Nebojme se spojit naší vnitřní wifi J a mějme tak nepřetržitě přístup ke všem odpovědím a tomu, že víme, kudy máme pokračovat na své cestě životem.
Ptáte se, o jaké wifi to mluvím? O tom nejjednodušším spojení sami se sebou. Nejlepší na tom je, že s tím nepřetržitým napojením jsme se sem narodili.
Představme si sami sebe jako nástroj, který nám umožňuje komunikovat s okolním světem, se sebou samotným, se svým srdcem a vším, čím to jednoduše jde. Je třeba mít dobré spojení – tu nejlepší linku, díky které se bez výpadku vždy spojíme sami se sebou i se svým okolím. Díky tomuto spojení můžeme být neustále plni energie a mít jí více než dost na vše, co nás v životě potká.
Díky té wifi můžeme fungovat s daleko větší lehkostí a přirozeností v jakémkoliv období našeho života a toto napojení nám může pomoci v různých situacích a na důležitých rozcestích.
Avšak ve chvílích, kdy toho na sebe navalíme přespříliš, pak se snadno odpojíme sami od sebe a přestáváme tak slyšet sami sebe i svůj vnitřní hlas. V návalu všeho tak snadno zapomínáme sami na sebe i na své vnitřní dítě. Na to vnitřní dítě, které v nás umí rozproudit tu radost z maličkostí a ze života i plamínek věčného mládí.
Ve chvíli, kdy sami sebe začínáme brát příliš vážně a příliš se začneme soustředit na tu cestu, po které kráčíme i kdyby vedla tím správným směrem, v ten moment začneme používat výrazy typu, že nestíháme a nebo nemáme čas. Pokud se na plno začneme soustředit na vše, co jsme na sebe nabalili, pak se začneme ohýbat a zapomeneme, že hvězdy nám svítí nad hlavou.
Jednoduše – když jsme dospěli, mnoho z nás zapomnělo na ty drobnosti, které nás dělají šťastnějšími a bohatšími. Zapomněli jsme přesně na ty drobnosti, co nám doplňují energii a ty, co nás umí napojit na ten pramen radosti J
Poměrně často odkládáme to, co se nám zdá nedůležité a vždy si usmyslíme důležitější věci. A nakonec nám chybí jiskra, budíme se s kruhy pod očima a naši pleť ošetřujeme „zázračnými“ přípravky, abychom naší pleť rozzářili, chybí nám inspirace a ty nápady, kterými jsme dříve přetékali. Jsme tak odpojení.
Přesně tím „musím“ , „nemám čas“ a „nestíhám“ přestřihneme tu síť, kterou jsme byli propojeni sami se sebou a s tím i ty skvělé nápady, inspirace a mnoho energie. Byli jsme plni víry, že tak to je přeci napořád.
Ono je jednoduché naložit si toho hodně a začít nestíhat. Stačí se všichni máme tu stejnou možnost – začít dělat ve svém životě něco jinak a přestat vše odkládat na někdy. Začněme konat teď. Nebojme se a žijme podle hlasu svého srdce J
Však se podívejme na ty, co žijí podle hlasu svého srdce, neřeší zbytečnosti a pravidelně se smějí. Všímejme si i těch, kteří si nic nenakládají, nezapomínají se ve svém životě zastavit a ty radosti života si pravidelně vychutnávají. Sama jsem se dlouhou dobu učila vychutnat si šálek dobrého čaje a poměrně dlouho mi i trvalo, než jsem se naučila být sama se sebou třeba jen při západu slunce.
