Na titulním obrázku je Peklo, jak jej namalovala moje dcera v pěti letech…
Už vím, jak tristně vyjí vlci,
jak chutná, když bolest v srdci
jsem měl a stále ještě mám,
když houštinou zoufalství se prodírám.
Už vím, co to je pro lásku plakat,
co znamená v nekonečném temnu tápat,
vím, jak beznadějná láska bolí,
jak rány nehladí, ale zasype je solí.
Už vím, jak lákavě se vine
slepá ulička, kde z nože kapka krve kane,
vysoká římsa, odkud k nebi je blíž,
jeden krok a žádnou tíži necítíš…
Už vím, jak se rozum se srdcem hádá
a říká: “Ona pořád tě má ráda…”
a ďábel se jen tiše šklebí:
“Jistě! Klidně si tu choď se slepeckou holí!”
Už vím, že jen jednou se ti láska zjeví,
ta veliká, která všechno zhojí,
přetrvává věky, na cestě dvě duše spojí
a nikdy, nikdy nerozdvojí…
