Již mnoho let si řada plastických chirurgů uvědomuje, že jejich obor je třeba vnímat nikoliv izolovaně, ale v kontextu oborů dalších. Pro někoho možná překvapivě mezi ně patří také psychologie a umění. Hlavním cílem plastické chirurgie je, řekněme vylepšení, ale při zachování přirozeného vzhledu. Takový výsledek klienta výrazně nemění (ve smyslu, že včera jste vypadali na 100 let a tři dny po zákroku na 20) a umožňuje mu stále zůstat sebou samým. Jedině tak může člověk nabýt ztracenou sebedůvěru nebo být spokojen se sebou samým. Jak konkrétně tedy souvisí facelift s uměním? Například s tím, které tvořil Leonardo da Vinci?
Centrální obličejový trojúhelník, proč je tak důležitý?
V Metropolitním muzeu v New Yorku byla provedena studie, která zkoumala, na jakou část obličeje se lidé při setkání s ostatními dívají nejdříve. Výsledky ukázaly, že náš pohled vede prakticky vždy nejprve do oblasti očí, poté sjede dolů na ústa, aby se opět vrátil k očím. Teprve potom se začínáme zajímat i o ostatní části obličeje. Je zajímavé, že tento postup platí pro dospělé, stejně jako pro malé děti, a je nám tedy zcela přirozený a vrozený. Lze říci, že trojúhelník tvořený očima a ústy je tou nejdůležitější částí obličeje. Právě podle vzhledu tohoto trojúhelníku totiž obličej hodnotíme nejdříve. Vše se děje podvědomě, aniž bychom si to uvědomovali.
Tohoto faktu si byli zcela přirozeně vědomi i velcí umělci minulosti. Právě proto jsou například na dílech Andyho Warhola vždy zvýrazněny oči a rty, naopak všechny ostatní prvky obličeje bývají potlačovány. Warhol tímto způsobem zdůrazňoval krásu svých uměleckých objektů a jejich svěží mládí. Stejné principy platí i pro svět fotografie. Jedna z nejslavnějších obálek módního časopisu Vogue z roku 1950 zobrazuje ve skutečnosti pouze oči a ústa modelky. Tato kompozice vytváří dojem krásy tak, jak jí přirozeně vnímáme. Na obálce časopisu New York Magazine se objevila fotografie zpěvačky Madonny, na které měla obličej přímo se zvýrazněným centrálním obličejovým trojúhelníkem.
Jaké rysy dělají krásný obličej?
Díky tomu, že jsme pochopili význam centrálního obličejového trojúhelníku pro vnímání krásy, můžeme o ní uvažovat objektivně a analyticky. Obecně lze říct, že za krásný budeme považovat takový obličej, který bude mít centrální obličejový trojúhelník výrazný. Důležité budou široké oči, nejlépe světlé, a souměrné rty. Je také třeba, aby obličej neměl další výrazné rysy jako třeba velký nos nebo příliš výrazné tváře. Tyto rysy by totiž odváděly pozornost od centrálního obličejového trojúhelníku a rušily jeho estetiku. Krásným příkladem je herečka Brigitte Bardot, která byla považována za symbol krásy. I v jejím případě je zřetelný a výrazný centrální obličejový trojúhelník.
Jak se na centrálním obličejovém trojúhelníku podepisují další anatomické prvky?
Z teorie o centrálním obličejovém trojúhelníku tedy vyplývá, že klíčovými prvky pro vnímání obličeje jsou oči a rty. Mohou však být zvýrazněny, nebo jinak ovlivněny, dalšími anatomickými prvky. V první řadě jsou zde tváře. Ty fungují jako určitá základna pro naše oči. Vzhled očí lze proto vylepšit například upravením velikosti tváří. I v tomto případě lze nalézt v historii umění doklad o tom, že velcí umělci si význam tváří pro vzhled obličeje dobře uvědomovali. V italské Florencii můžeme dnes obdivovat slavný obraz Primavera od Sandra Botticelliho, který je toho dokonalým příkladem.
Velký význam má také obočí a v neposlední řadě jde o vzájemnou polohu středové a dolní části obličeje. Tu charakterizuje křivka, kterou architekti znají jako “ogee” a matematici o ni mluví jako o křivce s inflexním bodem. Jedná se o křivku, která má dvě části, jedna je konvexní (tj. ven prohnutá), druhá potom konkávní (tj. “vypouklá”). Správný tvar této křivky významně vylepšuje vzhled centrálního trojúhelníku, neboť právě z něj plyne existence zmíněné základny pro oči i dotvoření trojúhelníkového tvaru.
Pokračovat můžete na článek další díl článku “Vědecký a umělecký pohled na facelift“.
Zdroj: V CLINIC
Autor: MUDr. Ventruba
Foto: Adobe Stock
Pěkný článek.