Jak já si nikdy nedovedla představit mít dítě, tak si teď nedovedu představit, být bez něj.. To je kec! Dala bych ho na hlídání komukoliv jen abych mohla vyjít s pejskem do sněhu, nebo obkroužit pár obchodů s blbostma, který nepotřebuju.
Přebalování? Cizí dítě nikdy a nikde. Ani dítě nejlepší přítelkyně bych neotevřela. U mého výtvoru? Klidně! Žádný smrad necítím, a když, tak mi (odpusťte mi lidé dobří) prostě voní. Chválím to malé stvoření za jakékoliv zvuky vycházející z drobounkého těla. U doktorky trnu nedočkavostí, kolik jsme (my všichni) zase přibrali. Očkování jsme obrečely obě (na píchání uší půjde myslivec)!
Na procházkách s kočárkem se dmu pýchou, ale jakmile se někdo hrne pod deku, kousla bych ho. Hrdí prarodiče se pitvoří před telefonem, ačkoli vědí, že na ně dítě z vysoka kašle. Koupání je jako dobrodružná výprava. Nikdy nevíte, jak se to zvrtne. Jednou je to solidní komedie, pak zase kvalitní drama.
Občas volám polednici, ale pak je zase ze zlostníka usměvavé zlatíčko. To se v tom má kdo vyznat?! Pomalu se zajíždíme, i když jsme (opět my všichni) na světě už téměř tři měsíce. Trvalo to. A pevně doufám, že vírá má mě uzdraví a už to bude všechno ujíždět na vlně pohody a klidu.
