Ještě o jednom muži bych chtěla napsat. Věnovat mu pár slov a rozloučit se s ním tak ve své vzpomínce.
Psalo se 20. července letošního roku. Syn slavil 9. narozeniny. Zapnula jsem si internet a najednou čtu anglicky psanou zprávu, že Chester Bennington spáchal sebevraždu oběšením ve své rezidenci. Už toho byl i plný Facebook. Všichni mu následně vzdávali holt. Loučili se s ním, oplakávali ho. I pro mě to bylo z počátku těžké, nepochopitelné – ano, v řadách umělců nalezneme spousty jmen – těch, kteří to nezvládnou a sami si berou život. On měl vše dopředu naplánováno. A když jste trochu všímaví – poznáte z jeho posledních videí, jak se v písni One More Light loučí se vším…se svým publikem…měl ženu Talindu Bentley, měl děti. Pro mě to byl muž s velkým srdcem, silným hlasem…odpočívej v pokoji….
Určitě bych nic podobného nenapsala pár dní po jeho smrti. Potřebovalo se mi to rozležet v hlavě.
If they say
Who cares if one more light goes out?
In a sky of a million stars
It flickers, flickers
Who cares when someone’s time runs out?
If a moment is all we are
We’re quicker, quicker
Who cares if one more light goes out?
Well I do
