134

Na dnešní den vychází 19. let od smutného výročí, kdy si vzal dobrovolně život na své chalupě ve Slunečné na Českolipsku, jeden z našich nejlepších herců, pan Vlastimil Brodský.

Vlastimil Brodský, přáteli a kolegy zvaný Bróďa se narodil 15. prosince 1920 v Hrušově nad Odrou.

V r. 1934 se rodina přestěhovala do Prahy a gymnazista Brodský se přece jen rozhodl pokračovat ve studiu herectví. Debutoval v Herecké škole E. F. Buriana a ve 40. letech si prošel už jako profesionál Větrníkem, Nezávislým divadlem, Divadlem satiry a nakonec Vinohradským divadlem, kterému zůstal věrný téměř 40 let.

Jeho první a epizodní roličkou byl divák panoptika ve Fričově komedii Svět patří nám (1937) a teprve koncem 40. let mu film přinesl větší příležitosti, např. v historickém snímku Nezbedný bakalář (1946), v dramatu Uloupená hranice (1947) nebo v komedii Vzbouření na vsi (1949).

Léta padesátá přinesla mladému herci téměř čtyřicítku větších i menších rolí v historických dramatech – Jan Hus (1954), Psohlavci (1955) nebo Jan Žižka (1955), v komediích – Poslušně hlásím (1957), Florenc 13,30 (1957), ale i v agitkách – Rudá záře nad Kladnem (1955) či Zářijové noci (1957).
V této době se také seznámil s velmi všestrannou dívkou – Boženou Křepelkovou (1922), přáteli zvanou Bíba. S pohlednou baletkou, která na rozdíl od umělecky založeného Bródi hrála velmi dobře tenis, uzavřeli sňatek a v r. 1959 se jim narodil jediný syn Marek, který sice šel v otcových šlépějích, ovšem tátova hereckého věhlasu nedosáhl.

S přibývajícími léty získával tento drobný, ale charismatický herec stále více rolí a jeho “dvorní” režisér Zdeněk Podskalský (1923-1993) mu často “ušil” roli na tělo – Kam čert nemůže (1959), Bílá paní (1965) nebo Ženu ani květinou neuhodíš (1966).

V posledně jmenované komedii hrál s krásnou Janou Brejchovou (1940), která v té době už byla jeho druhou manželkou. V roce 1968 se jim narodila dcera Tereza Brodská, též vyhledávaná herečka.

Popularitu u diváků i uznání kritiků umocnily jeho charakterní role – major v Menzelově Rozmarném létě (1967), alkoholik Fendrych ve snímku Tažní ptáci (1983) nebo veterinář Labuťa v seriálu O zvířatech a lidech (1993).
Od roku 1960 spolupracoval i s československým rozhlasem a jeho vypravěč pohádek “Hajaja” oslovil již několik generací dětských posluchačů.

Zasloužilého umělce i Cenu Jaroslava Průchy získal v r. 1967, Cenu československého rozhlasu v r. 1981, Zlatou nymfu (1984) za Tažné ptáky na MFF v Monte Carlu. Titul Národního umělce mu byl udělen v r. 1988 a Cena Thálie za celoživotní mistrovství v činohře v r. 1997.

Jako spoluautor vydal několik vzpomínkových knížek, např. „O ničem“ (1965), „Dr(o)bečky z půjčovny duší“ (1995), „Stará stodola dobře hoří čili Svět podle Františka“ (2002) a „To že jsem já?“ (2002). Režisér Jan Špáta připravil jeho medailon do známého televizního cyklu GEN (1994) a herec Ondřej Havelka o něm natočil dokument Zdravý nemocný Vlastimilený Brodský (1999).

Filmografie tohoto všestranného umělce čítá na 300 filmových, divadelních, televizních rolí, díky kterým s námi bude pořád a jeho posledním filmovým počinem byl věčný snílek a bonvián František Hána ve smutné komedii Babí léto (2001), který svou manželku (skvělá Stella Zázvorková) přivádí k šílenství a následně i k rozvodu.

Vlastimil Brodský odpočívá věčný sen po boku svých rodičů na skromném hřbitově ve Slunečné.

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account