Lilinka je milované dítě. Moc milované. A proto před jejím prvním rokem došlo k rozhodnutí pořídit ji sourozence. Viděli, a stále vidíme, jako to nejlepší, co ji můžeme do života dát. Já však měla trochu obavy.
Asi to zná každá máma. Máte to své miminko a najednou tu bude další? Jak to zvládnout? Je vůbec možné někoho milovat stejně? Vždyť v mém srdci byla už hluboce zakořeněná láska k Lili. Vůbec jsem nechápala jaké to bude. A co ten čas? Teď každou chvilku trávím s mou milovanou. věnuji se jí, chodíme ven, den už tak nějak plyne sám. Už jsme si zvykli. A bum! Najednou tu bude malý uřvánek, co mě bude nonstop potřebovat. Jak k tomu ta malá holčička přijde? Teď vím, že jsem to neměla vůbec řešit a prostě to přijmout a jít do toho po hlavě.
Víte proč těhotenství trvá 9 měsíců? Aby si na tu skutečnost zvykli ti, kterých se to bude týkat. Ono i to roční děťátko vnímá, že mamince roste bříško a byt se pomalu plní různými zajímavými věcmi. Máma a táta mluví o nějakém bráškovi a chystají se na jeho příchod. A to malé stvoření vám najednou roste před očima. A pak to přijde.
Bráška Kili se narodil a já byla zamilovaná v první chvíli, co jsem jej uviděla. A pochopila, že se láska nedělí, ale násobí. Prostě se mé srdce nafouklo a spolklo další vlnu citu.
Tak to je.
A co ten čas? Ano, musím jej dělit mezi oba. Na začátku to bylo docela stresující a vyčerpávající, ale postupně si to sedlo. Nakonec to prospělo všem. Dcerka je samostatnější a já si taky srovnala v hlavě co chci. A dokonce našla časi sama na sebe.
Sany
