Dnes jsem si dovolila sepsat několik mých myšlenkových pochodů na trochu jiné téma. Měla jsem možnost navštívit domek jednoho staršího páru a zaujal mě jejich přístup k věcem a všeobecně k životu. Z každého koutu čišela vděčnost za věci, které mají a které jsou rozhodnuti užívat, dokud se nerozpadnou. Nastřihané větve ze stromu ze zahrady na podpal, šišky z lesa na přitopení, atd. A celou cestu domů my to leželo v hlavě. Krajina kolem mě se míhala a já jsem přemýšlela, kde naše generace ztratila úctu ke zdrojům a začala je brát jako samozřejmost. Já s mým třicátým rokem na krku vnímám svět již jinak než generace válečné a komunistické. A zároveň zase nemám ještě energii a přístup generace narozené již v demokratické republice. Jsem asi nějaká přechodová fáze těchto dvou táborů. A když pozoruji ten vývoj od vděčnosti a ochoty maximálně využít zdroje, které jsou k dispozici, až po neskutečné plýtvání a braní všeho jako samozřejmost… to ani nemluvím o té naší rozežranosti, ve které dost není nikdy dost. Občas mi přijde vtipné, když někdo řeší stres a deprese… sorry… ale jako myslíte, že za druhé světové měly naše babičky pohodu bez stresu? Myslíte si, že za komunismu, kdy se udávalo na každém druhém rohu, lidi se odváželi do pracovních táborů i za maličkosti, které se daly skrýt za politické důvody… tak ty určitě také stresem netrpěli… proberte se. Ano žijeme v nejlepší době, která tady za poslední tisíce let je… a my máme pocit, že je to pro nás stále málo. Chceme víc a víc. Snažíme se naše prázdná srdce naplnit žrádle, emoce nahradit zážitky a myslíme si, že štěstí nalezneme v majetku, který získáme tím, že se sedřeme v práci. Nebudu tu na nikoho machrovat. Zažila jsem za těch mých třicet let různé fáze. Od duchovní a ezoterické, přes vegetariánství, osobní rozvoj mojí maličkosti či mých klientů…. Zažila jsem chvíle, kdy jsem se k duchovnu otočila zády a řekla si, že ten materiální svět je super a začala jsem pro změnu trhat rekordy na této rovině… Dlouho mi trvalo, než jsem našla rovnováhu. Než mě životní facky naučili, kde je ta správná hodnota a co má v životě smysl… A o to víc mě chytlo to moje zajímavé setkání. Setkání s párem, který je spolu opravdu v dobrém i ve zlém již přes padesát let. Který přežil všechny možné režimy. Je inspirativní vidět, jak jednoduchý život s úctou ke zdrojům přináší štěstí. Takže než příště POJEDETE autem do fitka, abyste tam šli BĚHAT, vypít nějaký nesmysl v prášku na super kondici a pojedete zase autem dom… zkuste se zamyslet, zda ten váš život není trochu absurdistán… zda by nebyla lepší procházka v lese. A klidně si tam i posbírejte ty šišky, ať už na ozdobu domova a nebo na topení… vyčistíte si hlavu, ušetříte zdroje a pro vaše tělo to bude mít také mnohem lepší efekt…
Mějte se krásně
Petra
