Včera jsem zase ponocovala. Nic moc jsem nedělala, jen tak jsem hodně dlouhou chvíli zírala do mobilu a pak o něco kratší jsem zírala do televize. No, spíše jsem to kombinovala. Už se mi nějakou dobu motala hlava, než jsem přesvědčila samu sebe, že je opravdu čas jít spát. Bylo to dávno po moji večerce a ráno to bylo znát.
Všichni víme, jak moc je pro nás spánek důležitý a přece se o něj ochuzujeme. A to dokonce pravidelně! Z jakého důvodu zůstávám vzhůru já? No, jednoduše řečeno, užívám si chvilky, kdy ode mě nikdo nic nechce a vím, že když si lehnu, do pěti minut se Kubík vzbudí a začne se klasické kolečko – kojení, uspávaní a (ne)spaní.
Ale říkám si, když už jsem vzhůru, tak bych mohla se svým časem dělat něco užitečnější, než jím jen plýtvat na internetu a sociálních sítích. Nebo ještě hůř, sledováním reklam, protože v televizi v podstatě nic jiného není, než reklama za reklamou. Ale ne, já prostě jen tak sedím a bezmyšlenkovitě přesouvám prst zdola nahoru po monitoru. Světlo, do kterého tupě zírám hlásí mému mozku „V pohodě, ještě není čas spát. Brouzdej dál.“ V podstatě ani nevím, jaký obsah mi proplouvá před očima. Je to jako nějaký trans. Nakonec mi dojde, že vlastně pekelně mrhám časem, odložím mobil a přesouvám se do postele.
Všeho moc škodí
Zcela upřimně, já mám docela hodně velký sklon k závislostem. Ať už je to cokoli, musím na sebe opravdu dohlížet, dávat si na sebe pozor a držet uzdu. Jinak se rozjedu jako neřízený vlak. Z jednoho extrému do druhého. Ať už to je jídlo, psaní, hudba, vzdělávaní, alkohol, nebo cokoli tě napadne. Dobré nebo špatné, všeho moc škodí.
A takové ponocování spojené s modrým světlem obrazovek je opravdu špatný zlozvyk. Občas tomu propadnu a to je pak opravdu znát… Je teprve 9 hodin ráno, ale já už do sebe liji třetí hrnek kávy, protože se prostě nemůžu probrat. Jsem jako zombie po flámu. A třešnička na dortu. Musím rychle zkontrolovat mobil, abych náhodou něco nepropásla. Jak dny plují dál, jsem víc a víc unavená, víc a víc rozptýlená – stává se ze mě taková malá Mamsterka. Jsem roztržitá a podrážděná protože věnuji pozornost mobilu a informacím v něm, zatímco bych měla být více přítomná v přítomnosti a více sledovat co se děje kolem mě v místnosti. Chybí mi trpělivost, protože pořád „musím něco dělat“ na tom pekelném mobilu.
Všechno se vším souvisí, mateřství, péče o sebe, o děti, vztahy – schopnost pečovat o druhé, být tou mámou a ženou, kterou chci být. Jak přesně nás nedostatek spánku a nadměrné užívání „světýlek“ ovlivňují? Pojďme se na to podívat.
Spánek a “světýlka”
Nedostatek spánku má vliv jak na naši psychiku, tak i na naše tělo. Nedostatek spánku způsobuje množení toxinu, který způsobuje Alzhaimera, má vliv na plodnost, imunitu, celkové fyzické i psychické zdraví. Ovlivňuje funkci mozku a schopnost vytvářet si nové vzpomínky, naši schopnost správně se rozhodovat, rozpoznat řeč těla druhých a tím způsobuje extra stres. Extra stres zase může podpořit naši netrpělivost, vznětlivost a můžeme být emočně labilnější. To vše pak vede jen k jedinému – k nespokojenosti sama se sebou.
A to neustálé zírání do mobilu způsobuje, že navzdory tomu, že je dávno tma, mozek dostává z obrazovky signál „Ještě ne. Ještě nevytvářej serotonin, ještě není čas jít spát.“ Následně spánek není tak kvalitní, jak by byl, kdybychom pořád nesledovali ty monitory. Takže výsledek je krátký a nekvalitní spánek, což nás zase přináší na začátek tohoto cyklu – nedostatek spánku.
Můj týden a den bez mobilu
Není to tak dávno, kdy jsem si rozbila mobil. Už dlouho předtím jsem byla ve zvláštním rozpoložení, kdy jsem věděla, že ho mám v ruce až moc, ale nechtělo se mi ho položit.
Když se mi můj mobil rozbil, nijak zvlášť jsem to neprožívala. Když se to tak vezme, ještě mám notebook, který je stejně užitečnější a nemůžu ho používat tak často jak mobil, protože je velký a není to tak snadné. Většinu lidí můžu kontaktovat mailem, fb nebo jinou službou na internetu. V podstatě jsem neměla jediný důvod pořizovat si nový mobil a z cela upřimně se mi do toho ani vůbec nechtělo. Další vybírání a porovnávání různých mobilů a plýtvání peněz. Ach jo…..
Tomuto úkolu jsem se úspěšně vyhýbala celý týden. Užívala jsem si novou „svobodu“, příliv energie a zlepšení nálady.
Moje oblíbené přínosy „odpojení se“
Dobrá nálada
První výhodou „odpojení se ze sítě“ je opravdu velké zlepšení nálady. Zaprvé nedělám něco „jen tak“ bezmyšlenkovitě. Zadruhé, nevyčítám si, že plýtvám časem. Jsem více přítomná a vědomá si okolí, a tak mě nic tak moc neznervózňuje, protože mě to z ničeho neruší. Větší trpělivost znamená víc komunikace a méně nedorozumění a více pochopení pro druhé.
Odpočinek
Jak už jsem psala, mobily apod., mají hodně velký vliv na kvalitu spánku ale i kvantitu. Večer, namísto světel, si užívám knížky a to je skvělá příprava na spánek. (I když někdy, když jde o beletrii, se zapomenu a jdu spát až nad ránem, protože se nemůžu pustit toho příběhu.) Samotný večer bez obrazovky je uklidňující a relaxující.
