Máme třetí adventní neděli a napětí vrcholí. Byla jsem dnes v obchodě a vánoční nadšení mě docela rychle přešlo. Lidé jsou nervózní, protivní a neskutečně nenažraní. Tahají domů plné vozíky už teď a co budou dělat příští týden. Pro naše předky byly vánoce svátky klidu, pohody a lasky. A pro nas už je to jen o množství jídla a hodnotě dárků. Čím víc dárků tím líp a samozřejmě jen ty nejdražší. Vánoce na dluh jsou normální. Pak se půl roku splácí a další půjčka se bere na dovolenou. Na nějakém klidu a pohodě už tolik nezáleží. Musíme mít všechno lepší, větší a dražší než soused, kamarád nebo i člen rodiny. Jen aby nám někdo záviděl a mohli jsme předvést, že na drahé dárky máme. Co na tom že se to drahé autíčko pro syna rozbije dřív než ho stihneme splatit. Ani se nedivím že kolem vánoc stoupá procento sebevražd. Něco je kvůli samotě, ale hodně i kvůli vlastnímu pocitu neschopnosti udělat drahé vanoce.
