Další výzva Hrebyckovi od Afrodity.
Proč nám chlapi pořád lžete?
Pamatujete na první blogerský duel, kterým Afrodita vyzvala Hrebycka na “slovní souboj”? Vznikly z toho dvě krásné věci – Afroditin blog Nekrmme zlé vlky a blogerská poezie Hrebycka V nouzi jsou tvá i moje ramena. Kdo čekal, že to bude duel poslední, ten se zatraceně spletl aneb to neznáte Afroditu. 🙂
Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. Čas od času se nutkavě potřebuju zeptat na některé věci, protože je jako žena zkrátka nechápu. Takže další duel Ona & On. A opět nic jednoduchého:
Proč nám lžete? Proč nás krmíte? 3:( 3:( 3:( Málo, hodně …. ale hlavně furt.
a) Nepovažujete nás za rovnocenné partnery, kteří by byli hodni pravdy?
b) Chcete si „urvat“ pár dnů klidu ať to stojí, co to stoji?
c) Lež je vždycky lepší než pravda, zvlášť když úmysly jsou dostatečně čestné a morální?
d) Chlapa dělají kecy a ne činy?
e) Sami těm hovadinám vážně věříte?
f) Baví vás to?
Nebo to je mnohem prozaičtější a vy jenom nedokážete nést důsledky svých činů a tak se je zkrátka snažíte nalakovat na růžovo v bláhové naději, že jste si nevybrali inteligentní ženskou, ale prostoduchou slepici, která vám to bude zobat a přitom k vám stále obdivně vzhlížet a kvokat? Kvok. Kvok. Kokodáááák.
Možná, kdybyste tušili, jak je to asexuální, ponižujíc a nechlapské, tak byste to třeba nedělali. Není nic horšího než muž, který ženě lže. Snad jen žena, která lže sama sobě.
————————
Milence: Miláčku, jsi jediná, kterou miluji, a s kterou chci zestárnout, ALE musím zůstat doma, dokud děti nevyrostou, nedostudují, neosamostatní se, nevyletí z hnízda … (dosaďte si dle libosti). Víš co to pro mě znamená, když mi přijde mail: tatínku, neopouštěj naši maminku. Máme tě rádi. To má pro mě velkou váhu (jj, zvlášť když dětičky mají 30 let a tatínek opouští maminku už nějaký ten roček furt pryč 😉 ).
Manželce: Jistěže se nebudu nikde zdržovat. Jsem z té mimořádné porady úplně zvondanej. Copak máme k večeři. Bramborové placky? Mňam. Mňam. Už se těším.
Milence: Lásko moje, jsi duha s polární září dohromady a moc, opravdu moc bych s tebou chtěl být, ALE manželka se zhroutila. Kdybys to viděla. Sesypala se jak domeček z karet.
Manželce: Přece bys nevěřila takovým nehorázným lžím. Koho jste potkali, co vám to nalhali, já mám jenom jednu ženu a to jsi ty a klidně to všem veřejně řeknu. Nemám s tím žádný problém. Jsem přece čestný muž (a šlechtic) 😉 .
Milence: Zlatíčko, světlo mých očí, život bez tebe nemá cenu, ALE zemřel nám pes (kočka, křeček, morče, hospodyně … zkrátka platný člen rodiny).
Manželce: Ale no tááák. Šlo jen o jednorázový úlet. Nic, co by stálo za řeč. Banální záležitost, která postihne kdekoho! Nešil, nejde rozhodně o žádný vztah. Absolutně ne!!! A nechytej mě za slova. Nikde není řečeno, jak dlouho takový úlet trvá. Týden, měsíc, dva …., ale není vyloučen ani nějaký ten roček. Kdo by to počítal. Nevěděl jsem, že jsi tak malicherná. A přitom já o tobě křivého slova neřeknu. No, JE to pro mě zklamání, se kterým se musím vyrovnat.
Milence: Koťátko moje milované, tolik mi chybíš, ALE manželka onemocněla. Těžce.
Manželce: Není ti dobře? Ale tak se vykašli na to vaření, pusť si nějaký hezký film a já dojedu hned, jak se dostanu z té příšerné zácpy. Tu D1 aby čert vzal. Dneska to je obzvlášť otřesné a dřív jak za 2 hodiny doma nebudu. To víš, že na sebe dám pozor.
Milence: Drahoušku můj, jediný na celém světě, TEĎ ještě nemohu být s tebou. Musím počkat, až se manželka ekonomicky postaví na nohy. Jsem čestný muž (a šlechtic) 😉 a pomyšlení na to, že není úplně soběstačná, by mé myšlenky od tebe odvádělo a to bys určitě nechtěla. Vím, můj smysl pro odpovědnost je skutečně přehnaný, ale nemohu si pomoct. Prostě to tak mám.
Manželce: Myslím, že ten prodej ropných plošin je skvělý nápad s obrovským potencionálem. Pomůžu ti ze všech svých sil. Podnikatelským záměrem se vůbec nezdržuj. Geniální nápady nic takového nepotřebují. To se bude prodávat samo. Ruce ti urvou, uvidíš. Jsi šikulka a já to dobře vím. Promiň, že jsem minule zapomněl dát like tomu skvělému statusu. Už se to víckrát nestane.
Milence: Srdíčko moje milované, určitě (a rozhodně o tom nepochybuj) chci být jen a jen s tebou, ALE dostal jsem pracovní (politickou, obchodní …) nabídku, která se neodmítá. Víš, celý život jsem se na někoho ohlížel, má čestná povaha mi nedovolila konat jinak, ale s tím je teď konec. Musím být taky trochu sobecký a myslet na sebe. Víš, že nejtěžší je naučit se mít rád sám sebe? Mám co dohánět.
Manželce: Domů budu jezdit asi jenom na víkendy, nejen protože je to daleko, ale v počátečním období budu v práci od rána do večera, budu muset studovat materiály, které si nemůžu vozit domů a taky starosti s personálem a ekonomikou …., ale je to pro mě výzva. A ty jsi dokonalá, když mě chápeš. Neboj, všechna ta příkoří ti vynahradím. [^] Denně ti budu volat. Nejméně 3x. Ne, 3x ne. To je málo. Aspoň 4x. A v létě si vyrazíme pod stan. Dva týdny si snad urvu. Miluju romantiku pod stanem. Ne, ne, ne. Mravenci, komáři ani nafukovací matrace mi vůbec nevadí. Bolavá a prochladlá záda jsou malina. Hlavně že budeme spolu.
——————————
Vždycky, když něco takového slyším, vyvstává u mě akutní potřeba resuscitace po selhání krevního oběhu či medikace, když se mé srdce propracovává k srdečnímu kolapsu a v mozku mi pravidelně naskakuje babiččino: až naprší a uschne nebo pohádkové: až přepluji moře, až přetrpím hoře, cestičkou z oblázků, půjdu si pro lásku či Klusovo: Za co, Pane Bože, za co, trestáš tento prostý lid? Za co, Pane Bože, za co, nechals nás se napálit? Za co, Pane Bože, za co? Zas čtyři (sedm, dvacetosm ….) roky v prdeli. Za co, Pane Bože, za co? Tak snad mě někdo vodstřelí! :;( :;( :;(
Až.
Co je na tom slovu k nepochopení? Vždyť na podporu čestných, velkomyslných a morálních úmyslů už tady padlo tolik pádných, úderných a hlavně sebevlastních argumentů. A přesto mu nerozumím. V chlapském podání mi AŽ přijde jako NIKDY. A navíc s tou divnou pachutí lži.
Ovšem když něčemu nerozumím, tak se zeptám. Logicky. A přímo. Žádné vytáčky, žádné lži, žádné výmysly, žádné okliky ani mlžení. Jo, jsem už zkrátka taková. Ale něco tak bezvýznamného, jako je logika, nemůže notorického lháře zastavit.
Milenka:
„Proč nezůstaneš doma a nejsi se svou manželkou, kterou nemůžeš opustit a miluješ ji?“
„Protože to tak není, a ty to dobře víš.“
„Proč teda doma neřekneš, že miluješ mě a budeš se mnou?“
„Protože …. prostě TEĎ ještě nemůžu. AŽ …..“ (naprší a uschne???)
Manželka:
„Proč se nesebereš a nejdeš za ní, když ji tak miluješ?“
„Protože to tak není, a ty to dobře víš.“
„Proč jí teda definitivně neřekneš, že miluješ mě a zůstaneš doma?“
„Protože ….prostě TEĎ ještě nemůžu. AŽ …..“ (přepluješ moře, až přetrpíš hoře????)
———————
Hrebycku, vysvětlíš mi to???? Help me!!!!!
Ale nepiš, proboha, že chlap je štvanec mezi žárlivými ženami, které se o něj rvou hlava nehlava a ranami pod pás nešetří manželka ani milenka. To by totiž byla lež jak věž 🙂 . Zajímá mě, proč to děláte a co to dělá s vaším sebevědomím a schopností podívat se na sebe ráno do zrcadla.
Zdroj foto: Pixabay.com
