Vzpomínky z jiného světa X.
Byl tady. Sotva jsem se stihla otočit. Nečekal, až skalnatá rokle potvrdí ozvěnou jeho triumfální slova. Napřáhl se a hrot dýky namířil přímo na mé hrdlo. Já ale v poslední chvíli odskočila od vrásčitého kmene stromu a nastavila ruce před sebe, takže mi čepel jen bolestivě zajela do dlaně. Zároveň jsem ale nohou šlápla do prázdna a vzápětí už se prudce kutálela dolů skrz závěje listí na svahu. Chvíli poté mi silná rána do hlavy vzala vědomí.
Zdálo se mi, že slyším hlasy. Pootevřela jsem jedno oko, druhé bylo beznadějně zasypané listím stejně jako já. V lese přede mnou probleskovala světla. Byla jsem si jistá, že pomoc se blíží. Tady jsem, tady!, chtělo se mi křičet, ale nedokázala jsem svá ústa přimět k pohybu. Místo toho jsem se znovu propadla do bezvědomí.
