ANO i toto je v pořádku :;(… To, že dávám tento článek a uplakanou fotku je proto, že si spousta lidí myslí, že sociální sítě (virtuální svět) říkají o lidech, kteří se smějí na fotkách a radují se, pravdu a že jsou všichni stále šťastní… jenže co když to je jen pozlátko… a skutečná pravda je zkrátka uvnitř nebo někde za fotkou. Nikdo nikdy nemůže vědět, co se odehrává za tím, než skutečná fotka vznikne… máme a chceme fotky hlavně kvůli krásným vzpomínkám, chceme, aby nás okolí vidělo lepším a nebo snad někdo chce, aby se natáčely samé hádky, fotili se ubrečení a nešťastní lidé nebo ti tvrďáci při týraní žen, aby si to ještě ty chlapi natáčeli a poté sdíleli na sociálních sítích? Bože, ten svět začíná být zvrácený a plný lží… Jsem také člověk plný emocí, mám ráda pozitivní lidi, nemám ráda sdílení smutných věcí, kdy to člověka ubírá někam do temnoty nebo i deprese. Tím chci ale říci, že i mnohdy za úsměvem se skrývá mnohem více a měli bychom se osobně navštěvovat s našimi blízkými, přáteli a lidmi kolem, více se zajímat, zda se něco neděje a mnohdy úsměv oplatit, protože i úsměv léčí. Ženy by se měly více věnovat našemu ženství, pánevnímu dnu, naši pánvi, kyčlím, emocím a mnoho dalšímu… ptáte se proč to zdůrazňuji a proč se tomuto tématu tak věnuji i na mých lekcích? Protože tam máme uloženo nejvíce negativních emocí jako hněv, nenávist, chamtivost, závist, krutost, lenost, křivdy a v neposlední řadě tam máme uložená i různá traumata. Dodáváme tím do našeho centra pánve životní radost, energii a sílu, pohlcujeme tím i negativní energie. Při vizualizaci používám barvu oranžovou, která v této oblasti je též dobrá proti strachům, tiší pláč duše, léčí pocity nedůvěry a sebeúcty. Pomůže překonávat depresi a těžké životní okamžiky. Je to barva moudrosti. Doplňuje sílu a chuť do života, podporuje kreativitu a tvůrčí schopnosti, posilňuje vitalitu, má vliv na sexualitu, vyvolává radost, optimismus, přidává dávku cílevědomosti. Je to naše citová rovnováha a máme zde veškeré emoce uložené. Hodně se přesouváme z ženské do mužské energie a tam nám moc dlouho dobře není.
Poslední dobou mi je ouzko z toho, jaká dnešní doba je…komunikace téměř jen přes mobil a nebo žádná, je lehčí vše radši vyměnit než opravit, nespravedlnost na každém rohu. Udivuje mne, jaká zlost v lidech je a hlavně nenávist. Možná závist a nenávist má také co dočinění se sociálními sítěmi. Nemusíme nikomu závidět úsměvy, lásku, nová auta, obrovské domy nebo to, že stojí na hlavě a vy se tam nedostanete. Každý má svou cestu a nikdo už nevidí, jak ta cesta byla trnitá, dlouhá, bolestivá nebo jestli to mají jako dar. Většinou chceme vidět ta pozlátka, ale ne tu druhou stranu mince. Buďme rádi i za tu cestu, ať už byla jakkoliv bolestivá nebo klikatá, ale jsme tu právě teď a tady… za to buďme rádi, protože nikdy nikdo nevíme, co bude zítra!
Lidé se přestali zajímat o druhé jako lidi, zabíjí lidské vlastnosti a místo osobních návštěv si radši napíšou na sociálních sítích a žijí virtuální svět, ale přes ten nemůžeme cítit dotek, pohlazení, vidět úsměv na tváři a slyšet vlídné slovo.
Nejradši bych změnila celý svět k lepšímu, všechny lidi, aby byli vlídnější, milejší a hodnější sami k sobě i k ostatní, abychom se nebáli si důvěřovat a nemuseli žárlit…přála bych si, aby se nemocní netrápili a uzdravili se, aby se vynalezl lék na dlouhověkost a lidskost… chtěla bych pro každého spravedlnost… chtěla bych se vzbudit a žít v tom lepším světě, v tom, v který jsem věřila… ale to nejde. Je to tak jak to je a jen já si mohu udělat vnitřní svět lepším. Stejně jako ostatní – je jen na nás, jaké myšlenky budeme krmit a jaký vnitřní svět si uděláme a můžeme ho mít velice bohatý a šťastný. Není to vlivem doby, že k sobě máme stále všichni dál, děláme si to bohužel sami… možná to je i na zamyšlení. I když dnešní doba je uspěchaná a kladou se na nás velké nároky, jsme pak neustále ve spěchu, ve stresu, chceme se srovnávat s ostatními, můžeme se zastavit, stačí na chvilku. Ha, tím se vracím zase k mé milované józe, k dechu a plynutí… k tomu, že se na lekcích také nesrovnáváme se sousedem, co má na sobě, že je hubenější, že dělá pozici lépe jak já. Tam se lidi nechávají volně vést a plynout s dechem, vaším tělem a pohybem, vaše myšlenky se zastavují a najedno se rozplynou v čase… všechny problémy jsou fuč, stres odletěl s dalším výdechem a my jsme tu osobně a jsme to právě my, kteří si užíváme přítomný okamžik.
Ale jak se říká: „když nejde o život,…” a “pokud to neskončilo dobře, tak ještě není konec.”
Chvalte sebe, partnera, děti, kolegy v práci, přátelé…chvalte se i za maličkosti, protože právě ty z největší části tvoří náš každodenní život. A právě to, když si takových maličkostí dokážeme všímat, posiluje naše každodenní bytí. Buďme na sebe milí a vracejme si úsměv, protože i pouhý úsměv, dotek či objetí, léčí…Buďte k sobě upřímní a neoblbujte sebe ani ostatní. Zkuste vnímat energie kolem sebe, chtějte slyšet i vidět pravdu, protože lež nás činí pouze slabými. Ničím se netrapte a naučte se volně plynout, nevracet se do minulosti, protože tu už stejně nezměníte a většinou se ji snažíme vidět lepší, než byla…. a nemalujte si nijak ani budoucnost – většinou si děláme katastrofické scénáře úplně zbytečně… věnujte se své přítomnosti, vždyť právě tu už nikdy zpět nevrátíte. Věnujte svou pozornost přítomnému okamžiku a zkuste si to rovnou na dnešní procházce… vnímejte každý strom, jak je zelený, jestli padá listí, jestli šumí v dáli, zda-li se mu pohybují větve nebo zda se ulomí nějaká jeho větvička a leží na cestě před vámi… jak vypadá? Slyšíte zpívat ptáky? Vidíte to krásné slunce, které dává pozitivní energii? Vnímáte vůni jarního vánku? Pokud jste dočetli až sem, tak začátek tohoto textu se již zapsal také do vaší minulosti. Čas je náš nejcennější dar, který máme a je jen na nás čemu a komu jej budeme věnovat.
Amen
Vaše Nicol*heart**enzo*
/Zdroj obrázků: pixabay/
