Pokud si i v létě uděláte čas na čtení je to fajn. Já čtu ráda kdykoliv a kdekoliv. V létě chodíme hodně k vodě, takže si sebou beru ráda knihy o přírodě. Když kolem mne šumí stromy, a teče voda, je mi krásně a do knih o přírodě se krásně vcítím.
Tentokrát jsem sebou u vody měla knihy dvě. Obě jsou z nakladatelství Kazda.
Jedna je pro mne o vlčatech – Děti lesa, a aby si měli i vnuci v čem listovat, když jsou tedy chvíli v klidu na břehu, vzala jsem knihu Jeden rok v životě včely.
Kniha Děti lesa – Dva vlci na cestě za svobodou (autor Giuseppe Festa) je o dvou vlčatech.
Vlčata Ulisse a Achille jsou nalezena opuštěná, bez matky. Každé na jiném místě. Jsou přivezena do Italské záchranné stanice Monte Adone v Apeninách. Na tom by nic zvláštního nebylo. Vlci jsou chováni v zoologických zahradách, nebo v záchranných stanicích po celém světě. Většinou ale musí v zajetí zůstat, protože přijdou o svoje vlčí instinkty. Záchranářka Elisa se ale rozhodla vychovat vlky tak, aby se mohli vrátit zpět do volné přírody, a žít jako každý jiný, svobodný vlk.
Kniha je psaná velmi poutavě.
Není to ale román, v knize dozvíte se i spoustu informací o vlcích a o tom, jak žijí, je tu zdokumentováno, na jaké překážky záchranářka narážela – nejen na ty „vlčí“, ale i na byrokratické. Překážky postupně překonávala, a dosáhla obdivuhodného – vlci byli vypuštěni. Knížka je velmi poutavá, zajímavá, čtivá. Pokud bych chtěla trochu odlehčit situaci – na vlky jsem doposud koukala jako na zvířata, která žijí v ZOO – jako malá jako na zlá zvířata, co sežrala Karkulku, jako starší na ochočeného BíléhoTesáka, co se stal přítelem s vlčími instinkty. Nikdy jsem ale o vlcích příliš nevěděla. Po přečtení knihy asi vždycky už budu na vlky koukat jinak – s respektem a tak trošku i s obdivem k tomu, jak jsou chytří. Nechci vám příliš kazit požitek ze čtení, a prozradit dopředu obsah knihy – prozradím jen, že se dozvíte spoustu zajímavých informací, a prožijete příběh dvou vlčat s citem popsaný. Vím toho o vlcích teď mnohem víc, a jsem za to ráda. Kniha je díky čtivému způsobu psaní příjemné čtení na volné chvíle pro všechny, co mají rádi přírodu.
Pro děti jsem sebou vzala knihu Jeden rok v životě včely.
Děti včely vnímají – vidí je denně létat kolem sebe. Někdy je vůbec neregistrují, nevšímají si jich, někdy se jich trochu i bojí. Proto je fajn, aby se o včelách něco dozvěděly. Kniha je psaná velmi srozumitelně tak, aby děti pochopily, o čem je psáno. Obrázky skvěle doplní psaný text, takže děti se dozví všechno o životě ve včelím úlu a roji, jak se včela narodí, jak žije a pracuje, proč a kdy se rojí, jak a proč vyrábí med, i kdo je její nepřítel.
Čtení je zajímavé i pro dospělé. Když si dáváme med do čaje, nebo si ho mažeme na chleba, asi nás vůbec nenapadne, kolik včelí práce za každou kapkou medu je.
Kniha je krásně zpracovaná, myslím, že by byla fajn v každé knihovně ve škole – jako pomůcka pro učitele na přírodopis – děti by se dozvěděly poutavou formou o včelách všechno důležité.
Pokud si chcete obě knížky prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Děti lesa a Jeden rok v životě včely.
Celý sortiment nakladatelství si prohlédněte zde: nakladatelství Kazda
