Jednoho dne přišla a říká: “V srdci jsem mu už dávno odpustila, ale v hlavě se mi honí tolik myšlenek, že ani nevím, jestli to zvládnu odpustit úplně.”
Tak se ptám: “Jak víte, že jste v srdci odpustila?”
Ona: “Vždycky když mám radost, on je první člověk, kterému to chci říct. A když je mi smutno, on je jediný člověk, kterému se chci svěřit.”
Ptám se znova: “Krásné! A z jakého důvodu si myslíte, že nezvládnete odpustit úplně?”
Ona: “Když to vidím okolo, co se děje, tak si hned řeknu, že to stejně nemá smysl. Kamarádky říkaly, abych si dala pozor.”
Odpovídám: “Lidé okolo a kamarádky řídí Váš život?”
Ona: “Ovšem že ne, to já se rozhoduji.”
Odpovídám: “Tak z jakého důvodu si Vy myslíte, že nezvládnete odpustit úplně?”
Zamyslí se, otáčí zlehka hlavou směrem k oknu a odpovídá: “Mám strach. Mám takový strach, že o něj zase přijdu, že si to neumíte ani představit.”
Odpovídám: “Odkud skutečně pramení bolest, kterou cítíte? Jak stará je ta bolest?”
Ona: “Stará?”
Odpovídám: “Ano, říkáte zase.”
Rozplakala se a současně se omlouvá za svůj pláč, že normálně nepláče na veřejnosti. Podávám paní kapesníky a tiše říkám, že je to v pořádku.
Komu paní v tomto příběhu ve skutečnosti toužila odpustit?
Myslím, že není podstatné, jak by tento příběh dopadl, nevychází ze žádného konkrétního případu, nicméně se nás může dotýkat na osobní rovině.
Situaci vnímáme jinak, ale stejně tak můžeme získat odstup i od osobních příběhů. Alespoň po dobu sebereflexe, upřímného prozření.
Jde o určitou formu nadhledu v našich životech, že nic není takové, jak si celou dobu myslíme. Vše má daleko hlubší souvislosti a náš postoj je mnohdy ovlivněn jinými souvislostmi a osobami, než si ve skutečnosti myslíme. Připustit tuto možnost je v přiznání si, že jsme v každé situaci stejným dílem zodpovědní za výsledek.
Praxe a zkušenosti říkají, že úspěšné výsledky máme tendenci přičítat vlastní zásluze, v opačném případě tíhne pozornost hledat chybu u ostatních.
Současné dny jsou o signálech zhmotňování nových začátků, jež díky přicházejícímu jaru začínají proudit do našich životů. Těšíme se a věříme.
V posledních pár dnech jsme mohli být vedeni do hlubin našeho světa emocí a skrytých tužeb.
Srdeční GPS nám jemně naznačila cestu. Na nás je, jak se k tomu postavíme, jak jsme flexibilní, ale i připravení následovat tuto cestu.
Co vyplavalo na povrch?
Co je potřeba nechat odejít se zimou?
Nechť vše neužitečné odejde se zimou, aby odešlo, záleží na nás, zda se pustíme. Jsou to myšlenky, názory, přesvědčení, bolesti, zranění, jež jsou s námi dlouho.
To ovšem neznamená, že s námi musí zůstat. Často se tak stává, neboť je to známé a pohodlné. Fungujeme tak dlouho a změna je o uvědomění si vlastních rezerv a svěžesti uvolněného nového potenciálu.
Aby vznikl prostor pro nové, musí něco odejít. Mít a žít něco jiného, znamená udělat něco jinak.
Život je o změně, o vzrušení, o lásce. Je radost tvořit, tak se nechme vést. Jaro začíná, příroda se probouzí a nové začátky jsou na cestě.
Přeji nádherné jarní dny!
*heart*
Veronika
