Po dlouhé době jsem se vrátila k textu, na kterém jsem začala pracovat už před rokem jako na divadelní hře. Dostala jsem k ní nedávno podstatné poznámky, které mě posunuly tam, kam se o prázdninách chci dostat…
Ale mezitím jsem se opět ponořila do textu a do života té, o které píšu… Proto vám nyní popíšu příběh dívky, na jejíž motivy se snažím psát právě onu divadelní hru…
Je krásná, ale neví o tom.
Má obrovskou snahu vyrovnat se své sestře.
Těžko hledá lásku.
Když už lásku má, je tak náročná, že ji utluče svými požadavky na lásku z románu, opravdovost a urozenost, která však vyšla z módy.
Chce hrozně milovat, ale má takový strach, že jím onu lásku sama ničí.
Cítí neuvěřitelnou lásku k divadlu a k herectví.
Je velice citlivá a věci prožívá.
Je zranitelná.
Není vypočítavá.
Je naivní, ale zároveň ve svých dvaceti letech uvažuje jako o dvacet let starší žena.
Je jiná.
Těžko se jí sžívá s morálními trendy tehdejší doby.
Jen málokdy najde kolektiv, kterému opravdu rozumí, a do kterého se hodí.
Viděla jsem v ní podobnost. Když jsem četla její život psaný jejími vlastními slovy, myslela jsem, že čtu život svůj, jen v jiné době a za jiných okolností. Ta podobnost pro mě nebyla čistě náhodná. Někdy i já musím nasadit tvář a předstírat, že jsem někdo jiný, a to právě proto, abych nebyla za vyvrhele v kolektivu. Nechci jím už být. Ale zároveň si nechci nechat vzít svoji tvář. Stejně jako ona jsem se chtěla schovat za herectví. Ale zároveň skrze něj prožívat. Protože dnes příliš prožívání v osobním životě vadí.
Ona bojovala. Se svou duší, se svou sebedůvěrou, s okolím, se světem, do kterého se nehodila.
Prohrála. Zůstala neobjevená. Ve stínu. Tak, jak žila. Krátce.
Já vím, proč chci zrovna o ní tak moc psát. Je mi představou, snem, inspirací, spřízněnou duší.
Jenže já žiju. A vím, že právě já držím v rukou moc, jak předat tyto informace dál. Jak ukázat lidem, že není hloupost být jiný. Že naopak každou slzou a prohrou člověku roste sebevědomí. Právě to mu ukáže, že bolest přežil, a další už se nebude bát, protože ví, že ho posune natolik, že zůstane oním „jiným“, ale bude šťastný.
Cítit podobnost je krásný způsob, jak se vyrovnat se svým vlastním životem.
Je škoda zmařeného mladého života. ale ještě větší škoda je mařit i ty další…
Deník idiotky: A byl opět pozdní večer, první máj, lásky čas
-
Jak se naučit důvěřovat (zvlášť když jsme byli zraněné)
Monika AmaeeTrckova||Vztahy a partnerství
Dobrý den, většina z nás zažila ve svém životě situace, kdy důvěra v druhého byla otřesena v základech. Nemusím...
-
Radši ho tam necháme – tak trochu strašidelná povídka
Klára - www.uzasno.cz||Vztahy a partnerství
Dneska je dušiček, co takhle se trochu bát? Jen trošičku!;) Stejně jsem si to určitě celé vymyslela… Anebo ne?...
-
Vyznání pro manželku. Můžete čekat na svátek matek, a nebo to říci včas!
Klára - www.uzasno.cz||Vztahy a partnerství
„…Miláčku, my moc dobře víme, co všechno pro nás děláš: uklízíš, vaříš, nakupuješ, pereš, věšíš, sušíš, skládáš do komínků,...
-
Už vím, co je to extáze…muž…věřím taky..
Soňa MitraPavlincová||Vztahy a partnerství
Vše je v nás, vše umíme, vše máme, i tu extázi, každý den a každou minutu, dovolíme li...
-
Kým chci v roce 2018 být + dárek
Monika AmaeeTrckova||Vztahy a partnerství
Blíží se nový rok a my si dáváme novoroční předsevzetí. Můžeme mít dva typy předsevzetí. Čeho chceme dosáhnout...
-
Milování. a Miláčkovi.
MarikaKorcová||Vztahy a partnerství
Milování Anotace Jedna z dávných let, takže archivní, nicméně možná zrovna tato báseň někoho potěší. Mé nehty...
-
Chlapi v dámském prádle? Vzrušující pro čtvrtinu jejich partnerek!
MilenaKohoutová||Vztahy a partnerství
Představte si, že se vrátíte dřív z práce a najdete partnera ve vašich tangách. Jak zareagujete? Sexuolog doporučuje toleranci...
-
V pátek večer a v sobotu se učíme sexuální magii
BarboraKravčíková||Vztahy a partnerství
Milé ženy a dívky, pokud máte obavu z pátečně-sobotního semináře, můžete se uklidnit. Vzhledem k tomu, jaké ženy projevily zájem,...