jejich života.
Chirurgická léčba
Existuje několik typů operačních řešení. Jejich principem je různým mechanismem vytvořit oporu pro močovou trubici, což hraje zásadní roli při udržení moči při zvýšení nitrobřišního tlaku. V některých případech může problém spočívat ve zvýšené pohyblivosti močové trubice, případně hrdla močového měchýře. Tato porucha se řeší například vložením speciální pásky, která vytvoří podporu. Další možností může být také zavěšení hrdla močového měchýře nebo močové trubice pomocí nevstřebatelných stehů. Pokud je příčinou nechtěných úniků moči narušená funkce svěrače močové trubice, je možné pacientovi voperovat umělý svěrač.
Existují i jiná operační řešení upravující anatomické poměry. Další z možností pak může být aplikace některých látek (silikonu či kolagenu) pod hrdlo močového měchýře. Tento postup napomůže k udržení moči i přes změnu tlaku v močové trubici. Úspěšnost této metody se udává kolem 20 %, její výsledek však bývá jen dočasný − vydrží kolem tří měsíců.
Jak na urgentní inkontinenci?
Konzervativní léčba
Tento typ léčby urgentní inkontinence zahrnuje:
• režimová opatření − opět sem patří snížení tělesné hmotnosti, rovnoměrný příjem tekutin a omezení nevhodných nápojů (např. káva, sycené nápoje) a potravin (př. citrusy, kořeněná jídla),
• trénink močového měchýře (tzv. bladder dril) − tato metoda je založená na přesném stanovení intervalů močení, cílem je tyto intervaly postupně prodlužovat. Zdroje uvádějí zlepšení příznaků inkontinence u 25−57 % pacientů,
• rehabilitace svalů pánevního dna − i pro léčbu urgentní inkontinence lze využít tuto již výše zmíněnou metodu,
• léky − cílem je zvýšení kapacity močového měchýře a omezení urgentního nucení na močení. Nejčastěji se využívají léky ze skupiny tzv. anticholinergik, které snižují dráždivost svalů močového měchýře. Nevýhodou této léčby mohou být vedlejší účinky, jako je sucho v ústech nebo zácpa. Pacientům se většinou aplikují také hormony estrogeny a další léky,
• inkontinenční pomůcky jsou i v tomto případě vhodnou léčebnou pomůckou.
Chirurgická léčba
Urgentní inkontinence se většinou léčí výše uvedenými konzervativními metodami. Pokud jsou však neúspěšné, lze v některých případech navrhnout i operační řešení. Jejich cílem je zvětšit kapacitu močového měchýře, nebo jej v závažných případech dokonce zcela obejít a moč začít odvádět jinou cestou. Další možností může být také aplikace látky botulotoxinu do svaloviny močového měchýře. Výsledkem je rovněž zvýšení kapacity močového měchýře a zmírnění nucení na močení. Efekt vydrží 3−12 měsíců, pak je nutné léčbu opakovat. Aplikace botulotoxinu s sebou také nese riziko nežádoucích účinků. Podle zahraničních studií k nim nejčastěji patří močové infekce a neschopnost se po nějakou dobu od výkonu vymočit. Tento problém si může následně vyžádat i přechodnou nutnost zavedení močové cévky. Po zákroku pacientům navíc hrozí i krvácení do moči, celková únava a nespavost.
Jaká metoda je vhodnější?
Na tuto otázku není jednoznačná odpověď. Primární úlohu, především v lehčích případech, většinou hraje konzervativní léčba. Zejména metoda spočívající v režimových opatřeních a v rehabilitaci svalů pánevního dna s sebou nese nespornou výhodu, že nemá žádné nežádoucí účinky. Při neuspokojivém průběhu popsaných konzervativních metod by pacientovi mělo být, je-li to možné, navrženo operační řešení. Jednotlivé postupy léčby se vzájemně doplňují.
Zdroje:
https://www.medicinenet.com/kegel_exercises_for_men/article.htm#what_are_kegel_exercises_for_men
https://www.botoxforincontinence.com/botox-can-help/side-effects.aspx
http://www.sukl.cz/sukl/fi-leden-2016?highlightWords=leden+2016
http://www.cus.cz/pro-pacienty/diagnozy/unik-moci-mocova-inkontinence/
https://www.urologiepropraxi.cz/pdfs/uro/2013/02/04.pdf
https://www.urologiepropraxi.cz/pdfs/uro/2014/04/12.pdf
