Zajímají Vás energie, taroty a tajemno vůbec? Pak vítejte u mě 🙂
Runová magie přitahuje poslední dobou čím dál tím více lidí, a tak jsem se rozhodla i já pro prozkoumání jejich symbolů a významů. Díky tomu vznikla i moje touha vyrobit si vlastní runové kameny. Jako nejvíce dostupné bylo dřevo. Pustila jsem se do toho a vznikla první sada dřevěných koláčků, do kterých jsem symboly pečlivě vypálila.
Co ale runy jsou, k čemu se používaly a jak vlastně vznikly?
Již od pradávna člověk považoval symboly za něco magického a mocného. Síla run spočívá v tom, co všechno nás mohou naučit a pomoci pochopit. Runy nám pomáhají, a když je používáme moudře, poradí nám rychle a účinně.
Runy nám nedají odpověď na všechny životní problémy, ani nám nepomohou získat nějaké magické schopnosti. Ukazují však směr, jakým by jsme se v životě měli ubírat. Runy představují určité symboly a práce s nimi nám zpřístupní rady run.
V dávných dobách bylo věštění z run doménou jen několika vybraných jedinců. Dnes mnoho lidí hledá odpovědi na otázky a těmto „hledačům moudrosti“ by se mělo dostat jasného návodu k pradávnému orákulu.
Runy jsou možná nenápadné, ale mocné a mohou mít značné důsledky v různých oblastech. Nepoužívají se pouze k věštění, ale i k ochraně, léčení, posílení a učení. Tajemství run není žádnou záhadou, je to prostě cesta k vyšší moudrosti, na níž se může vypravit každý z nás.
Historie run
Runy byly posvátné písmo, jež používaly germánské kmeny v severní Evropě, zejména v Británii, Skandinávii a na Islandu. Jejich původ je nejasný, ale runové nápisy se vyskytují od roku 3 našeho letopočtu. Nacházíme je na zbraních, kamenech a nástrojích a jejich hranatý tvar svědčí o tom, že se nepsaly, ale ryly.
Slovo runa znamená „šepot“ nebo „tajemství“, tím je naznačeno i jejich použití k magické praxi. Po celé severní Evropě byli šamani, kteří vytvořili systém a hlubokou duchovní tradici, jejíž nedílnou součástí byly runy. Uměli z nich věštit a používat je při magických úkonech a léčení.
Existuje řada různých runových abeced od starší germánské o 24 znacích po anglosaskou, jež měla původně 28 znaků, ale rozrostla se na třicet tři, a různé severské, dánské a švédské abecedy o 15 až 16 znacích. Zachovalo se přes 4000 runových nápisů a řada runových rukopisů, většinnou ve Švédsku. Další se nalézaly zejména v Norsku, Dánsku, Británii a na Islandu a některé byly objeveny na různých ostrovech při britském a skandinávském pobřeží, ve Francii, Německu a bývalém Sovětském svazu.
Nauka o runách má úzkou souvislost s dlouhými duchovními dějinami Skandinávců a jejich bohů a bohyň, o nichž vyprávějí staré ságy. V severské mytologii byl hlavním bohem Ódin, který dal lidstvu runy. Jeho ženou byla Frigg a měli spolu dva syny – Baldra ( krásného boha ) a Tóra ( boha hromu ). Ódinův bratr Loki byl bůh sváru. V ságách vystupuje celá řada dalších bohů a bohyň, například bůh moře Njörd, bohyně války, lásky a kouzel Freyja, bohyně léčení a věčného mládí Idun a bůh války Týr. Atributy těchto božstev se odrážejí ve významu a magii run. Otec všech severských bohů Ódin prošel šamanskou iniciací, při níž se mu ukázaly runy. Podle pověstí se sám pověsil za nohy na velkém jasanu Yggdrasilu, světovém stromu života. Po devíti dnech a nocích na tomto stromě zemřel, avšak svou nezlomnou vůlí se zrodil znovu a přinesl lidstvu jako dar poznání a moudrost zásvětí – a s nimi runy.
( Pokud Vás láká výklad z klasických run, nebo chcete raději Andělské, zavítejte ke mě na facebookové stránky: https://www.facebook.com/pages/Reiki-Runy-a-ostatn%C3%AD/147758878641426 )
Zdroj foto:Pixabay.com
