Milovat a pustit: Cesta k uzdravení po ztrátě lásky
Před lety jsem křičela do světa jak jsem šťastná, že jsem našla člověka, který ke mně pasuje jako klíč do zámku a jak už nikdy nebudu věřit na lásku, pokud se rozejdeme.
Po necelých pěti letech mé srdce vyslechlo ortel “Asi už tě nemiluji, nevím jestli to půjde zachránit, jsem na mrtvém bodě.” a tak se mi v tu chvíli zbořil svět. Láska je opravdu slepá! …pro lásku jsem ani neviděla, že ona láska tichounce odchází z mého života. Až za sebou hlasitě zabouchla dveře, bylo pozdě! …na všechno!
Je to už rok co jsem sebrala poslední zbytky sil, a odstěhovala se! Pryč od něj… Někam kde se jen tak nepotkáme.
Proč jsem to udělala? Proč jsem za svou lásku nebojovala?
Protože ho MILUJI!!!
Už jsme spolu neuměli sedět v jedné místnosti. Nad námi se často vznášela bouře, která nebyla vidět, ani slyšet – jen cítit. Být tam spolu ještě dnes, tak se naše láska změní v nenávist. A tak jsem ze dne na den zmizela z jeho života…
Často na něj myslím, někdy bych dala nevím co za to, aby jsme se vzali za ruce a řekli si “Pojď, vždyť se máme rádi, spolu to zvládneme.”
Nedávám to na sobě znát, ale já v sobě svádím boj. Miluji ho! a z lásky ho nechám jít. Budu ho dál nosit v srdci a ke štěstí mi bude stačit, když budu vědět, že je šťastný.
Milovat a nechat žít. Milovat a nečekat nic nazpět.
“MILOVAT NEZNAMENÁ VLASTNIT”
Budu ho celý život uchovávat ve svém srdci. Tam na něj nikdo nemůže.
A teď mě omluvte – musím jít dál, cesta je ještě dlouhá, klikatá, trnitá a plná překvapení…. třeba na ní ještě někdy potkám lásku.
PS: Milovat znamená pochopit, že druhý milovat nemusí
Zdroj foto:Pixabay.com
