“Víte, Honzo, já si moc nehraju na to, kdo je VIP a kdo ne, myslím, že si jsou lidi rovni, jeden umí zpívat a druhý je třeba skvělý učitel”… tak nějak jsem začala hovor u kafíčka s Honzou Kopečným na Dni, kdy se budu mít ráda v Praze.*smile* Kdo mě zná, ten ví, že moji upřímnost a otevřenost je někdy těžké zkousnout. Honza se však krásně usmál a řekl jen “to jsem rád, já to vidím stejně”.
A tak to začalo, bez přetvářky a hraní si na něco víc, bez zakomplexovaného čechrání si ega.:-)
Střih, několik týdnů a najednou Honza se svou kapelou Botox vykopne krásnou písničku, kterou vyjádří všechno, co si o tom myslím. Po zkušenosti s některými hvězdami českého showbyznysu mi prostě mluví ze srdce, hlavně tedy následující sloka.
“Škoda, že je minulostí
čas, kdy dobrá facka,
srovnala krom lícních kostí
nejednoho fracka.”
Připomíná mi to hlášku všech maminek “škoda každé rány, která padne vedle”. Bohužel u některých lidí těch ran padlo vedle víc, než je zdrávo.;-)
Člověka na druhou stranu potěší, že existují slavní lidé, herci, zpěváci a jiní, kteří by si mohli hrát na sebe větší celebrity díky tomu, co všechno dokázali, ale chovají se upřímně, přirozeně a mile. Proto jsem velmi ráda, že s Honzou spolupracujeme a že dělá radost svou přítomností a nádherným zpěvem na Dnech, kdy se budu mít ráda všem ženám.
P.S. Můžete se na něj těšit i 13. května v Českých Budějovicích!:-D
Zdroj foto: H-Ellen
