To si tak sedím s dcerou v čekárně před ordinací a čekám a čekám a na řadu stále nepřicházíme. Další a další chodí do ordinace před námi. Nenudím se, myšlenky poletují a klokotají.
A najednou připluje vlastně zajimavá, ale úporná myšlenka – “vždyť já dneska ještě NEMĚL kávu!” …
Ale dobrá, rozdýchám, přežiju” … snad… Ale i takový abstinenční stav, v lékařské terminologii hypokofeinémie (podle vzoru hypoglykémie = nízký obsah cukru v krvi) může být inspirující …
Smutný je den, temnota dusí,
když nemám Tě, voňavá, když nehřeješ duši.
Nejsi tu, nevoníš, život je prázdný,
bez Tebe nevidím cíl v Světě žádný!
Óóó černá milenko, přijď ke mě, prosím!
Já Tebe na rukou po sbětě nosím,
polaskám, ochutnám, polibek dám,
co bych byl bez Tebe, kávičko má!
