Osobně jsem milovala sladké. A tajná láska tam zůstala. Ale vše se změnilo v momentě, kdy jsem začala rodit děti. A nějak instinktivně tajit požírání sladkých cukrů, i když děti pořádně ještě nerozeznaly lidskou tvář.
Probrala jsem se pozdě, ale přece
Měnilo se to tím, jak rostly. Tedy jak rostla první dcera. U syna jsem to již měla vnitřně vyřešené. Prostě jsem kupované sladkosti přestala jíst. Občas si něco upečeme, ale snažíme se najít zdravější alternativu. Med, třtinový nebo kokosový cukr. Špaldovou nebo kokosovou mouku. Dneske jsme se dokonce vrhla do vlastní výroby žaludové mouky.
Zdraví začíná v každé rodině
Celé tohle „snění“ a snažení mi začalo trochu kazit stravování ve školce. Nějak se tomu neumím a nechci přizpůsobit. A ano, školka není místo, kde to začíná. Začíná to v jednotlivých rodinách.
Bydlíme na vesnici, utekli jsme z Prahy. Teď o prázdninách máme na návsi otevřené bistro. Schází se tam rodiny s dětmi, staší, mladí, zkrátka to tam žije. Často vidím obrázek, jak maminka s tatínkem jsi jdou koupit pivo (to je teda také ráda) a zároveň dětem kupují fakt divné sladké srajdy. My tam jdeme vždycky s nakrájenými jablíčky, banány, mrkví, švestkou. A vodou nebo bylinkovým čajem.
Mrzí mě, že učíme děti to, že je tento způsob stravy normální. Sladké limonády a cukernaté džusy, oplatky, bonbóny, hadi a další příšerné cukry.
Pro inspiraci, co jsme dělali v poslední školkový den: Domácí kokosové tyčinky téměř bez cukru.
