Drahé dámy, drazí pánové. Protože nervozita a stres každým dnem rapidně stoupá na všech frontách, rozhodla jsem se zakročit. Je to sice trochu silnější kalibr, ale nedá se nic dělat, musím vás nějak vytrhnout z toho vánočního shonu, musím se alespoň pokusit vykouzlit vám ten úsměv na tváři.
Karel Kryl kdysi složil – Píseň neznámého vojína. Jenže, můj blog má být přece vtipný a veselý, takže…
Já pro vás mám – Báseň známého podivína.
To, abyste věděli, jaké já mám štěstí na nápadníky… A ještě musím předeslat, že to není básnička, kterou jsem vyhrabala z pietní krabičky z dětských let, ale že jsem ji obdržela poměrně nedávno, od dospělého muže, který s ní tedy bohužel neuspěl tak, jak doufal a žádná veselka tedy, přestože to vypadá, že mi ta barborka ve váze vykvete, s ním tedy rozhodně nebude *smile*
Lucie, tak má otaska.
Je možné štve strany láska.
Lucie co dál se ptát
Jestli ti pusu můžu dát.
Zdali si ramde dáme.
Možnost byd spolu máme?
Já v sobě cítím chvění v těle.
Snad by ses se mnou cítila skvělé.
Já nabyzim ti obětí a lásku.
Něhu plnou tašku.
Tak snad řekneš anooo a já řeknu joooo.
Hezký den 
